Svatbu, kde se hodně pilo a jedlo, na kterou se šetřilo a shánělo celý rok. Přišla na ni celá osada. Tolik veselí jsem nikde neviděla. Stoly venku byly plné jídel. Muzikanti hráli celý den. Nevěsta dostala všechno, co potřebovala. Peřiny, polštáře, povlaky, ručníky, nádobí, já nevím co ještě. Muž, který tančil s nevěstu, jí dal do talíře peníze. A tak se vystřídali všichni a talíř byl plný peněz. To měla nevěsta do začátku. Zažila jsem i pohřeb. Tolik bolesti a zármutku nemá nad ztrátou svého milého snad žádný jiný člověk jako Rom. Vartovalo se až do pohřbu. Chlapi hráli karty a vyprávěli všelijaké historky a příběhy. Ženy se staraly, aby bylo co jíst a pít. Po pohřbu se udělala ještě velká hostina s tancem a zpěvem. To prý, aby byl mrtvý veselý, aby mu na cestu nebylo smutno. A na vartu každý příchozí vzal něco k jídlu nebo k pití. Byla to slušnost, aby pozůstalí nemuseli všechno kupovat sami.

Večery jsme prožívaly jako všechny mladé holky. Sešly jsme se a procházely osadou. Schválně jsme nahlas zpívaly kerahas huripen, aby nás chlapci slyšeli a šli za námi. Pak jsme šli, jak se říká po našem pre para. Když jsem se vracela pozdě domů, máma na mě čekala a vynadala mi, kde tak pozdě courám. Na stole svítila brambora, když se šetřilo, tak i na petroleji. Málokterý Rom měl elektriku. To jen ti v domech na kraji osady. My, co jsme měli jen chýšky, jsme elektriku neměli, a tak jsme svítili petrolejkou. Když petrolej docházel, vydlabala se velká brambora, do té se dalo sádlo a kus stočeného hadříku. A bylo světlo. Na televizi chodila půlka osady k jednomu Romovi. Tam jsme si posedali na zem a koukali na film. Někteří při tom i usnuli.
Bylo to tam moc hezké, takové svobodné, ale nemohla jsem čekat, že mě někdo bude živit. Romové odtud jezdili za prací do Čech, protože v Humenném pro ně práce nebyla. Někteří dělali v dolech v Ostravě. Odjížděli na čtrnáct dnů a pak se vrátili na sobotu a neděli s výplatou.
I já jsem se rozhodla, že se vrátím do Čech a půjdu do práce. Sice jsem nevěděla, kde budu bydlet, ale spoléhala jsem se na ubytovny. Macecha mi dala peníze na vlak, abych se mohla vrátit zpátky do Budějovic. Zašla jsem do jedné fabriky, kde se dělaly jehly do šicích strojů. Věděla jsem, že je to i s ubytovnou. Vzali mě. Všechno jsem si vyřídila. Odpoledne jsem šla na nádraží na oběd, tam jsem se dala do řeči s jednou Romkou, která čekala na bratrance. Přijel i s kamarádem. Všichni jsme se vydali do parku, kde se scházeli Romové, zpívali tam a povídali si. Když jsem se později chtěla rozloučit, že už musím pryč, nechtěl mě ten pustit. Začal vyzvídat, kde bydlím a odkud jsem…

Markéta Šestáková
(dokončení příště )