Sdružení Dženo vyslovilo vážné výhrady vůči nálezu ombudsmana ve věci postupu města Slaného, které vystěhovalo některé z romských rodin na ulici.
Tyto výhrady spočívají v tom, že (řečeno ve zkratce): nález ombudsmana neobsahuje výtky vůči radnici z pohledu práv dítěte, nezabývá se změnou právních vztahů a porušováním práv radnicí v rámci uzavřených smluv a spokojuje se pouze s informacemi radničních úředníků, zatímco postižení Romové se vyjádřit nemohli. Pokládá za nedostačující okolnost, že ombudsman se zaměřil ve svém nálezu na aspekty sociální nedostatečnosti radnice, a zejména z tohoto pohledu poukazuje na nedodržování zákonů radnicí.

Nechci tato tvrzení podrobovat zevrubnému zkoumání a to proto, že jsem si vědom, jakých různých právních interpretací bych se ze strany už jen dvou právníků dočkal při zkoumání právních vztahů a uzavřených smluv. Možná že právě tohle mohlo být tím pravým důvodem pro ombudsmana ke konstatování, které pochybnosti nedovoluje. Ostatně zákon mu skutečně příliš mnoho nedovoluje.
Podstatné je však něco zcela jiného a v tomto směru jaksi přátelé z Džena zapomněli, kdo je hlavním viníkem sprostého, hloupého a naprosto bezprecedentního postupu vůči Romům. Jako by pochybil ombudsman.
Naopak. Ombudsman ve svém nálezu poukázal na nejzásadnější pochybení radnice, které si zopakujme:
- neplní povinnosti vyplývající z občanského zákoníku, když neudržuje, nestará se atd.;
- přehlíží zákon o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, který se mj. týká i občanů nepřizpůsobivých;
- ignoruje zákon o sociálním zabezpečení, který předchází tomu, aby se lidé dostávali do svízelné situace;
- aj.
Ombudsman učinil zásadní věc: ve svém nálezu současně poukázal na cestu, jak předcházet situacím podobným ve Slaném. Řekl to jasně, zřetelně, veřejně a jako první. To je jeho zásluha a toho bychom si měli vážit, jakkoliv v jeho nálezu můžeme najít nedostatky. Je také důležité, že to řekla nesporná autorita. Protesty starosty jsou nejen směšné a hloupé, jsou také opovážlivé. Neschopnost zamyslet se nad nálezem důležitého ústavního institutu ochrany práv svědčí více než jasně o úrovni našich autorit, bohužel nejen v samosprávách – a o jejich schopnosti řešit problémy na úrovni doby, dosaženého stupně demokracie a jisté úrovně kultivovanosti.

Karel Holomek