Mnoho Romů se dostává do problémů lehce, ale východisko z nich nachází už jen velmi těžce, nebo vůbec ne. Zákony a předpisy jsou neúprosné, někteří Romové je podceňují, jejich rodinné a sociální problémy jsou někdy důležitější než legislativa. Až když se jí dostanou do spárů, zjistí, že jsou na konci sil a možností. Nezřídka je už pozdě, verdikty jménem republiky jsou jasné a konkrétní, avšak někteří Romové mají dojem, že vynesené rozsudky proti nim jsou nespravedlivé. Brání se a obhajují, uvádějí důvody, které jsou pro ně ty nejdůležitější a kterým nikdo nenaslouchá.
Svědčí o tom i případ manželů Jana a Ivany Holubových z Brna, kteří si přišli postěžovat do naší redakce.

Vysvětlete čtenářům, co se vlastně stalo, že máte problémy s brněnským bytovým družstvem Bytasen.
Jan Holub: Máme od Bytasenu byt 1. kategorie, a už 21 let v něm bydlíme – já, manželka a syn. Od roku 1999 nám však nastaly problémy a na vině nejsme jen my sami, ale i bytové družstvo. Do bytu nám zatéká a je tam plíseň, na stropě není omítka. Není divu, bydlíme v sedmém patře přímo pod střechou. Dokonce nám v Bytasenu řekli, že stěny poléváme vodou sami. Proto jsme je ústně žádali, aby byt opravili, jenže nikdo na to nereagoval. A tak jsem řekl, že přestanu platit za byt 1. kategorie nájem, dokud ho neopraví. A tím to začalo. Teď po čtyřech letech máme dluh přes 200 tisíc.

Trvali jste stále na tom, aby byt opravili?
Ano, ale prý až vyrovnáme dluh a začneme platit znovu nájem, začnou se s námi bavit o opravě bytu. Přistoupil jsem na to a začal dluh splácet, jenže družstvo nesrovnávalo dluh, ale penále. Takže dluh na nájemném narůstal a už jsem se tam nemohl domluvit. Dokonce jedna pracovnice družstva veřejně říkala: „Ty prašivý cikány dostanu z toho bytu ven.“ Na tom základě jsme s nimi už nekomunikovali a nechali případ dojít až k soudu. Mysleli jsme, že to vyhrajeme. Jenže soud nechtěl o našich důvodech ani slyšet a nebral je v úvahu.

S Bytasenem jste se mohli domluvit na splátkovém kalendáři, udělali jste to?
Ivana Holubová: To ano, ale v době, kdy jsem měla částečný invalidní důchod dva tisíce, se s námi domluvili na splátkách po tisíci korunách měsíčně, a to jsme ještě museli platit nájemné 4500. I když manžel v té době bral invalidní důchod 5700 Kč, nebyli jsme schopni všechno zaplatit. Chtěla jsem pracovat v Bytasenu na poloviční úvazek jako uklízečka, a tak bych měla možnost splácet dluh. Jenže o tom nechtěli ani slyšet, naši finanční situaci nebrali v potaz. V té době nám vážně onemocněla dcerka, takže jsme si nadělali další dluhy, ale stejně se ji z toho nepodařilo dostat, zemřela.

Takže teď už nejste schopni zaplatit dluh. Co jste dělali dál?
Jan Holub: Psali jsme primátorovi města Brna panu Duchoňovi, ale ten nám odepsal, že s tím nemá nic společného. Další dopis jsme poslali starostce Brnosever, do dneška neodpověděla. Psali jsme i ombudsmanovi, ale napsal, že s tím nemá nic společného. Bytasen nás chce mermomocí z bytu dostat ven a vystěhovat do ubytovny, kde se platí 2700 Kč měsíčně za osobu. Nevím, kde bych na to vzal: syn studuje, já jsem cukrovkář, mám předepsanou dietu a manželka je také nemocná. Když nemůžeme zaplatit měsíční nájem 4500, jak máme platit 8100 v ubytovně?

