Výsledky vyhledávání: vych

Volební program Romské občanské iniciativy ČR Stranou, která se již ve svém názvu hlásí k hájení zájmů Romů, je Romská občanská iniciativa ČR (ROI). Tato strana již měla v parlamentu své zastoupení. Také letos vstupuje do volebního klání. Kandiduje pouze v Moravskoslezském kraji. pokračování

Třináctiletý žák je obviněn z napadení učitele BROUMOV – Ve Zvláštní škole v Broumově na Náchodsku ne dávno napadl žák svého učitele. Případ nás natolik zaujal, že jsem se rozjeli přímo na místo incidentu. Ke konfliktu došlo mezi mladým učitelem Milanem Jiroutem a žákem sedmé třídy, třináctiletým Petrem Hrubým, ve středu 17. dubna při hodině tělocviku. Výsledkem je podání trestního oznámení na chlapce za napadení učitele. pokračování

Zapomenuté tóny Milan Horváth (27), žádaný a všestranný houslista z Brna, vydal své první CD s názvem Zapomenuté tóny. Milan vyrostl v rodině romského primáše Eugena Horvátha, který svého syna usilovně vedl k muzice, odhaloval mu její taje, vštěpoval styl a projev primáše, zasvěcoval ho do tajů houslových variací a romské harmonie. pokračování

Je to příběh paní Aranky, který nám vyprávěl její bratr Příběh se odehrál na sklonku války ve vesnici v okrese Rožňava na jihovýchodě Slovenska u maďarských hranic. Vesnici několikrát denně ostřelovali, domky tam byly postavené z válců z nepálené hlíny. Když začala houkat siréna, začali jsme všichni utíkat, dospělí popadli malé děti, ty větší běžely samy rovnou k lesu, kde jsme se vždy ukrývali. Němci byli na vysokém kopci nebo skále a stříleli po běžících. Strýc křikl, abychom zalehli a plazili se k lesu. Kulky kolem nás svištěly, nebylo to nic příjemného, děti se bály a plakaly. pokračování

Příznivý ohlas veřejnosti HODONÍN – S nápadem vypracovat a uvést do praxe projekt, kterým by se aspoň částečně řešila nezaměstnanost Romů z Hodonína, přišel za romskou poradkyní Vlastou Bláhovou předseda Sociálního sdružení Romů Richard Daniel již loni. Spolu pak kontaktovali Úřad práce v Hodoníně, kde žádali o finanční spoluúčast na tomto projektu. Finanční pomoc jim byla přislíbena asi na deset zaměstnanců. „Oslovili jsme zejména mladé lidi a nabídli jim podstatně víc, než kdyby seděli doma na sociálních dávkách,“ řekla Vlasta Bláhová. Loni však projekt úspěšný nebyl. „Bohužel jsme se nesetkali s takovým ohlasem, jaký jsme očekávali,“ vysvětlil Richard Daniel. pokračování

Předvolební otázka Co by se mělo u nás udělat pro zlepšení situace neziskového sektoru, zejména v oblasti jeho financování? Financování organizací tvořících tzv. neziskový sektor nebo též občanský sektor je otázkou diskutovanou ve všech zemích střední a východní Evropy. Jedním z klíčových témat těchto debat je otázka, zda a do jaké míry má stát podporovat rozvoj neziskových organizací a zda a do jaké míry se má podílet na financování činností, které tyto organizace zabezpečují. pokračování

První absolventi Romské střední školy sociální Slzy štěstí a radosti u maturitních zkoušek Romská střední škola sociální byla schválena Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Činnost zahájila v září 1998 a letos má své první absolventy. V maturitním ročníku bylo 26 studentů, avšak jedna dívka nebyla k závěrečným zkouškám připuštěna. Zkoušku dospělosti tedy skládalo 25 dívek a chlapců, pět z nich získalo vyznamenání. Studenti si odnesli první maturitní vysvědčení s razítkem Romské střední školy sociální. Většina si podala přihlášku na vysokou školu. pokračování

