Konkurz bez konkurzu

Od 2. června jsem zaměstnaná pod městským úřadem jako terénní pracovnice pro problémové menšiny na čtyři hodiny denně. Už při sepsaní smlouvy se mi jisté záležitosti nelíbily. Smlouva nemá charakter úvazku, ale je něco jako smlouva o dílo, a to jen do konce roku s odůvodněním, že tento projekt už končí. Projet probíhá minimálně tři roky a z ministerstva práce a sociálních věcí bylo vyhrazeno 160 000 Kč na rok pro jednoho terénního pracovníka.

Nyní, při sepisování smlouvy se dozvídám, že nevědí, kde na tuto funkci mají vzít peníze a přesčasy, jež si tato práce žádá, se neproplácejí. Jsou tady i jiné věci, s kterými se nemohu smířit. Například v únoru byl vyhlášen konkurz na romského pracovníka – poradce. Byli jsme přizváni asi čtyři Romové (i s maturitou), ovšem vybrán byl gádžo, kterého jsme ani neviděli v čekárně. Mám za to, že celý konkurz byl jen pouhou fraškou a výsměchem nám Romům, že nejsme schopni zastávat jakoukoli funkci. Vrcholem všeho je, že gádžo coby romský poradce má k sobě romské asistentky gádžovky. Jak mohou znát problematiku nás Romů? Pokud ano, tak povrchně, ale jak sami Romové uvádějí, nikdy se gádžovi nesvěří úplně. Vždy mi velice vadilo označení „romský“ pro gádža. Dovolím si to přirovnat k prasečáku na romském hřbitově. Pro někoho bezvýznamná záležitost, pro Romy zásadní. A co fakt, že od bydlení s přístřeškem tady ve FrýdkuMístku má i klíče zdejší policie s právem použít v kteroukoli hodinu po celých 24 hodin? Tomu říkám „pendrekový stát“. Listina lidských práv a svobod je v porovnání s tím pouhý hadr. Dostala jsem však cennou radu: „Do toho se raději nemontuj, nech to spát, tam je to mimo právní stránku.“ Na chudý lid, velký bič se vždy najde, na tuneláře Kanáry.

Drahoslava Pawlitová,
FrýdekMístek