Rousínov/Kučerov – Na kraji Rousínova na Vyškovsku žijí tři bratři Gorolovi se svými rodinami. V unimobuňkách, které už dávno mají své lepší časy za sebou. Přesto se bojí, že zde bydlet nebudou. Na černo postavené unimobuňky stojí v místě průmyslové zóny a rousínovská radnice chce pozemek prodat.

Do Rousínova se první přistěhoval v osmdesátých letech Ivan Gorol. Část svého dětství strávil po dětských domovech, a když přišel z dětského domova, narukoval na vojnu. Po vojně již zamířil do Rousínova. „Dělal jsem v Rousínově pro MNV (Místní národní výbor) a tehdejší starosta mi dal tyto buňky, abych měl kde bydlet,“ svěřil se našemu listu. Postupně se za Ivanem přistěhovali dva jeho bratři. Jeden se vrátil z vězení a druhý přišel z dětského domova. Nyní žijí v unimobuňkách se svými družkami a s dětmi.
Pokud k místu, kde bydlí Gorolovi přijdete, zarazí vás, že tam vůbec někdo může bydlet. To už i chatrče ve slovenských osadách vypadají lépe. Gorolovi si však na toto bydlení již zvykli. Jsou bez práce, žijí jen ze sociálních dávek. Jediné, co je trápí, je to, že by mohli přijít o střechu nad hlavou. „Starosta tady byl a řekl nám, že nás vyhnat nechce, ale jakmile někdo koupí pozemek, tak musíme pryč. A to by mohlo být ze dne na den. A kam se mám odstěhovat, když tady ani podnájem neseženete,“ postěžoval si Ivan Gorol.
Rousínovský starosta František Havíř se zcela nějaké pomoci nezříká, tvrdí však, že není v silách obce. Žádný sociální byt prý obec k dispozici nemá. „Nevidím způsob řešení. Ani naše romská kurátorka není optimistická. Jsou to na první pohled jednoduché věci, ale jejich řešení není v silách obce,“ tvrdí starosta. Podle jeho názoru společnost mluví o nutnosti řešení problému, jen když hrozí zavedení víz do Velké Británie nebo Kanady. Situaci navíc komplikuje skutečnost, že Gorolovi nejsou rousínovští občané. Ačkoli ve městě žijí již několik let, domovsky patří do několik kilometrů vzdálené vesnice Kučerov.
V Kučerově si rodiče Gorolových v šedesátých letech koupili domek. Ten však již nestojí. Když rodiče Gorolových zemřeli, obec domek v devadesátých letech vykoupila a zbourala. „Dům v dezolátním stavu. Rodiče byli staří a dům padal. Zbourali to bez našeho vědomí,“ postěžovali si Gorolovi.
Uvedl, že i pozůstalost po zemřelých rodičích musela dávat dohromady obec. „Pozůstalost trvalo vyřídit tři roky. Jako starosta jsem musel jezdit po celém Československu, aby se vyřídila,“ sdělil našemu listu. Po vyřízení pozůstalosti obec dům vykoupila a zbourala. „Dům byl v havarijním stavu. Hrozilo nebezpečí, že když tam vběhnou děcka, tak na ně něco spadne,“ sdělil našemu listu starosta Kučerova Jan Zahradník. Starosta Kučerova připustil, že nevyzývali pozůstalé, aby s domem něco udělali. Postup obce chápe jako jediný možný, aby dům neohrožoval své okolí. „Byli snad schopni s tím něco rozumného udělat?“ podotkl. Také Kučerov údajně nemůže svým občanům pomoci. „Pokud by měli zájem, my tady pozemky máme. Můžeme jim pozemek odprodat a oni si tady mohou postavit dům. Ceny máme určeny takto, stavební plocha 5 korun za metr čtvereční, ostatní po 25 korunách. Byt či rodinný domek poskytnout nemůžeme, protože žádný jako obec nevlastníme.“
Gorolovi se tak ocitají v bezvýchodné situaci. Hrozí jim, že přijdou o střechu na hlavou. Přitom s jejich postavením by se něco mělo dělat bez ohledu na to, zda se budou z buněk muset vystěhovat. Jejich bydlení je nedůstojné a do hry by měl vstoupit stát nějakým sociálním zásahem.

Roman Růžička
Foto: Katka Danyiová