Když se v devadesátých letech objevily první romské občanské iniciativy, našla se řada Čechů, kteří nabídli své znalosti, ochotu a zájem pomáhat při vybudování základů pro jejich činnost. Šlo o velice náročný úkol, protože se muselo vše vytvářet od počátku, „na zelené louce“. Prvním z těch, kteří podali pomocnou ruku, byl novinář Josef Bednář z Tábora. Radil, informoval a především varoval. Nic naplat, přes všechny jeho výstrahy jsme si „šáhli na rozpálená kamna“ a pořádně si popálili prsty.

Václav Trojan, představitel Českého helsinského výboru, šel dál a prosadil v této organizaci zřízení Romské sekce, do jejíhož čela byl postaven Ing. Karel Holomek z Brna. Práce romských organizací zůstává stále nekoordinovaná, a proto se dost často stává, že výsledky jejich práce nejsou takové, jak bychom si přáli. Právě v tom se nám snaží pomoci celá řada obětavých gádžů, a Václav Trojan je jedním z nejobětavějších. Nyní se přes své pracovní zatížení snaží pomoci ovlivnit situaci ve Slaném a věnuje pozornost všem „malérům“ na místní úrovni, kde se životní podmínky Romů od roku 1990 nepřetržitě zhoršují. Václav Trojan tvrdí, že pokud nejsou dodržována lidská práva všech občanů bez výjimky, tak je to věcí společnosti a je povinností každého zajímat se o problémy ostatních.
Tento občanský postoj je velice potřebný, protože existuje mnoho situací, které si musíme umět vyřešit vlastní iniciativou. Nicméně, lidé podobní Václavu Trojanovi vedou ostatní k tomu, aby se zamysleli nad svým postojem k záležitostem, které se jich zdánlivě osobně netýkají, ale pro společnost představují vážné úkoly. Právě situace Romů a místní politika nyní patří k nejožehavějším v činnosti romských organizací. Nedávné dramatické události v ústecké Matiční ulici a nynější situaci v Kladně, Mostu, Slaném, Mladé Boleslavi aj., sledují mezinárodní organizace a instituce v zahraničí, doma se jim věnují představitelé organizací lidských práv a lidé jako je Václav Trojan. Ve Slaném se objevil mezi prvními. Na jednání se starostou Ivo Rubíkem přišel s nabídkou přispět svojí občanskou iniciativou k řešení složité situace. Jeho účast, stejně jako Jakuba Poláka či Štěpána Kotrby, představitele města zmátla a velice udivila. Nejsou zvyklí na to, že by se někdo z gádžů zajímal o problémy, které se jich netýkají. To se prostě v této zemi ani po čtrnácti letech „budování demokracie“ jaksi nenosí. Ale pro Romy z toho vyplývá potěšitelné poznání, že ne všichni gádžové se k nám staví lhostejně.

Ondřej Giňa