Když jsem se dala po tak náročném výletě do pořádku, začala jsem si všímat okolí. Pomalu jsem si zvykala. Zajímala jsem se úplně o všechno. Nejvíc mě ale žralo, že nerozumím, co si povídají. Nevlastní máma mě začala učit základní věci: podej, jdi, přines, chleba. Učila jsem se dost rychle. Našla jsem si kamarádky. Práce žádná nebyla a tak jsem pomáhala, jak se dalo. Takovou bídu, jaká byla v osadě, jsem už nikdy neviděla. Lidé sice měli domky, ale bez záchodů a koupelen, bez pitné vody. Pro vodu chodili ke studni uprostřed osady. Koupali jsme se v potoku, který tekl kolem. V zimě musela stačit vana.

Osada ležela v krásné krajině. Kolem dokola byly louky a pole, vzadu lesy. Do lesa jsme chodili každý den pro dříví. Co se nespálilo, schovalo se na zimu. V létě se sbíraly maliny a ostružiny na prodej. Na podzim jsme chodili večer krást brambory a kukuřici. To víte, že nás hlídač honil, ale když má člověk hlad, jde znova. Hlavní obživou byly brambory. Vařily se z nich halušky, placky, pišota a polévky. Na maso nebylo, to jsme měli jednou týdně. Nevadilo mi to. Zato jsem poznala plno jiných pěkných věcí. Učila jsem se romské písně a tance. Když zbyl večer čas, chodili jsme na louku, udělali si oheň, chlapci hráli na kytary a zpívali jsme a tančili. Bylo to moc krásné.
Jednou mi povídá máma: „Pojď, půjdeme do vároša (města) nakoupit. Nemáme mouku, cukr ani sádlo.“ Šly jsme pěšky, nešlo mi do hlavy, proč si nevzala tašku, když jdeme na tak velký nákup. Pod paží měla poskládaný ubrus. V krámě nakoupila všechno, co jsme asi tak na měsíc potřebovali. Jo, to nebylo jako teď, že se chodí každý den pro čerstvý chleba a rohlíky. Když nám došel chleba, pekli jsme marikli a ty se jedly ke všemu. Dodnes cítím tu vůni pečené marikli, na které mimo jiné dávala máma usmažená vejce nebo houby. Když všechno nakoupila, rozložila velký ubrus a nákup do něj naskládala. Pak přehodila cípy křížem k sobě a svázala je pořádně v uzel. Dva zbývající cípy vzala do ruky a celou zajdu s nákupem si naložila na záda. Pak si uvázala i dva zbývající cípky okolo ramen a ty držela v dlani. Neskutečné. Jak promyšlené. Celý ty tři kilometry tu tíhu táhla na zádech. Ten rok, co jsem byla u ní, jsem zažila hodně. I pravou romskou svatbu jsem tam viděla poprvé.

Markéta Šestáková
pokračování příště