První cikánský advokát na Moravě

To opravdu není urážka, jak by se při letmém pohledu na titulek zdálo, ale skutečnost, že Morava dala světu prvního cikánského advokáta, tj. diplomovaného JUDra, jenž překonal v sobě všechny kočovné pudy neklidné orientální rasy a dal se na řádná studia.

Říká se, že cikánská otázka je velký problém, zprávy z různých míst Čech hlásí, že pokus o pevné usazení cikánských rodin a zapojení jich do pracovního celku zklamal. Na Moravě, jak se zdá, je v této věci už větší pokrok: existuje tu odedávna několik cikánských vesnic, jejichž obydlí netvoří sice domy „na štok“, nýbrž jsou z materiálu značně různého, ale nikoli nejhorší. Ba možno říci, že se docela vyrovnají baráčkům trpěným dosud na předměstích Prahy, jež jsou podivnou visitkou velkoměsta – ba dokonce je předčí. Zvláště ty, které nahradily dřevo a vzhled komediantských bud za cihly, takže se přizpůsobily ostatním stavbám, jak je známe z našich dědin.
Jedno takové cikánské sídliště nalezneme v lese u Osvětiman, dvě hodiny od Uherského Hradiště, druhé u Svatobořic v samé blízkosti slovácké metropole Kyjova. Obě tyto cikánské osady jsou už hodně staré, muži naučili se pracovat a jsou z nich nádeníci a havíři, v blízkých uhelných dolech (Dubňany, Kyjov), jiní drží se řemesla kovářského a kotlářského. Některá cikánská rodina nestojí si nijak špatně, dcery oblékají se po městsku a pyšně si vykračovávají po kyjovském korsu. Cikáni sžili se tu se svým okolím tak, že nechybí ani případů, kdy slovácký synek – jak je to v těch písničkách – doopravdy zahledí se do očí mladé cikánky a dokonce se s ni ožení, přivede si ji do své chalupy. Má to sice u ostatních ženských v dědině na moc dlouho špatné, protože ty mu těžce vyčítávají takový krok a nesnášejí cikánskou snědou konkurenci, než co dělat! Poslední taková svatba je zaznamenána v obci Sobůlkách – a nevěstu představovala právě cikánka ze Svatobořic. Největším překvapením však bylo, když při zápisu do první třídy reál. gymnasia v Kyjově objevil se na chodbě ústavu starý cikán ze Svatobořic a přivedl svého jedenáctiletého synka, který se prý moc dobře učí. Malý cikánek skutečně při zkoušce dobře obstál a po prázdninách nastoupil po boku svých bílých kamarádů v lavicích primy. Držel se opravdu statečně, ba co víc, táhl to s vyznamenáním, přestože své úlohy psával na mezi u silnice uprostřed ostatních cikánských mrňat představujících zástup rušivých čumilů. Cikánek postupoval, udělal dokonce maturitu s vyznamenáním. To už si na tohoto černého studentíka celé město a spolužáci i profesorský sbor náležitě zvykli.
Maturitou však se neskončila jeho kariera. Mladý cikánský abiturient se totiž rozhodl, že bude ve studiích pokračovat. Určil se, že bude advokátem, protože správně vystihl, koho cikáni ve svém životě nejvíce potřebují. Chtěl nyní sám nahraditi jim náležitého obhájce při pohnáni k odpovědnosti za nějaký ten hříšek v podobě šlohnuté slepice, kuny či králíka.
A tak z brněnské university vyšel před několika roky první cikánský advokát JUDr. Holomek ze Svatobořic, abiturient kyjovského gymnasia, studovaný representant cikánské rasy, dítě přírody, snědý mladíček, jenž kdysi psával latinská slovíčka na mezi a memoroval obsah knih v polích či na prahu chatrného cikánského obydlí.
Nikdo si nedovede představit radost cikánů v celém okolí když se dověděli, že jeden z nich dotáhl to na práva.

Expres 9.7.1940
Připravilo Muzeum romské kultury