Každé slovo má dvě mince, chvíli ruby, chvíli líce.
Pláč má také dva významy, pláčeš radostí, pláčeš smutkem i bolestí!

Když narodí se dítě, pláčeš, slzy stékají po tvářích úbytě.
Pláčeš radostí – vidíš, to malé stvoření krásné – to dítě.

Když smutek máš, „plač“, uleví se ti.
Pláčeš bolest, kterou v sobě máš!
Někdy jsou slzy vidět, někdy je skrýváš.
Jdeš stranou do ticha, kde tě nikdo nevidí.
Kde nic neslyšíš jen svůj bolestivý pláč!

Když vítáš člověka, někdy úsměv i slzy naráz vstanou v jednu tvář!
Když loučíš se s osobou milovanou, pláčeš a říkáš:
„Na brzkou shledanou!“

Pláč – slzy, které se řinou jak malý vodopád.
Kdo je vidí – nezávidí, jsou to jen slzy slané?! BaNe!
Pláčem bolest ustane, pláčem radost projevíš.
Však my to známe, ty to také víš!

Co dělají s námi slzy, když je zříš.
Co slovem neřekneš – slzami, pláčem odpovíš.
Slzy vytrysknou – ty je nezastavíš.
To cit a láska, v srdci řídí, ten slaný malý vodopád.

Na každý pád, i když slzy otřeš, z očí je to znát!
Že, plakal jsi pro něco, co máš rád.
Že, plakala jsi, protože tě něco bolí.

Pláč jiného člověka?
Nás dojímá k slzám též.
Hudbu romskou, tu když si poslechneš.
Tvé srdce zasáhne – srdcem projevíš svůj pláč.
Jen samé slzy, bolest a jen pláč…
„Neodoláš.“
Každý pláč má dvě mince, chvíli ruby, chvíli líce.