Ani dva roky po atentátu teroristů na americká dvojčata věží mrakodrapů se v mínění evropského občana nic výrazného nezměnilo. Lidé si tu stále myslí: „Amerika je daleko, nás se to tak moc netýká“.

Pravda je, že po 11. září se mnoho lidí v Americe začalo víc zajímat o to, co se děje i jinde na vzdálených kontinentech. Není přece žádným tajemstvím, že jeden z důvodů pro teroristický útok byl a je i nebetyčný rozdíl mezi životní úrovní Ameriky a bídou mnohých obyvatel v Africe a Asii. Byl to určitě protest – samozřejmě vyjádřený obludným a nebezpečným způsobem. Ovšemže ti, kteří teroristické akce provádějí, nejsou zdaleka chudí, ale dovedou tohoto důvodu obratně využívat a stylizovat se do polohy ochránců a mstitelů za chudobu, která je vinou někoho jiného.
Snažím se vždy získat z takových světových tragédií i poučení pro vlastní prostředí, v němž žiju a pracuju. Vidím, jak obrovské jsou rozdíly mezi chudými a nově se objevivší skupinou boháčů, která získala majetek mimo jakoukoliv pochybnost špinavým způsobem ve velké většině a dobře vím, co tyto rozdíly přinášejí. Přinášejí obecné roztrpčení nejen mezi těmi, kteří jsou zbídačováni, ale hraje to stejnou roli i mezi vrstvou střední. Je zřejmé, že peníze, které se přesunuly do soukromých rukou a ztratily se státu, nemohou a nebudou využity ve prospěch zlepšování postavení všech dalších občanů země.
Takové prostředí je bezpochyby zdrojem nejistoty a nestability. Od ní je už jen krůček k anarchii a terorismu, s nímž se už – a v budoucnu ještě více – bude potýkat i naše země.
A tak mi nezbývá, při tomto smutném výročí, než si povzdychnout. Nepřispívají právě naši konšelé měst a starostové, nejen ve Slaném a České Lípě, k rozvíjení procesu nestability tím, že vyhánějí Romy z jejich domovů a zahánějí je do ghett, které se bezpochyby stanou a jsou již teď středisky kriminality?
Jistěže ano! Škoda, že žádná poučení pro tuto skupinu lidí, kteří o něčem rozhodují, nejsou dosti důrazná. Až si nabijí hubu – a oni si ji nabíjí – bude pozdě. Hrozné je, že tu hubu si spolu s nimi nabijí i ti, kteří za nic nemohou.

Karel holomek