V předminulém čísle Romano hangos jsme vám slíbili, že se vyjádříme k návrhu školského zákona, který je již v paragrafovaném znění a před projednáváním ve sněmovně parlamentu. Nyní tedy s mírným zpožděním svůj slib plníme.

Je škoda, že romská občanská sféra návrhu věnovala jen malou, neřkuli žádnou pozornost. V rámci zmíněného zákona se bude dít i proces výchovy a vzdělávání romských dětí. Valná část učitelské obce vyslovuje dosti zřetelnou nespokojenost s připravovanými úpravami, a zejména Asociace základního školství své výhrady jasně formulovala. Nebyly vzaty ministerstvem školství (MŠMT) v úvahu, jak se dovídáme z jiných pramenů a z úst ředitele zmíněné asociace Karla Bárty. Z nevládní oblasti jsou nám známy připomínky romského sdružení Athinganoi a sdružení Step by Step.
Zmíníme se jen o několika nejvážnějších námitkách:
1. Kladem zákona je přechod od osnov k rámcovému a školnímu vzdělávacímu programu, který dává školám a ředitelům větší možnosti projevovat při výuce vlastní přístup. Jak mají být děti motivovány, jak se mají učit a tvořivě pracovat, spolupracovat, jak samy sebe hodnotit. Vyučování nemusí nutně probíhat v předmětech, nýbrž v oblastech, tedy nikoliv dějepis, fyzika, angličtina, ale v oblasti společenskovědní, přírodovědné a jazykové.
2. Mezi diskutabilní patří „selekce“, která je ve školském zákoně zakotvena. Na jedné straně víceletá gymnázia pro nadané děti a studijní typy, na druhé straně speciální školy pro děti nějak handicapované (už nejsou nazývány zvláštní školy). Taková forma organizace neumožňuje v dětech pěstovat smysl pro „sociální vztahy“. Podobný systém by měl být zaváděn až v pozdějším věku, řekněme od 15 let. Zkušenosti z jiných zemí dokazují, že předčasná selekce je pro společnost zhoubná. Nesmyslnost přijímacích zkoušek na střední a vysoké školy, u nichž je kladen důraz na encyklopedické znalosti, ani neumožňuje rodičům a učitelům počínat si jinak a podporovat rozvoj tvůrčích vlastností dětí na rozdíl od paměťové kapacity, jež není dána každému dítěti, byť i výrazně nadanému. Mimochodem, tato selekce výrazně a neblaze posiluje i „segregaci“, a to je jeden z nejvážnějších problémů české školy, se kterým, jak zřejmo podle návrhu tohoto zákona, MŠMT nehodlá nic dělat. Proč by taky, když sama paní ministryně segregaci popírá. Nás Romy – a to je smutné – to příliš nezajímá. Naše autority mají volnou cestu, jak jinak.
3. Zdá se, že § 14 návrhu Vzdělávání příslušníků národnostních menšin je v pořádku. Má jen jednu chybičku v praktické rovině. Jak jej naplnit v praxi? Jinými slovy, jak dosáhnout toho, aby výuka v romštině na základních školách se stala skutečností. Ale to je trochu jiná záležitost a do ní by už Romové sami měli nahlas promluvit.

Karel holomek