Takže se musíte vystěhovat?
Ano. Rozsudek jsme převzali osobně až na soudě, a tak nám utekla lhůta na odvolání. Jenže my jsme doma ve schránce nic neměli – na rozhodnutí jsme čekali tři měsíce, počítali jsme s odvoláním. Pochopili jsme, že rozhodli o nás bez nás. Rozsudek nabyl právní moci 28. června a zní, že se máme vystěhovat do tří měsíců, tedy do 29. září. Nikdo nebral ohled ani na to, že s námi žije syn, který studuje. Nikoho náš osud nezajímá – soud, ani magistrát. Do opravy bytu jsme dali svých 30 tisíc, a teď nás z něho chtějí vyhodit. Když to bylo zničené, tak se s námi nikdo nebavil, chtěli jen peníze.

Co budete dělat?
Ivana Holubová: Nevím, se soudcem, který nás soudil, nebyla možná domluva. Chtěla jsem, aby nám přidělili byt 4. kategorie, který bychom mohli zaplatit. Nepřistoupil na to a Bytasen podal návrh na vystěhování bez náhrady.

A jak to vidí bytový odbor Brnosever?

Náš list požádal vedoucí pracovnici bytového odboru Ivu Venclíkovou o vyjádření k uvedenému případu manželů Holubových.
Panelák, ve kterém bydlí Holubovi, se celý opravoval, takže jim mohlo zatéct do bytu, ale jen jednorázově, při opravě střechy. I když věděli, že jsou žalovaní jako neplatiči, nájem neplatili. Ani se neodvolali, nechali nabýt rozsudek právní moci. Mimo jiné, na Bytasenu byly zfalšované dokumenty o jejich údajných platbách, podezření padlo na uklízečku, která se s paní Holubovou zná.

Pokud by Holubovi žádali o slevu nájemného, například ústně, vyhověli byste jim?
Sleva by mohla být jen deset procent na měsíc v době, kdy se dům opravoval. S námi se ale nedomlouvali. S paní Holubovou nebyla nikdy domluva, nikdy k žádné domluvě nedošlo, i když jsme je třikrát upomínali. Při prvním stání soudu jim dal soudce nabídku, ať ten dluh uhradí, vůbec na to nereagovali.

Kdyby uhradili dluh, mohli by zůstat v bytě?
Musel by tam vzniknout úplně nový nájemní vztah a muselo by se to předložit bytové komisi a radě, ale nevím jestli by po pětiletém soudu byla bytová komise ještě vstřícná.

Říkají vám lidé, proč jím vznikají dluhy?
Neříkají. Prostě nezaplatí, nepřikládají tomu žádnou vá hu. Než skončí soudní řízení, mají už statisícové dluhy, které nejsou schopni zaplatit. Doporučujeme jim výměnu za menší byt nebo za nižší kategorii. Mají přece právo na příspěvky na bydlení, takže takový byt mohou zaplatit.

Vyjádření Bytasenu
Ing. Bc. Sabina Tomíšková, ředitelka společnosti:

Jako zástupce správce bytového domu Merhautova 222 Vám k Vašemu požadavku sděluji následující: postup při řešení nájemníků, kteří si dlouhodobě neplní své zákonné povinnosti, je ze strany správce domu volen podle pokynů vlastníka domu – v tomto případě je to město Brno, Městská část Brnosever a její bytový odbor na Bratislavské 70. Pouze jeho zástupci jsou oprávněni v těchto případech podávat informace, avšak vždy s ohledem na ustanovení Zákona o ochraně osobních údajů. Případy, kdy není s nájemníkem možná dohoda, jsou žalovány prostřednictvím soudů a věřím, že v našem právním státě soudy rozhodují spravedlivě a nezávisle. Obecně však lze říct, že pokud byl v předmětném případě již vydán rozsudek městským soudem a žalovaná strana s ním nesouhlasí, je třeba postupovat dále zákonnými prostředky v souladu s občanským soudním řádem.

Připravil: Gejza Horváth
Foto: autor