Rasismus je téma, které se romské populace bezprostředně a často bolestně týká. Přitom pojem rasa je užíván často v mnoha různých významech. Nauka o rasách je součástí vědní disciplíny antropologie. O tom, co to jsou rasy a co to je rasismus, hovoří RNDr. Vladimír Šedivý z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně.

Jaké postavení zaujímá poznání ras v antropologii?
Jde o jeden z hlavních oddílů antropologie. Jeden oddíl představuje vývoj člověka jako druhu, tj. paleontologie, další vývoj člověka jakožto jedince, tj. ontologie a potom je i rozmístění v prostoru, a to je o rasách. Jde o to, že množství kontinentů je obydleno nějakými lidmi, kteří se od sebe vzájemně liší. To, že se liší, se ví již od starého Egypta, který na svých malbách znázorňuje různé rasy. Jsou tam Egypťané, černoši, Asyřané, Židé. Jsou jednoznačně rozlišeni nejen oblečením, ale také co se týče fyzických znaků. K těm patří tvar a barva vlasů, výška, délka lebky a mnoho dalších antropologických znaků.

Jednotliví antropologové se značně liší v určení počtu ras. Kolik jich na světě vlastně je a čím jsou dány ty odlišné počty?
Člověk v rámci poznávání si vytváří modely skutečného světa. V našem případě se zajímáme o lidi podle toho, jak jsou rozděleni podle nějakých biologických znaků. Které znaky zařadí do tohoto modelu se každý badatel rozhoduje podle svých znalostí a zkušeností. Tři základní rasy – bílou, žlutou a černou – zřejmě uznává každý. Ale při podrobném zkoumání se to již komplikuje. Ukažme si to třeba na barvě očí. Když to vezmeme hrubě, tak jsou oči tmavé a světlé, když to vezmeme jemněji, tak modré, zelené, světle hnědé a tmavě hnědé. A můžeme jít ještě dál. Když se pozorně díváme, tak v zelených očích se objevují ostrůvky modré barvy. Čím dál víc se nám to komplikuje a vznikají modely. Jsou antropologové, kteří při zkoumání ras vezmou barvu kůže, barvu a tvar vlasu, barvu a tvar oka. To už máme pět znaků. A když přiberete ještě nějaký znak, tak se ta variabilita zvětšuje.

Jaké další odlišnosti, kromě těch biologických, zkoumá antropologie?
Již podle maleb na egyptských hrobkách vidíme, že lidé se odlišují také sociálně a kulturně. A v tomto vzniká zmatek, protože některé pojmy se vyjadřují biologicky a některé kulturně. Člověk je neoddělitelný, je to prostě biologická bytost, ale bez kultury jako by neexistoval. To je to, co není dědičné, co se musí naučit – od jazyka přes oblékání či vyjadřování dále. Člověk je v tomto neodlišitelný a zmatek v tom udělali představitelé nacistických rasistických teorií, kde míchali slovíčka z lingvistiky či biologie. Takže jsme se dozvěděli, že Teutoni nebo Árijci jsou panská rasa. Ale poslední, kdo přišli z árijského prostředí, byli Cikáni, a přesto byl proti nim silný tlak. Čili lingvistické – jazykovědné pojmy klidně zaměňovali s rasovými, tedy biologickými pojmy. A tím vzniká rasismus. Rasismus nemůžeme vysvětlit biologicky. Že existuje odlišnost je jasné, to každý na první pohled vidí. Odlišnost jako taková byla vždycky. Rasismus využívá odlišnosti k ideologii o nerovnosti lidí.

Ale rasismus není jen o matení pojmů, je především o nesnášenlivosti.
Celý problém s rasami spočívá v tom, že člověk od svých počátků je tzv. etnocentrický. To znamená, že je zaměřený na lidi ze svého okolí, nejčastěji příbuzenského, ale jsou to i kolegové z práce či z nějakých zájmových oblastí; a také ti, co se chovají jinak, oblékají jinak, vypadají jinak, těch se jakoby bojíme. Tam nastupuje strach z toho cizího, xenofobie.
Ukažme si to na kulturních odlišnostech. Existuje kultura neslyšících lidí, kteří od mládí nebo v důsledku úrazu neslyší. Kvůli tomu mají jiné vstupní informace. Když se setká člověk z dominantní české populace s neslyšícím, který na něj začne nějakým podivným způsobem posunkovat – třeba si podivným způsobem klepe na zápěstí, protože chce vědět, kolik je hodin – tak člověk ve zděšení prchá, aby nebyl považován taky za blázna, že také nějakým podivným způsobem posunkuje. A stejné to je, když potká Roma. Je trošku jiné pleti, jeho výslovnost není tak dokonale česká a je jakoby trošku hlučnější. U Roma platí obava z malé trestné činnosti, že se stane člověk obětí nějakého drobného majetkového násilí. Ale to je samozřejmě obava lichá, protože většina Romů takto nežije. Člověk z majority, který uvažuje normálně, se s Romem klidně může bavit, protože on mu nejspíš položí otázku podobnou, jako ten neslyšící. Třeba kolik je hodin, nebo kde je nějaký obchod.

Jak je možné odstranit předsudky, které lidé vůči těm jiným mají?
Odstranit předsudky lze jedině skrze poznávání. Naprosto nejlepší je poznávání skrze práci. Jakmile spolupracujeme, poznáváme. K tomuto poznávání patří také Muzeum romské kultury, kde najednou Čech může začít vidět, že Romové mají svoji historii, svou kulturu, své způsoby vyžití, obživy… Jakmile to poznáte, už se toho nebojíte.

V čem je podle vás rasismus nebezpečný?
Pokud likvidujete odlišnosti, omezujete možnosti, které jsou. My musíme zachovat všechny lidské rasy, protože nevíme, jakými sociálními vzorci chování se můžeme vypořádat s problémy, které ještě ani nevznikly. Pokud ten sociální vzorec zničíme, tak omezujeme možnost se novým problémům přizpůsobit. A proto jsem pro to, aby si Romové nechali své romství. Ale oni ho dnes nechtějí, to je ten průšvih.

Roman Růžička
Foto: autor