Ostatní čekají, já si o pomoc říkám
Nesouhlasím s tím, co prezentujete v týdeníku Romano hangos. Jsem Rom a je mi 42 let, momentálně jsem ve vězení a právě tady jsem se setkal s vašimi novinami. Již mnoho let se snažím nějakým způsobem zapojit do práce s Romy. Bohužel se mi nepodařilo nalézt lidi, kteří by mi tu možnost dali. Pocházím z České Lípy, snad tam nějaká organizace je, ale nikdo o ní neví a ona sama nejeví zájem se nějak prezentovat a zviditelnit se. V Romano hangos postrádám jakoukoliv snahu Romům pomoct žít a přežít. Píšete, co dokázali, napíšete o několika zpěvácích, hudebnících, umělcích, ale to je jen nepatrný zlomek romské populace. Daleko více Romů obyčejných profesí a povolání, kteří by rádi uplatnili svůj um, dovednost a v mnoha případech i odbornost. Ano, existují romští poradci, o kterých jsem se ale dozvěděl až tady ve vězení.

V článcích používáte slova jako jsou integrace, loajalita a podobně, ale 90 procent Romů jejich význam nezná. České Romy nezajímá, co se děje s Romy ve světě. Mají veliké životní problémy tady v Čechách a blahobyt německých nebo anglických Romů je spíš dráždí, než inspiruje.
Domnívám se, že romská kriminalita je obrovská. Podstatná většina Romů krade proto, že nemá z čeho žít. Věznice jsou z 40 až 50 procent zaplněny Romy. Většina z nich má tresty, jako by byli lupiči a bůh ví, co ještě a přitom sedí za pár kilo mědi, hliníku nebo železa, které se někde válí jen tak bez povšimnuti. Někteří Romové se naučili ovládat prostituci, drogové obchody, a co je nejhorší – jsou na drogách závislí. Romové, kteří vždy měli strach z injekcí, si je píchají sami.
Všiml jsem si, že mladí Romové jsou velice agresivní vůči sobě navzájem i vůči české většině. Strašně nerad užívám to označení české. Moje manželka byla Češka, družka je také Češka. Toto oslovení mně připadá vůči ní i vůči ostatním Čechům nefér přesto, že my pro ně budeme vždy jen cikáni. Také si myslím, že byste měli méně prezentovat rozdíl Češi – Romové. Právě proto ta nesnášenlivost a nadřazenost. Už to, že oni jsou Češi a my Romové, z nás dělá rozdílné bytosti.
Myslím si, že romská sdružení by měla vysílat do věznic školené sociální pracovníky, navazovat s vězni kontakt a usnadnit jim tak přechod na svobodu. Mám zato, že se dá pro odsouzené Romy udělat víc než se dělá. Existuje mnoho nadací, ale ani jedna se nesnaží pomoct Romům propuštěných na svobodu. Mám eminentní zájem stát se platným členem společnosti, ale potřebuji pomoct, stejně jako tisíce dalších odsouzených. S tím rozdílem, že já si o to říkám, zatímco ostatní čekají, až se někdo ozve a pomůže jim.

Jan Zajac
t. č. Ostrov

Každý má právo na svůj názor

Váženy pane Zajaci,
i když později, přece jen se mi dostal do ruky váš dopis adresovaný naší redakci. Musím přiznat, že váš názor mě zaujal natolik, že jsem se rozhodl na něj reagovat. Nesouhlasíte s tím, co Romano hangos prezentuje, jak píše a o čem píše. Naše noviny podle vás nikdo nečte, v textech používáme cizí slova, kterým Romové nerozumí atd., atd. Máte právo na svůj názor, já ale s vámi nemohu souhlasit. V mnoha věcech nemáte pravdu a navíc jsem podle vašeho dopisu poznal, že romskou problematiku skoro ani neznáte.
Ale vrátím se k novinám. Nemyslím si, že je nikdo nečte a že jsou dokonce zbytečné. RH vychází již pátým rokem a za tu dobu má své stále čtenáře, kteří čekají pravidelně na pošťačku, až jim je přinese. Čtenáři si s námi dopisují a sdělují své názory prostřednictvím RH. Zajímají se o ně nejen Romové, ale i Češi (ale vy tento termín nerad slyšíte. Bohužel jinak to ale nejde.). Nejenže jsou čtené, ale mění i obraz Romů ve společnosti. Většinové společnosti přibližujeme naši kulturu, tradice, zvyky a historii, problémy, úspěchy a vůbec – život nás Romů.
Víme o tom, že takových jak jste vy, je mnoho: nelíbí se vám skoro nic, ale musím říct, že těch druhých, kteří mají zájem o Romano hangos, a o informace ze života Romů, je mnohem víc. Náš život je jedna velká encyklopedie, kterou ani v jednom čísle nemůžeme obsáhnout. Kdybyste četl tyto noviny delší dobu, určitě byste pochopil jejich ideu.
Také se mi nelíbí, pane Zajaci, že si myslíte, že skoro všichni Romové jsou hloupí, že nerozumí cizím výrazům. Nepostřehl jste, že za posledních dvanáct let se jejich situace ve společnosti zlepšila, mezi Romy je hodně vzdělaných, je hodně takových, kteří pracují ve státním sektoru. Víme také, že život Romů v ČR se změnou režimu změnil k horšímu a že Romové se stali obětí demokracie. Musím však říct, že situace se mění z roku na rok, i když pomalu, ale přece. O sociálních problémech Romů my novináři víme víc než vy. Vy to poznáte jen z českých medií či z blízkého okolí, ale my mapujeme situaci Romů v celé republice, takže nám nic není utajeno a neznámo. Život Romů v české společnosti nás zajímá. Je to naše novinářské poslání. Upozorňujeme i na nedostatky v kauzách, které česká média nechávají bez povšimnutí. Na bytovou či sociální problematiku upozorňujeme na základě vlastních poznatků. Víme, že Romové mají na svém životě také svůj podíl, ale největším dílem se na něm podílí společnost, ve které je rasismus, diskriminace a nenávist vůči nim. Noviny jsou natolik objektivní, že poukazujeme i na nedostatky Romů.
K článkům o romských umělcích: prezentují naši romskou kulturu a je naší povinností,o nich informovat, protože se o nich skoro vůbec nic neví. Romští umělci jsou naší chloubou a neměli by být utajeni české společnosti. Vše pozitivní o Romech mění obraz Romů ve společnosti.

Gejza Horváth