k případu Vladimíra Horvátha aneb Jak se poučit z chyb

Případ Vladimíra Horvátha z FrýdkuMístku ze Společenství Romů a jeho údajného zneužití finančních prostředků se neúměrně dramatizuje, zejména, jak už to u Romů bývá, ze stran znepřátelených romských skupin. Je mojí povinností k tomu říci toto:

Vladimír Horváth se dopustil nesprávného postupu při realizaci projektu prevence kriminality, což byla dotace místní radnice. V tomto případě odbor prevence dotoval ve FrýdkuMístku pouze na dohody pro lidi, kteří tuto prevenci měli provádět. Vladimír Horváth ve snaze získat prostředky pro činnost organizace (nikoliv pouze na mikulášskou nadílku, nýbrž i na další mimoškolní činnost dětí) uzavřel dohody asi s deseti pracovníky Společenství Romů. Několika jim řekl, že peníze budou použity na jiný účel – a ti lidé s tím souhlasili, několika dalším to neřekl, a přesto je použil jinak.
Naše účetní oddělení zjistilo, že peníze byly skutečně a prokazatelně použity k jiným účelům dokonce v částce vyšší než poskytovala dotace odboru prevence kriminality radnice. Správně byly odvedeny daně Finančnímu úřadu z dohod, což rovněž snižuje celkovou výši neoprávněně čerpaných prostředků. Vladimír Horváth nyní vrací formou splátek částku, která byla odborem prevence poskytnuta, protože nebyly splněny podmínky zadané tímto odborem a projekt byl plněn nepřípustným způsobem podle smlouvy. Dost možná, že lepším a efektivnějším způsobem.
Závěrem tedy konstatuji: Vladimír Horváth se dopustil chyby spíše administrativního rázu a už dopředu věděl a byl připraven k tomu, že získané finanční prostředky nepoužije pro sebe, nýbrž pro organizaci. Proto nemůže být nazýván zlodějem, jak tvrdí pan Bartoš z téhož města a téže organizace, který rovněž některé finanční prostředky pro sportovní činnost využíval. Nyní zlostně a nespravedlivě osočuje člověka, který vykonal daleko více a s čistými úmysly než kdokoliv jiný z Romů ve FrýdkuMístku.
Dopustíli se člověk chyby v dobré víře, že činí něco užitečného a dobrého, lze to odpustit. Chyba však musí být napravena a napříště se nesmí opakovat. To se i stalo a stane.
Taková chyba by se ovšem nestala, kdyby naše ústředí bylo dopředu informováno (jak už bylo dříve dohodnuto v našich vnitřních směrnicích) a mohlo ve správném směru ovlivnit kroky pana Horvátha. To se nestalo. Je to poučení pro FrýdekMístek i pro důslednější a autoritativnější působení Ústředí Společenství Romů vůči odloučeným složkám své organizace, zejména v hospodářských záležitostech. A je to také pro jejich dobro.

Karel Holomek,
předseda
Společenství Romů na Moravě