Kdo se učí, má šanci Brigita Karolejová z Tachova patří k čerstvým maturantům Romské střední školy sociální v Kolíně. Na otázku, zda bude pokračovat na vysoké škole, odpověděla, že ne, že chce pracovat. pokračování

Kdo se učí, má šanci Brigita Karolejová z Tachova patří k čerstvým maturantům Romské střední školy sociální v Kolíně. Na otázku, zda bude pokračovat na vysoké škole, odpověděla, že ne, že chce pracovat. pokračování

Londýnský soud projednával stížnost na ruzyňské kontroly LONDÝN/PRAHA (ror) – Po třech dnech skončilo ve středu 24. července u londýnského vrchního soudu projednávání stížnosti šesti českých Romů na britské ministerstvo vnitra, aniž padl verdikt. Žaloba, kterou předložili loni v říjnu za žalující stranu právníci londýnského sdružení obránců lidských práv Liberty, vycházela ze skutečnosti, že britští imigrační úředníci odepřeli Romům fakticky vstup do země, když jim znemožnili nastoupit na palubu letadla směřujícího do Londýna. Žalující stranou je šest českých Romů a Evropské středisko pro práva Romů (ERRC). pokračování

DROBNIČKY HORNÍ SLAVKOV – Z výtržnictví, ublížení na zdraví a hanobení národa a rasy stíhá policie dva Romy (23 a 17 let) z Horního Slavkova na Sokolovsku. V místním Mix Clubu fyzicky napadli na sklonku června 27letého číšníka a 18letého hosta. pokračování

Jen poukazovat nestačí Romové už dlouho řeší jen sami své problémy. Češi po Romech vyžadují splnění kritérií a podmínek, které si kladou oni sami. Je tomu tak i ve školství. Když romské dítě přijde do školy, nestačí na tempo, které české děti normálně zvládají. To ne proto, že by bylo romské dítě hloupé, ale proto, že je jiné a je vychováváno v jiné kultuře, v jiných hodnotách a podmínkách. Důkazem toho, že romské děti nejsou hloupé je i skutečnost, že při nástupu do školy už mluví dvěma jazyky. Tvůrci školních osnov s jiným dítětem než s českým vůbec nepočítali. Ale na tom nenesou vinu jen oni, ale i samotní pedagogové. Neví, jak k romským dětem přistupovat, i když s Romy už desítky let žijí. Spousta z nich ještě nepochopila, že romské děti jsou jiné. Jen poukazují na jejich nedostatky, na to, že si neplní své povinnosti a o školu se nezajímají děti, ani jejich rodiče. Když jsem se některých pedagogů zeptal, jestli vůbec něco romské dítě umí a má v sobě něco dobrého, mlčeli, neuměli mi hned odpovědět. pokračování

Zánik Romano kurko se blíží Tak napsal Ondřej Giňa do Romano kurko č. 6. Můžeme s ním souhlasit a sdílet společně obavy z takového kroku. Horší je to, že Ondřej Giňa staví Romano kurko do polohy jediného romského periodika, které tu něco dělá pro Romy. Jako by neexistoval už nikdo jiný a jiná romská periodika, která při nejmenším činí totéž, co Romano kurko a Ondřej Giňa. pokračování

Můj otec byl kovář Žili jsme na Slovensku v obci Kurim u Bartvy na Bardějovsku. I když nás bylo čtrnáct dětí, žilo se nám dobře, otec uměl vydělat peníze. Vyráběl pálené cihly. Vzal hlínu, rozředil ji vodou, přidal dřevěné piliny a vše hnětl, dokud nebyla hmota tvárná. Potom ji napěchoval až po okraj do dřevěné bezedné formy obdélníkového tvaru. Formu stáhnul a hmota se proměnila v cihlu. Takto vyráběl cihlu za cihlou, a když jich měl dva až tři tisíce, suché je naskládal kolem čtyř, pěti kamen tak, že z nich vytvořil bunkr. Cihlový bunkr z vrchu pomazal hlínou, aby teplo neunikalo. Malými otvory se dostával ke kamnům a přikládal na oheň osm až deset dní. Když bunkr vychladl, začal ho otec rozebírat a cihly skládat do štosů. Prodával je Romům i gadžům po pěti halířích. pokračování

