Dnes už bývalý místopředseda vlády a senátor, ale nový předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský slavil v neděli 17. srpna šedesátiny.

Na té oslavě, kterou sám Pavel Rychetský nazýval sarkasticky tryznou, jsem byl také. Nevím, čemu za tu poctu vděčím, ale jako takovou jsem tu pozvánku pojal. Nelenil jsem a shůry Králického Sněžníku, kde trávím obvykle letní čas, jsem se vydal do Prahy a to i za tu cenu, že jsem skončil polomrtvý ve tři hodiny ráno v pondělí v Brně, abych ještě do oběda byl pod Sněžníkem. Stálo to martirium za to? Určitě!
Především se sluší prokázat čest někomu, kdo si ji zaslouží – a Pavla Rychetského za takového člověka pokládám. Kvůli někomu jinému, byť na jakémkoliv piedestalu moci, bych se pravděpodobně neobtěžoval. Byl jedním z mála ministrů, kteří delší dobu působili ve funkci, aniž se jí nějak zpronevěřili, prošli nějakým skandálem nebo hmatatelným neúspěchem, který by ohrozil jejich profesionalitu a lidský postoj. Mluvil vždy řečí srozumitelnou i pro normálního občana. Takových lidí ve vládě nebylo příliš mnoho. Vím, že to vše je dobrá kvalifikace pro ústavního soudce.
Byl sice členem Zemanova kabinetu a nese jako takový i on svůj podíl na neprůhledných a nejasných záležitostech této vlády, vedle mnoha jejích dobrých počinů. Sám o politice říká, že je to záležitost kompromisů, bez nichž nelze dojít k dohodě a výsledku přijatelném pro zúčastněné. Míní, že i institut nejvyšší ochrany ústavnosti má uplatňovat metodu kompromisu, která mu umožní dávat i jasné signály do společnosti.
To bylo míněno vážně, teď už odlehčeně. Je dobré pozorovat persony z nejvyšší společnosti, když se příliš nekontrolují. Měl jsem k tomu dobrou příležitost, z mých kruhů tam bylo jen málo lidí a to ještě většinou mladé a krásné ženy, které se objevují vždy a všude při těchto příležitostech.To je dobře, jinak by to byla nuda. Místo konverzace jsem mohl pozorovat. Nic jiného se skoro ani dělat nedalo.
Hostů nejméně 300, uprostřed sálu kuchyně s pěti kuchaři, kteří pekli, smažili a vařili, co si kdo přál, studená kuchyně a pití, co člověk zvládne.
Mladý ministr Mlynář běhal v tričku a tříčtvrtečních kalhotech jako šuspajtl (tak to na Moravě nazýváme), protože se nezdálo, že by měl nějaký konkrétní cíl. Byl jediný, kdo byl takto oděn. Projev familiárnosti nebo ztráty citu pro míru? Ten je mu v poslední době vyčítán nejen pro aroganci, kterou svému kolegovi ve vládě právě prokázal svým oblečením.
Jeden velký stůl obsadili právníci, kupodivu mezi nimi byli i dva neúspěšní kandidáti na ústavního soudce, vedle jiného úspěšného. Kolegové se přece nezapřou.
Ombudsman Motejl pronesl uprostřed oslavy pěkné a lidské slovo na adresu oslavence a přivítal ho v Brně, coby budoucího obyvatele města.
Několik lidí chodilo a marně hledalo své uplatnění v té různorodé společnosti. Patřil jsem mezi ně. Daroval jsem oslavenci knihu o Romech a jejich historii. Ať už si ji oslavenec přečte či nikoliv, bude mu připomínkou něčeho, co by ho nemělo nechat nezúčastněným divákem. Vím, že v Brně je další významný ochránce práva a spravedlnosti s lidským nádechem. To je dobré nejen pro Romy.

Karel Holomek