1) Má podle vás terénní sociální práce v romských komunitách smysl?
2) Co vám přineslo setkání Presahy 2003?

Rudolf Horváth,
TSP Markušovce
1) Mám zkušenost, že v obcích, kde pracuje TSP, se zlepšuje situace v oblasti vzdělávání, kultury, komunikace s většinovou společností, obecními zastupitelstvy i státní správou. Zejména tam, kde se zřizují komunitní centra, je práce skutečně vidět.
2) Patřím k těm, kteří se zúčastnili již loňského setkání v Brně. Měl jsem rovněž možnost pobývat na stáži u kolegů na Jesenicku. Získal jsem tam hodně zkušeností, které se snažím zužitkovat při své práci. Jsem rád, že jsem se opět mohl setkat s českými kolegy u nás.

Július Pišta,
terénní koordinátor Rakúsy
1) Při své práci řeším sociální, školské a veškeré další problémy, které se v romské osadě vyskytnou. Úzce spolupracuji se starostou, sociální pracovnicí i mou nadřízenou z občanského sdružení Město pro každého. Společně se snažíme něco přetvořit a myslím, že tyto změny začínají být pomalu vidět.
2) Jsem moc rád, že jsem měl možnost potkat se s českými kolegy, budu se snažit zapamatovat co nejvíc informací, které jsem zde slyšel. Pro mě mělo toto setkání velký význam.

Lenka Vavreková,
pracovnice programu Udržitelný rozvoj komunit na střední Spiši, dotovaného rozvojovým programem OSN (Spišská Nová Ves, Spišské Tomašovce)
1) Mapovala jsem výsledky terénní sociální práce na Slovensku za poslední rok. Vzhledem k výchozímu stavu jsou tyto výsledky úžasné a ukazuje se, že podobná činnost má ve slovenských osadách velký význam. I když majorita změny často nepovažuje za dostatečné, většina Romů v oblastech, které jsem navštívila, hodnotí práci „teréňáka“ jako důležitou a např. vybavování věcí na úřadech si bez něj ani nedovede představit.
2) Bylo dobře, že se na setkání našel prostor k výměně názorů. Viděli jsme značné rozdíly mezi komunitami v Čechách i na Slovensku, myslím ale, že je stále dost společných prvků v naší práci a že je přínosné, když TSP mají možnost vyslechnout si názory a zkušenosti kolegů ze sousední země.

Českých účastníků setkání jsme se zeptali:
1) Jaké dojmy ve vás zanechala návštěva slovenské romské osady?
2) Co vám přineslo setkání Presahy 2003?

Jana Babiáková,
TSP – Magistrát Ostrava, pracuje v lokalitě OstravaMariánské Hory
1) Do osady jsem původně nechtěla jít ze strachu, že budu mít pocit, že se tam lidem hodně ubližuje, že žijí v hrozných podmínkách. Z návštěvy jsem ale měla příjemný pocit, protože nás dobře přijali, byli příjemní a srdeční a bylo vidět, že chtějí žít jinak a chtějí se o to sami zasloužit. Před pěti lety jsem byla v Rudňanech a zdá se mi, že od té doby se mnohé změnilo k lepšímu.
2) Setkání se slovenskými „teréňáky“ mi dalo opravdu hodně v tom, že jsem si s nimi mohla vyměnit informace o naší práci. Musím říct, že jejich podmínky jsou mnohem těžší, než máme my v Čechách. Obdivuji je, že pracují často v náročném prostředí a za nepříliš velké platy.

Martina Uramová,
TSP spol. Člověk v tísni, pracuje v lokalitě PrahaKarlín
1) V romské osadě jsem byla poprvé. Slyšela jsem dříve různé hrůzostrašné zkazky, jak se v těchto osadách žije, jak je nebezpečné tam jezdit a podobně. Můj první pocit, když jsem viděla děti, jak pozorují náš příjezd, byl pocit dojetí. Sledovala jsem ta hejna dětí, krásné dospělé lidi i staré babičky, jejichž život je těžký, ale všichni byli usměvaví, pohostinní a k nám příjemní. Musím ale říct, že práci v osadě si příliš nedokážu představit.
2) Setkání, které jsem absolvovala, bylo pro mne velice zajímavé, protože jsem vyslechla zkušenosti odborníků z praxe. I když pracuji jako TSP skoro rok, cítím se pořád jako nováček a každá informace z profese je pro mne důležitá. Obdivuji slovenské kolegy, jak zvládají svou práci, která je skutečně velmi náročná.

Jarmila Šenková,
TSP Městský úřad Náchod
1) Na téma romských osad mohu přečíst několik knih nebo brožur, ale nejdůležitější je stejně osobní zážitek. Ten byl pro mě hodně depresivní. Naše práce v Čechách je úplně jiná, než mají kolegové na Slovensku. Lidem často chybějí základní životní potřeby, je zde velká negramotnost, majoritní společnost obyvateli osad opovrhuje. Navrhla jsem, aby mohli čeští „teréňáci“ příští rok absolvovat alespoň 14denní stáž v osadách v SR, aby vůbec věděli, o čem ta práce je a jak je náročná.
2) Na Slovensku jsem byla poprvé v životě. Mám zkušenost z loňských Přesahů v Brně. Atmosféra obou setkání mi připadala značně odlišná, i když to jistě nebyla chyba organizátorů. Letos mi to připadalo víc studené – byly tu dvě uzavřené společnosti, česká a slovenská. Mně osobně se těžko navazoval kontakt.

Michal Kročil