Vážená redakce, dovoluji si vám napsat vzpomínku z pohledu historie. Žijí ještě mezi námi ti, kteří ještě po roce 1945 živořili na samém okraji lidské společnosti. Prostě Cikáni. Při tom slově se mnohým vybaví v mysli barvitá vzpomínka na vůz pokrytý cárem staré roztrhané plachty, tažený vychrtlým koněm, na podivné snědé lidi, před kterými zavírali dveře. Jako by na čele nesli vypálený věčný cejch hanby, podezření i pokoření. Nikde nebyli ti podivní světem putující hosté vítáni a přece přinášeli podivné kouzlo, jež nutilo člověka, aby se na ně díval se zvědavostí. Uměli, jak o sobě tvrdili, čarovat, hádat z dlaně lidské osudy. A v duších těch lidí byla zakleta podivná podvědomá touha, která je od dávných dob nutila k věčnému putování za něčím, co jim nikdy nebylo souzeno poznat. Lidi bez vlasti, bez domova s bohatou minulostí, kterou však nikdo nezapsal pro paměť budoucím pokolením. pokračování

Rodiče jsou pro mě cizí lidi Gabriela Gašparová (21) pochází ze slovenské obce Polomka v okrese Brezno. S rodiči nemá žádný kontakt ani vztah, už ve třech letech ji dali do dětského domova, kde je dodnes. Matku viděla poprvé ve 14 letech. Při našem rozhovoru přiznala mimo jiné i to, že jí schází mateřská láska, duševní podpora a rodina. pokračování

Který je ten správný úhel? Obyvatelé Brna vnímají romskou otázku velmi intenzivně a vědí, že problémy byly, jsou a budou. A právě teď, krátce po volbách, je nejvhodnější chvíle k zamyšlení, jakým směrem půjde další vývoj v řešení této problematiky. Stagnace není možná, ignorování romské otázky totiž znamená další propad, prohlubování problémů a nárůst překážek. Podívejme se tedy, jak Romové žijí a co prožívají. pokračování

Beata Svůj poslední letní tábor cikánských dětí jsem zažil ve čtrnácti letech. Plný nadšení a očekávání jsem spolu s bratrem nastupoval do autobusu, který nás odvážel na deset dní do osady Litner. pokračování

Ještě jsem naživu Již tři měsíce sdílím s pěti mladými lidmi dalších národností prostor bytu v nizozemském Utrechtu. Mezi dobrovolníky z Rakouska, Německa, Španělska a Irska, s nimiž spolupracuji na projektu Evropské unie a nizozemské organizace Engage!Interact, je i jedna dívka z Palestiny. pokračování

Nejen o sociálních dávkách Místopředseda vlády Petr Mareš postoupil 20. srpna redakci RH vyjádření určené Ondřeji Giňovi a členům Grémia romských regionálních představitelů. Zveřejňujeme je v plném znění. Považuji za svou povinnost reagovat formou otevřeného dopisu na Vaši Otevřenou výzvu vládě České republiky, v níž označujete doporučení Rady vlády pro záležitosti romské komunity ze dne 1. srpna 2002 za protiústavní. pokračování

Mezinárodní den Romů PRAHA – Mezinárodní den Romů se ve světě slaví od roku 1971. Tehdy jej na 8. dubna vyhlásila Mezinárodní romská unie. V Čechách se dlouho veřejně neslavil. Za komunistů se to tehdejšímu režimu nehodilo a po listopadu se zřejmě nějaké oslavy dne Romů nikomu nechtělo organizovat. A tak první větší oslavy zorganizovali až mladí lidé ze sdružení Athinganoi v roce 2001. Letos se pod taktovkou sdružení Athinganoi slavil Mezinárodní den Romů v České republice podruhé. pokračování

