70 cikáňat ve školní lavici.
Život v cikánské škole v Užhorodě.

Doby, kdy cikáni řádili netušenou měrou na venkově, jsou již pryč a snad ještě některé cikánské rodiny snaží se udržovat nepěknou pověst svých předků. Ovšem ty jsou vedeny ve velké pozornosti u našeho četnictva a jakmile se dopustí nějakého přečinu, ihned putují do vězení. Zásluhu o výchovu cikánů a odstranění jejich nebezpečnosti mají ti, kteří se starají hned v počátku o výchovu mladých cikáňat. V první řadě je to vrch. odb. rada Šimek, který za svého šestiletého pobytu v Užhorodě vykonal velký kus práce, který je všemi oceňován. Věnoval se s veškerou energii výchově mladých cikánů.

Před 10 lety vznikla první cikánská škola v Užhorodě.
Z městské užhorodské rady v roce 1925 vyšla první myšlenka, aby byla zřízena pro cikány škola. Byli zburcováni všichni přední činitelé a úřady, kteří s největší ochotou přiložili ruce k dílu. Ovšem musíme podotknouti, že to byli i cikáni, v jejichž řadách tato myšlenka zvítězila na celé čáře. Nedali to znáti jen slovy, nýbrž také na stavbě školy pracovali. Po krátkém čase byla vybudována přízemní budova a počalo se vyučovat.

Starý cikán se svým dítětem v jedné lavici.
V prvním roce byla zřízena jednotřídka. Školu navštěvovaly v první řadě cikánské děti školou povinné a jejich rodiče, takže se stalo, že v jedné lavici seděl otec se svým dítětem a oba pozorně naslouchali výkladu pana učitele. Úroveň školy je naší školy národní a rozvrh je podle toho upraven. Dopoledne pravidelné vyučování a odpoledne jsou pak ostatní předměty, jako: tělocvik, hudba, zpěv a společenské chování. V prvním roce bylo celkem 29 cikánů ve školních lavicích, ale tento počet stoupá, takže dnes již navštěvuje školu 70 lidí.

Učitelé se učí cikánsky, aby mohli děti vyučovat.
Učitelům cikánských škol je svěřen věru těžký úkol; musí vynakládati veškerou péči, aby mohli děti k sobě upoutati a hlavně se musí učit cikánsky, aby se s dětmi dohovořili a podali jim patřičný výklad. Do dnešního dne se již vystřídalo na cikánské škole pět učitelů. Tito si nejvíce stěžují, že děti nemají v prvním čase stálost. Přes to ale podařilo se pedagogům odstraniti z dětí „kočovnost“ kterou mají v krvi.

Cikánská škola vzorem Evropě a Americe.
Je zřejmo, že cikánská škola zapůsobila nejen na naši veřejnost, ale také i na cizinu. Užhorodská škola se stala vzorem všem evropským státům, jak o tom nejlépe svědčí, že Francie, Anglie a Norsko se snaží podobné školy uvésti v činnost. Byli v Užhorodě ale také i zástupci z Ameriky, kteří se živě zajímali o pokrok mezi cikány. V roce 1934 navštívil školu také ministr vnitra dr. Jos. Černý, který byl s výsledkem velmi spokojen. První škola byla založena v Užhorodě, a to proto, že v okolí, a to hlavně „na Močáru“, byly velké cikánské tábory. Druhá podobná škola byla později založena v Levoči. Cikánské děti z ostatního Slovenska pak docházejí pravidelně do škol národních a jejich docházka, až na západní Slovensko, kde jsou tábory příliš vzdáleny od škol, je pravidelná. Do národních škol na Slovensku dochází 3000 cikánských dětí.

Z 9 zůstal na měšťanské škole jen jeden.
Cikánské děti jsou sice pilné, ale přece nemají takové nadání, aby mohly pokračovati ve studování. Nejlépe to dokazuje skutečnost, že ze školy cikánské šlo na měšťanskou jich celkem 9, ale vydržel tam pouze jediný, který nyní navštěvuje čtvrtý ročník. Ostatní pak věnují se jen hudbě. Ale ani zde jejich umění nevyniká nad průměr, neboť nemají dostatek inteligence, aby mohly pokračovati na konservatoři. Cikáni již založili dvě velké kapely a hledají obživu tímto způsobem. Těžké práci se však vyhýbají.
Mezi cikány již od mládí je slovo, které nenávidí, a tj. cikánské „anpašala“, a to znamená: „platit – plaťte“. Od svých rodičů slyší toto nenávistné slovo, neboť i cikáni musí platit daně. Učitelé prožívají mezi cikány velkou úctu a docela jsou jimi i zváni do táborů. Tam, kde se objeví pan učitel, je to velká událost a vše se musí díti podle jeho přání. Škola také cikány organisovala i po stránce kulturní, neboť byl založen

Zpěvácký spolek.
Zpěvácký spolek měl již několik úspěchů a docela před časem zpívali cikáni několikráte do radia. Bylo rovněž založeno několik cikánských fotballových XI. Jak je vidět, velká práce učitelů a příslušných činitelů nese své ovoce a za několik let vymizí úplně názor na cikána, jako na kočovného člověka, který dříve vynikal se svou nepoctivostí. Bylo by si jen přáti, aby naše obce postupovaly i při udělování domovského práva trochu benevolentněji, neboť i tak se dá pochytiti výchova cikána. Již je zaznamenána velká řada případů, že cikán se vyučil řemeslu a dnes je velice spolehlivým a řádným živnostníkem.

Šanda
Venkov 25. X. 1936
Připravilo Muzeum romské kultury