Brno – Na základě výběrového řízení se od 1. října stává novou ředitelkou Muzea romské kultury PhDr. Jana Horváthová. Ve čtvrtek 11. září pro ni hlasovalo všech osm přítomných členů správní rady Muzea romské kultury, o. p. s. (rada má devět členů).

Jana Horváhtová se narodila v Brně 22. března 1967. Maturovala na gymnáziu a v roce 1990 dokončila studium odborné historie na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně (nyní Masarykova univerzita). Zpracovala diplomovou práci na téma Integrace a asimilace svatobořických Romů. Od prosince 1989 byla krátce zaměstnána v Muzeu města Brna jako lektorka. Brzy nato přijala nabídku předsedy Romské občanské iniciativy pracovat na ústředním výboru v Praze jako tajemnice pro kulturu a školství. V dubnu 1991 se v Brně podílela na založení odborného romistického pracoviště – Muzea romské kultury, kde dosud působila ve funkci vedoucí odborných pracovníků a zástupkyně ředitelky. V roce 1993 začala studovat další obor na Masarykově univerzitě – muzeologie, kterou ukončila v roce 1997 (diplomová práce Vznik, vývoj a současný stav muzeálního myšlení v romském etniku u nás).
PhDr. Jana Horváthová v roce 1988 uskutečnila nahrávky pro sbírky ve Washingtonu zakládaného Memorial Holocaust Musea. Podílela se na budování fondu dokumentujícího výtvarné umění Romů. Připravila putovní výstavu děl romských amatérských výtvarníků E luma romane jakhenca (Svět očima Romů) včetně vydání katalogu (kromě ČR byla výstava v Rakousku, USA a Skandinávii). Dále zdokumentovala romský holocaust, realizovala záznamy vzpomínek pamětníků. V letech 1997–1998 spolupracovala s nadací Film a socilogie, Fedorem Gálem a izraelským odborníkem Nathanem Beyrakem na projektu profesionálních záznamů vzpomínek pamětníků z ČR pro washingtonské Memorial Holocaust Museum. V roce 1999 byla spoluautorkou scénáře výstavy Hledání domova (v Moravském zemském muzeu v Brně). Ve stejném roce začala spolupracovat se Švýcarským fondem a Českoněmeckým fondem budoucnosti v záležitosti odškodnění Romů za rasovou perzekuci v době 2. světové války včetně vyřizování konkrétních žádostí o odškodnění a humanitární příspěvek. Od září 2002 je koordinátorkou pracovní skupiny připravující podklady pro realizaci stálé expozice Muzea romské kultury. V roce 2002 také vyšla tiskem její kniha Kapitoly z dějin Romů, která slouží i jako středoškolská učebnice.
Jana Horváthová mimo jiné spolupracovala s Českou televizí. V letech 1992–1994 externě, byla spoluautorkou scénářů magazínu Romale, který také moderovala. V roce 1994 zpracovala námět a byla spoluautorkou scénáře dokumentu o malířce Míle Doleželové (Cikánské obrázky). V roce 1999 pracovala v ČT Studio Brno jako redaktorka, dramaturgyně Ekologického magazínu, cyklu Děti okamžiku – volných dokumentů z oblasti romské kultury /autor námětu, scénárista, dramaturg a moderátor dokumentů: Margita a Lenka, Kluci z Torysek, Khamoro I, Khamoro II.
Externě spolupracovala také s ostravským studiem ČT (odborná spolupráce na dokumentech o malíři Jánu Berkym, řezbáři Jánu BartošoviBiskupovi, hudebníku Gejzovi Horváthovi aj.).
Moderovala několik festivalů, spolupracovala s Nadací Tolerance, se společností Člověk v tísni.
Věnuje se činnosti přednáškové např. na Univerzitě Palackého v Olomouci. Je členkou Vědecké rady Masarykovy univerzity, redakční rady našeho týdeníku, redakční rady sborníku romistických studií Romano džaniben, Rady vlády pro národnostní menšiny, čestné rady společnosti Athinganoi.
Je vdaná a má dvě dcery.

(red)