„Vzpomínka na zesnulé sbližuje a posiluje jednotu církve,“ řekl mi otec David Dudáš, když jsem jej požádal o několik slov k svátku zesnulých, který většina z nás zná jako Dušičky. „Za naše zesnulé bychom se měli modlit neustále, protože nevíme, s jakým hříchem odešli. Naše modlitby je přiblíží k Bohu a také nás sbližují. V chrámu Nejsvětější Trojice jsme sloužili již druhou panychidu (tryznu), při které jsme si připomněli památku svých blízkých i těch, kteří zemřeli proto, abychom my mohli žít. V době heidrichiády zemřelo mnoho nevinných mučednickou smrtí. Patří k nim také pravoslavný biskup Goras, který byl prohlášen za svatého, a nyní se on modlí za nás. Hovořímli o událostech z doby války, musím připomenout všechny nevinné oběti pracovních táborů v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu. Ti, kteří tam zemřeli, zemřeli jen proto, že byli Romové. Zesnuli jako mučedníci a těch, kteří zůstali, bylo jen několik. Proto se musíme za ně všichni modlit za naše mučedníky, abychom jim pomohli přiblížit se k Bohu.“

Pokud si dokážeme představit, co prožívaly matky při pohledu na své umírající děti, jak se otcové museli vyrovnávat se svojí bezmocností, pak bychom všichni památku mučedníků z táborů Lety a Hodonín vnímali mnohem výrazněji. Skutečnost, že místa mučednické smrti stovek nevinných Romů je hanobena naprosto barbarským způsobem, je naším velkým dluhem každé z umučených obětí. Naše modlitby za oběti romského holocaustu by měly být mnohem častější a hlasitější. Naše protesty proti existenci velkovýkrmny prasat v místech bývalého koncentračního tábora v Letech a rekreačního střediska v Hodoníně by měly být mnohem výraznější a důraznější. To je dluh, který máme vůči těmto mučedníkům.
Obdobně jsme dlužni těm, kteří byli zavražděni od počátku budování demokratického právního státu jen proto, že byli Romové: Tibor Daniel, Tibor Berki, Helena Bihariová, Milan Lacko, Ota Absolon a mnoho dalších. Také na ně je třeba pamatovat v modlitbách a vzpomínkách, protože i oni se stali mučedníky. Otec David při panychidě za zesnulé vzpomněl všech umučených Romů. Stejně tak bychom měli vzpomenout i my, kteří jsme měli to štěstí a přežili.

Ondřej Giňa