Mezinárodní konference o postavení Romů v zemích střední a východní Evropy v Budapešti vzbudila značný zájem, protože se jednalo o mimořádnou událost. Organizoval ji americký finančník a filantrop společně s představiteli Světové banky a nadačních fondů Open Society Institut.

Účast na této významné mezinárodní akci organizovaly Světová banka a Sorosovy nadační fondy v jednotlivých zemích. Právě výběr delegátů z ČR se stal předmětem kritiky, protože prý nebyl dostatečně otevřený a průhledný. V této souvislosti se poukazuje na to, že ze sdružení Dženo, které vede Ivan Veselý, do Budapešti odjeli hned tři delegáti. Ladislav Bílý z Grémia romských regionálních představitelů se domnívá, že o výběru delegátů se mělo s romskými představiteli jednat tak, aby se k němu mohli alespoň vyjádřit. O vysvětlení jsem požádal Ivana Veselého. Řekl: "Celá záležitost byla koncepčně, organizačně a finančně připravována v Budapešti a ve Washingtonu. Česká republika dostala jako jedna z vybraných zemí možnost vyslat několikačlennou delegaci a zdůrazňuji, že se to týkalo delegátů nevládního sektoru i členů oficiální vládní delegace, ve které měli Romové také své zastoupení. Organizovat tak rozsáhlý projekt je velice obtížné, a velice obtížné je také vytvoření klíče k tomu, kterým se provede výběr účastníků. Nelze srovnávat Budapešť s mezinárodní konferencí v jihoafrickém Durbanu. Charakter a zaměření obou akcí byl odlišný, stejně jako organizační a další možnosti. Sdružení Dženo nominovalo své kandidáty na účast v Budapešti podle výsledků jejich práce, znalostí a zkušeností. Jsem přesvědčen, že se jednalo o kvalitní zastoupení. Potvrzuje to skutečnost, že připravené referáty Dany Dublejové a Ivety Demeterové byly zaznamenány do výsledků konference. Samozřejmě zastoupení romských představitelů z regionů je velice důležité, ale v tomto ohledu jsem byl pouze jako konzultant a expert EU ACCE Monitoring Program. Hlavní kritéria pro výběr delegátů stanovila Světová banka a Open Society Institute. Důležité byly jazykové předpoklady, znalosti a zkušenosti z terénní práce a především zapojení mladých, perspektivních lidí.
Je dobře, že se o tak významné události diskutuje a polemizuje, ovšem typickým znakem těchto diskusí je fakt, že se tak děje ex post. To je jedna z věcí, která se jako červená niť prolíná aktivitami a činností romských aktivistů, představitelů romských organizací i těch, kteří Romy zastupují na místní a vládní úrovni. Je až s podivem, jak málo jsme schopni se poučit z vlastních chyb a nedostatků. O tom, že v Budapešti se uskuteční něco zcela mimořádného, se v romských organizacích a sdruženích vědělo dostatečně včas. Proč jsme se všichni nesešli a společně neporadili o tom, kdo a s čím do Budapešti pojede? Myslím, že právě v tom spočívá hlavní problém.

Ondřej Giňa