Romský národ je charakterizován, stejně jako jiné národy svojí historií, kulturou, jazykem, zvyky a do značné míry i způsobem života a mentalitou.
V poslední době se však stáváme svědky o pokusy hodnotit Romy jako skupinu, která se nachází na sociálním dně, má špatné bytové podmínky a je téměř zcela izolována od struktur společnosti. Také veškeré programy hovoří o pozvednutí úrovně Romů cestou sociálního a vzdělanostního pokroku. Jen jaksi mimoděk se připouštějí zvláštnosti, které Romy charakterizují jako národ, ale zdá se, že to je spíše ke škodě. Jako by tohle byla ta nejvážnější překážka pozvednutí Romů na vyšší úroveň.

Zaznamenal jsem docela odbornou charakteristiku Romů v jejich současném vývoji: „Ten odráží bezradnost romských elit nad osudem Romů (zejména slovenských), jejichž podoba přežívání má rysy nikoliv kultury menšinové, nýbrž formující se a sebereprodukující se kultury chudoby.“
S tímto posouzením nelze než souhlasit, nikoliv však se s ním smiřovat.
Bezděky se tak dostáváme na pozice a způsoby řešení problematiky Romů v komunistické totalitní společnosti mezi léty 70 až 89, což byla v podstatě politika mírné asimilace (nicméně její naplnění mnohými toužebně očekávaná).
Sociální situace Romů je jen nepříjemným důsledkem historického vyčleňování ze společnosti jedině díky tomu, že Romové vždy vykazovali zřetelné rysy národa a nikdy z těchto pozic neustupovali. Naopak, v období největších pohrom a katastrof se dokázali semknout a sjednotit právě na tomto principu, aby dokázali vzdorovat. Podařilo se jim to, ovšem za cenu nezměrných obětí a ztrát.
Dnes, v době svobodné volby, dochází paradoxně k dosti negativnímu jevu ztráty touhy po uchování vlastní identity, jakoby výměnou za sociální jistoty a ekonomický vzestup.
Zmiňovaný trend pokládám za součást procesu ztrát tradičních hodnot, mezi něž lze považovat úžernictví, prostituci u romských dívek apod.
Vývoj ve společnosti danému směru po všech stránkách velmi napomáhá, dokonce i v programech, které jsou určeny výhradně k podpoře Romů samotných. Pokud k podobnému poklesu docházelo v totalitní společnosti, bylo to smutné, ale pochopitelné. Pokud se se ve stejné situaci nacházíme nyní, ve svobodné společnosti, lze ji považovat za nedostatek jasného programu Romů samotných a podléhání názorům většiny. To je velká chyba. Ovšemže má souvislost s absencí skutečné a legitimní romské reprezentace.
Cesta k integraci Romů do společnosti vede přes formování vlastního a svépravného národa. Jen touto cestou lze dosáhnout patřičné hrdosti na svoji příslušnost, která je současně potřebným krokem k uplatnění ve společnosti. Vše ostatní pak přijde daleko rychleji a snadněji.

Karel Holomek