Také ombudsman upozornil, že vedení slánské radnice chybuje

SLANÝ – Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o situaci Romů ve slanském ghettu, byl zaskočen arogancí mocipánů tamní radnice, kteří nechali vystěhovat rodinu Horváthových v době, kdy na radnici o této záležitosti jednali s veřejným ochráncem práv.

Otakar Motejl byl očividně vyveden z míry, když se dozvěděl, co se v průběhu jednání stalo. Slánští páni v čele se starostou Ivo Rubíkem vlepili facku ombudsmanovi a všem, kteří chtějí o problémech Romů diskutovat a hledat východisko ze složité situace, na jejímž vzniku se vedení města významně spolupodílelo. Sdružení Dženo prostřednictvím Jakuba Poláka a dalších romských aktivistů nabídlo slánským radním pomoc při řešení situace. Vyhlášení sbírky do fondu solidarity, vytvoření občanského sdružení (stalo by se partnerem radnice při řešení problémů v romském ghettu), program rozvoje romských komunit (obsahuje terénní sociální práci v sociálně vyloučených romských komunitách, poradenské služby a komunitní práci). Předkládané návrhy a iniciativy ve Slaném buď ignorovali, anebo je odvraceli diktátem nesplnitelných podmínek.
Ovšem každý tlak vyvolává protitlak. Věci se nakonec chopili odborníci včetně pracovníků Kanceláře veřejného ochránce práv, kteří jako nezúčastnění posoudili situaci včetně postupu města v záležitosti obyvatel domu čp. 392 v Ouvalově ulici. Ombudsman Otakar Motejl již 1. září upozornil na to, že vedení radnice pochybilo. V případě vystěhování romských rodin z ubytovny Mexiko radnice již před tím porušila zákon. „Akt vystěhování asi právně obhajitelný byl, ale to je konečný výsledek celé řady vadných kroků (radnice), které jsou dokonce v rozporu se zákonem,“ uvedl Motejl pro ČTK. Vedle toho je třeba poukázat na stanovisko poslance Stanislava Křečka, předsedy Svazu na ochranu nájemníků: „K této problematice tedy uzavírám, že manželé Horváthovi mají platně uzavřenou nájemní smlouvu k původnímu bytu, pronajímatel je povinen podle § 687 obč. zák. zajistit nájemcům plný a nerušený výkon práv spojený s užíváním bytu, čehož se mohou nájemci domáhat i žalobou.“
Odborné stanovisko k situaci obyvatel slánského ghetta vypracovala rovněž JUDr. Jana Chalupová, bývalá ředitelka odboru styku s veřejností Kanceláře prezidenta republiky. Ta provedla mj. vyhodnocení obsahu nájemních smluv: „1992 – odbor výstavby a životního prostředí zahájil řízení o vyklizení stavby s ohledem na zjištěné závady bez ohledu na oprávněnost či neoprávněnost užívání. Vedoucí odboru hospodářského byl vyrozuměn o nutnosti zajistit uživatelům náhradní byt, ubytování či přístřeší.
Minimálně od roku 1995 byly uzavírány smlouvy o ubytování na základě protokolu o převzetí bytu. Kromě lidí, kteří dlužili městu na nájemném, nájemní smlouvy neměli či lze je zpochybnit, sem byli přestěhováni lidé, kteří měli původně nájemní smlouvy na dobu neurčitou např. v ulici Pražská. Aktivním jednáním města byli lidé přinuceni podepsat pro ně nevýhodnou smlouvu, podle níž město může libovolně stanovit podmínky ubytování včetně zvyšujících se cen. Dále chybí zákonná ochrana nájemce, kterého při existenci nájemní smlouvy na dobu neurčitou nelze vystěhovat bez přivolení soudu.“
S nadsázkou lze teď říci: mocipáni ve Slaném napřed obyvatelům Mexika vydloubali oči, a nyní je trestají za to, že jsou slepí. Je pravda, že dluží za nájemné, podobně jako v jiných romských ghettech v dalších městech. Naprosto se shoduji s ombudsmanem, který k výsledku místního šetření ve Slaném uvádí:
„Cílem prováděného šetření nemá být protežování dlužníků z řad Romů či neplatičů nájemného obecně. Rozhodně nezpochybňuji existenci vzniklých dluhů a nehodlám intervenovat za jejich promíjení.“
Otázkou však je, proč Romové nemají dostatek peněz na plnění svých povinností. Jinak by to vypadalo, kdyby vytvářeli své dluhy promyšleně a záměrně. To znamená – před domem dlužníků by stály mercedesy, na bankovním kontě by byly úspory v šestimístných číslech, ale patnáctého by nezaplatili z lakoty inkaso… Ale tak to přeci není. Lidé se rozhodují o tom, zda zaplatit nájemné, či si koupit jídlo. V tom je. Chudoba je problémem Romů a nepodařilo se ho vyřešit od roku 1990. Chudobu vytváří nezaměstnanost, která v romské populaci činí víc než 80 procent.
Pokud mocipáni ve Slaném najdou práci pro obyvatele Mexika, vyřeší tak problémy s neplatiči.

Ondřej Giňa