Vlado Oláh se narodil ve slovenském Stropkově v rodině hudebníků, pastýřů a dělníků. Praděd byl velmi známým hudebníkem z rodu Oláhů (z babiččiny strany), dědeček byl po celý život pastýřem a hudebníkem – kontrabasistou.

Před válkou bydleli Oláhovi v osadě na konci města. Po válce se přestěhovali (v roce 1947) do obecní pastoušky ve Stropkově, blízko řeky Ondavy směrem k vesnici Šandal. Tam se narodil dnes padesátiletý muž a předseda Matice romské, jejíž hlavní náplní je snaha o evangelizaci Romů. Svoji vysokoškolskou odbornost, získanou na Prešovské univerzitě v oboru výchovy a vzdělávání dospělých, uplatňuje v mnoha odborných článcích i v překladech částí bible. Vlado Oláh se stal členem Českého helsinského výboru, Romské sekce HCA (Helsinské občanské shromáždění), pracovní skupiny nadace Nová škola, členem komise Ekumenické rady církví a Mezinárodní organizace pro evangelizaci a výchovu Romů (C. C. I. T.). Je také členem Společnosti odborníků a přátel Muzea romské kultury a Hnutí spolupracujících škol R.
Kromě těchto aktivit je Vlado Oláh tvořivým básníkem. Lyričnost a okouzlenost životem můžeme sledovat již v jeho líčení dětství: „Vyrůstal jsem v krásném prostředí ondavské nížiny obklopené z obou stran překrásnými horami a lesy … Ondava byl čistá jako slza, když jsem měl hlad, chytil jsme rybu a opekl si ji. Děda mne naučil milovat přírodu a podle stínu hole zaražené do země poznat, kdy mám odvést kravičky z pastvy (hodinky jsem neměl). Podle letu ptáků jsme poznal, zda bude hezky, nebo zda bude pršet. Moje milovaná babička mne naopak učila poznávat bylinky, jimiž jsem mohl uhasit žízeň. Mé dětství bylo spjato s přírodou. Rád jsem chodil na houby, lesní třešně, oříšky a jahody, rád jsem nakukoval do ptačích hnízd. Vajíčka jsem nevybíral, jen jsem se díval, jak ptáčci rostou. Nikdy jsem je nebral do ruky, věděl jsem, že by matka ucítila lidskou vůni a ptáčátko by osiřelo. Svobodně jsem vyrůstal na řece Ondavě, kde jsme se naučil chytat ryby přímo do ruky. Noc patřila táborovým ohňům a zpěvu, hrával jsem dětské hry.“
K dosud nejlepším výsledkům práce Vláda Oláha patří jeho básnická sbírka Slunečnice. Ve svém romskočeském vydání líčí svět své komunity s citlivým srdcem muže, který miluje svou rodinu, a také svůj romský národ. Básnická sbírka vrcholí výzvou k překonání nenávisti mezi národy, láskou a vírou upřímně věřícího křesťana. V lásce může romský národ objevit smysl svého bytí i svůj historický úkol.

Jaroslav Balvín
Romské osobnosti
ve fotografii, 1999, Hnutí R