Již desítky a desítky let je ve společnosti ustálena představa: co Cikán – to zloděj. V dobách našich pradědů se Romové bez dalšího vyšetřování a zkoumání krádeže trestali bitím nebo obecní šatlavou. Za minulého režimu se situace o moc nezlepšila a v případě výskytu podezření z krádeže se nejprve prověřovali Romové, zda mají zápis v trestním rejstříku.

Jiná barva pleti, jiná řeč, odlišné chování, to vše vyvolává ve společnosti mylný obraz o něčem jiném, cizím a zároveň špatném. Snad v každém člověku je někde hluboko skrytá představa o tom, že co je bílé, je čisté. Ti, kteří svým vzhledem nezapadají do společenských měřítek, se cítí být odstrkováni a pomíjeni.

Myslel jsem, že nyní se již situace podstatně zlepšila a že jsme již přesvědčili většinovou společnost i o našich kladných vlastnostech. Člověk se snaží svou troškou přispět do mlýna a prací přimět okolí k tomu, aby změnila názor na Romy. Trvá i několik let, než se vypracuje do pozice, z které něco zmůže. Krůček po krůčku se snaží prosazovat dobré věci, musí se dnes a denně potýkat s nepochopením úřadů a lidí kolem sebe.

Nejhorší na celé situaci je, že i mezi námi Romy se najdou lidé, kteří tuto mylnou představu společnosti co Cikán – to zloděj, ještě přiživují a podporují. Rádi roztáčejí kolotoč pomluv a téměř každého, kdo má úspěch, obviňují jako zloděje. Tito Romové ani netuší, co vše svým neuváženým a zbrklým jednáním způsobují. Jednají v afektu a v úsudku jsou ovlivňováni rodinou a okolím. I když se nakonec prokáže, že se nic závažného nestalo, bývá často několikaletá snaha o vybudování dobrého jména dávno pryč a člověk jen těžko prokazuje svou nevinu. Stín podezření ze sebe již nesmyje a zůstává pro všechny kolem sebe zlodějem. Měli bychom se zamyslet nad svým jednáním a o každém kroku hodně přemýšlet. Ne nadarmo existuje přísloví: dvakrát měř a jednou řež. Alojz Vašek