S velkou radostí a zadostiučiněním jsem si přečetl v Právu 24. září článek Václava Bělohradského Sto let za opicemi? Pan Bělohradský vychází ze zkušeností, které učinili vědci na jedné z nejlepších amerických univerzit v Atlantě, stát Georgia, při pokusech s opicemi. Dovoluji si krátce zopakovat. Ty pokusy prokázaly, že opice mají smysl pro spravedlnost a že se odmítají chovat rozumně při nespravedlnosti a revoltují. Když dostaly žetony, na jejichž základě si mohly vyměňovat potraviny, radostně je směňovaly za hrozny a jiné pochoutky, ale jen do té doby než zjistily, že některé dostávají totéž bez žetonů. Tím byla pravidla hry porušena. Opice pak zlostně vyhazovaly žetony i získané potraviny, jako by chtěly říci: „S vámi nehraju!“ Prostě a jednoduše, odmítly se chovat rozumně i za cenu úhony.

„Jeli spravedlnost ve společnosti jednou z podmínek úspěšné komunikace mezi lidmi, pak je z toho nutno vyvodit politické důsledky,“ říká Václav Bělohradský. A dále: „Politické a morální dědictví po opicích je v lidské společnosti ohroženo. Uhájíme je?“ Já pak dodávám: Může se někdo divit Romům, kteří se setkávají s nespravedlností na každém kroku, že se odmítají chovat rozumně, i když na to vzápětí doplatí a chovají se tak zvaně nerozumně? Nespravedlností je porušena jedna z důležitých podmínek pro komunikaci mezi lidmi. Chcemeli tuto komunikaci rozvíjet a kultivovat, pak musíme učinit něco zásadního nejdříve pro odstranění nespravedlností. To ostatní může být snazší. Jak geniální a jak jednoduché! Díky, pane Bělohradský.

Karel oswald