Nacionalismus a maloměšťáctví má v naší zemi silné kořeny. Dokazuje to případ Oldřicha Stránského, který byl ještě donedávna předsedou Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých, které je součástí Českého svazu bojovníků za svobodu. Oldřich Stránský se rozhodl, že bude usilovat o smíření Čechů a Němců a za to ho zbavili jeho kolegové funkce předsedy. Jen málokdo si umí představit, jak velkorysý člověk musí pan Stránský být, když si uvědomí, že prošel peklem pěti koncentračních táborů.

Je to také člověk, který se velkou měrou zasloužil o odškodnění obětí nacistické zvůle. Pana Stránského znám dobře, několik let jsem praco val v Českoněmeckém diskusním fóru spolu s ním. V hodnocení obětí a míry jejich utrpení nerozlišoval a nepochybně i díky jemu se dočkalo odškodnění také mnoho Romů. I pro člověka jeho formátu bylo těžké prosazovat myšlenky smíření Čechů a Němců v prostředí, v němž zejména poslanci našeho parlamentu, účastni v tomto diskusním fóru, odmítali připustit i excesy na nevinných německých obětech v rámci vyhnání. Debata se vedla vždy jen na nemožnosti srovnávat nesrovnatelné, totiž obrovskou míru vraždění v koncentrácích a s tím jen neopatrné, byť nepřijatelné utrpení obětí vyhnání. Vědomí, že příčiny obou násilností byly stejné a vedly ke stejným koncům, bylo nepřípustné.
Pan Posselt (poslanec Bundestagu, člen Koordinační Rady Českoněmeckého fondu budoucnosti a předseda landsmanšaftu) ostatně byl a je členem tohoto diskusního fóra z německé strany také a není možné ho odmítat při účasti na této diskusi. Přátelský dopis, který mu pan Stránský poslal, neznamenal nic špatného. Nevidím nic zlého ani na tom, že v Praze byla zřízena kancelář, otevírající více možností k diskusi a smíření. To jen naši nacionalisté uvažují stále v termínech landsmanšaft a revanšismus. Přece jen jsme už kousek dál. Jinou cestou tu získávají podnikatelé ze zahraničí majetky formou kapitálových investic (mezi nimi i Němci), než aby k tomu potřebovali landsmanšaft a vracení majetků vyhnaným Němcům.
Podporuji pana Stránského a jsem na jeho straně. Nejsem sice členem Svazu, ale do toho sporu mám co říci. Mnoho desítek členů mé nejbližší rodiny skončilo v koncentráku. Nacionalismus v jakékoli v podobě ohrožuje právě teď a znovu mé blízké a lidi mého rodu. Kdysi, ne zrovna dávno, byl podobný nacionalismus zdrojem nacismu. Není pochyb o tom, že právě nacionalisté ve Svazu teď vedou nečistý boj s panem Stránským.
Chci se držet pravidla: Nezapomínat, ale praktickou činností překonávat nedorozumění a křivdy a hledět do budoucna! Vidím, že spousta Němců se poctivě vypořádává se svoji minulostí, vidím, že Němci finančně nejvíce naplňují pokladnu Fondu pro obrovské sociální programy a projekty, které v praxi naplňují spolupráci mezi Němci a Čechy. Dá se dělat něco jiného?

Karel Holomek