Cikána marno mýt

cig. – I kdybys jej každého dne koupal, cikán zůstane černý. A Antonína Mesteka kdybys jakkoli se snažil napravovat, pořádného člověka už z něj neuděláš. Už šestnáctkrát byl trestán, a byly to tresty od 24 hodin vězení za potulku a žebrotu až k 1 a půl roku za krádež, podvody a zlý čin násilného smilstva. Dvakrát také byl už v donucování pracovně.

Antonín Mestek, 37letý, povoláním kdysi kočí, je zločinům propadlý tulák a vyvrhel, který byl souzen až v Olomouci, Hradci Králové, ve Zlíně, v Budějovicích, Plzni, Jihlavě, Bydžově, Magdeburgu, Neuhausen, ba až ve Francii. Byl souzen soudy civilními a když byl vojákem, také vojenskými. A teď jej dostali před senát soud. rady dr. Faráře u krajského soudu trestního v Praze.
Už zase kradl a podváděl, milý Antonín Mestek. Jakýmsi divným řízením osudu přijal zaměstnání u jistého rolníka na venkově, v okolí Prahy. Pobyl několik dní a potom přišel v neděli za pantátou do hostince. „Pantáto, chtěl bych si koupit kalhoty. Dejte mi zálohu 350 K.“
„Nemám u sebe tolik peněz, dohodněte se s panímámou,“ posílal jej pantáta. Avšak Mestek neustával naléhat. Až pantátovi půjčil těch 350 K pan hostinský a pantáta je dal Mestekovi. Potom Mestek odešel a když se pantáta navrátil domů, zjistil, že si vzal 350 K zálohy na kalhoty Mestek také od panímámy. A ovšem, potom zmizel, do práce už nepřišel.
Na jiném místě ukradl Mestek gramofon a 12 desek.
Nyní se před soudem hájil, že se chtěl „povyrazit“. Proto potřeboval peníze, i gramofon. Byl odsouzen k trestu 1 a půl roku těžkého žaláře. Žalobu zastupoval st. z. dr. Morávek.

Národní střed, 17. 7. 1943
Připravilo Muzeum romské kultury