(Vyjádření k ohlasům na rok 1968)
Jen několik poznámek k ohlasům na rok 1968, které jsem zaznamenal v denním tisku:
V Lidových novinách v den 35. výročí přepadení Československa, tedy 21. srpna, jsem zaznamenal rozhovor redaktora LN Petra Zídka se členem reformního předsednictva Ústředního výboru KSČ z roku 1968 Josefem Špačkem. Pan Špaček byl přímým účastníkem těch pohnutých událostí a jeho výpověď je jistě autentická. Je to zajímavé čtení. Nesouhlasím však docela s jeho odpovědí na závěrečnou otázku redaktora, totiž zda existuje něco, proč bychom se měli k roku 1968 vracet? Pan Špaček říká, že moc ne.

Jsem přesvědčen, že důvod vracet se k roku 1968 je, a to velmi vážný. Alespoň z hlediska poučení z tohoto vývoje a ze současné situace a postavení KSČM v naší společnosti. A ten důvod tu bude existovat, dokud se postavení KSČM ve společnosti nezmění.
Nejlépe to asi dokázal vyjádřit Miroslav Kusý, nyní profesor politologie na bratislavské univerzitě a někdejší disident, chartista a spisovatel. Dovolím si ocitovat část jeho článku, zveřejněného v Lidových novinách dne 21. srpna a již dříve publikovaném ve slovenském deníku Sme, nazvaném Prepáčte... (Ospravedlnenie slovenských komunistov za 21. august 1968 vyznieva farizejsky):
„Vďaka skutočnosti, že naša revolúcia 1989 bola nežná či zamatová, normalizátori nielen že prežili, ale bezkonfliktne sa etablovali vo spektre riadiacích postov nového Slovenska, v rozhodujúcich politických stranách, máme ich v parlamente, vo vládných rezortoch, v prokuratúre i na súdoch, ba dokonca aj na čele úradu prvého slovenského ombudsmana (čo považujem za najtrpkejší výsmech našej demokracii). V posledných volbách prenikli do Národnej rady Slovenskej republiky dokonca aj skupinovo, a to pod tradičnou zástavou strany normalizátorov, ako jej pohrobkovia, verejne sa dnes hlásiací za jej dedičov. Je zvlášť ohavné, že to robia práve pri príležitosti 35. výročia najhanebnejšieho rozdupania našej štátnej suverenity. Ich ospravedlnenie za 21. august 1968 takto vyznieva naprosto farizejsky.“ (Konec citátu.)
Souhlasím a dodávám: situace v ČR není o nic lepší, možná je ještě horší. Skoro si myslím, že bývalí disidenti ve své disidentské činnosti stále pokračují. Osobně zažívám stejné pocity marnosti a hořkosti jako Miro Kusý.
Doufám, že můj článek si přečte i mnoho Romů a pokusí se zamyslet nad hodnocením minulosti z hlediska současnosti a rozpoznat, že komunisté pro ně mohou znamenat jen ztrátu perspektivy v budoucnosti, protože na ni založili už v minulosti a nic na tom sami nezmění. I to je poučení z 21. srpna roku 1968.

Karel Holomek