Milý host je vítán všude Při vyslovení jména Elena Lacková se každému, nejen Romům, vybaví romské pohádky. Ti starší si možná vzpomenou na divadelní hru Cikánský tábor nebo rozhlasovou hru Žužika. Mladší určitě zareagují na název knihy Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou. Paní Elena Lacková, naše první romská spisovatelka, dramatička, básnířka, ale především žena s obrovským sociálním cítěním, právem oceněná státní cenou Ľudovíta Štúra, se dožila 22. března 81 let. V současné době žije v Košicích. pokračování

Vzpomínka Dne 18. dubna by se dožila naše milovaná maminka a babička Aurelie Horváthová, roz. Domeová, 70 roků. Narodila se v romské osadě v Nededu u Šali na jižním Slovensku v rodině romského hudebníka. Jak bývalo kdysi dávno nepsaným pravidlem a zvykem, starší sourozenci vychovávali mladší a rodiče měli od rána do večera co ohánět, aby vychovali kupu dětí. I naše maminka měla spoustu sourozenců, někteří již nejsou na tomto světě, stejně jako naše maminka – amari dajori. pokračování

Z mého života Redakce obdržela dopis mladé romské dívky Denisy Zikmundové, která líčí své životní osudy v dětském domově. Nechali jsme dopis v původním znění, protože právě způsob podání Denisy se nám zdál neobyčejně poetický a výstižný. Moje máma vyrůstala v dětským domově, potkala mého otce, otěhotněla a měla mne v 18 letech. Můj otec od nás odešel, ale nevím proč. Já jsem ho v životě neviděla, ale moje máma řekla, že byl tanečník. pokračování

Je to příběh paní Aranky, který nám vyprávěl její bratr Příběh se odehrál na sklonku války ve vesnici v okrese Rožňava na jihovýchodě Slovenska u maďarských hranic. Vesnici několikrát denně ostřelovali, domky tam byly postavené z válců, to je nepálená hlína. Když začala houkat siréna, všichni jsme začali utíkat, dospělí popadli malé děti, ty větší běžely samy rovnou k lesu, kde jsme se vždy ukrývali. Němci byli na vysokém kopci nebo skále a stříleli po běžících. Strýc křikl, abychom zalehli a plazili se k lesu. Kulky kolem nás svištěly, nebylo to nic příjemného, děti se bály a plakaly. pokračování

Zvyky a tradice Z jaké země člověk pochází nebo k jaké národnosti se hlásí, můžeme poznat podle rysů obličeje, barvy pleti nebo řeči. Ale také tradiční zvyky a obyčeje hodně prozradí o životě národa. Pro každý národ jsou jiné – typické. Vždyť i historici při svém bádání čerpají informace z různých zvyklostí, které provázejí život určitého národa. pokračování

Romský národnostní tisk Na Úřadu vlády ČR se 27.února sešli redaktoři romských periodik, zástupci romské komunity zasedající v Radě pro národnosti a konečně i pracovníci Úřadu vlády, aby společně posoudili zaměření a profilaci jednotlivých romských periodik. pokračování

Vařte s Romano hangos Kapustňáky Toto tradiční romské jídlo Romové připravovali především svým dětem, když je chtěli dosytit. Přikryté utěrkou na pekáči je děti vždy našly podle vůně, která se nesla místností. Horký čaj a chutné kapustňáky ještě ani nevychladly a děti si na nich už pochutnávaly. 1 kg polohrubé mouky, 1 vejce, 50 g droždí, 1 l mléka, sůl, hlávkové zelí, tuk. pokračování

Výchova dívek a chlapců na Slovensku Čas od času se mi do rukou dostane nějaká zahraniční tiskovina. V úterý 12. 2. jsem při zpáteční pracovní cestě z Prahy zakoupila výtisk slovenského listu SME, aby mi čas ve vlaku utíkal rychleji. Stereotypů je v dnešní společnosti bezpočet. Poslední dobou je jedním z nejčastěji a jistě oprávněně diskutovaných stereotypů rasismus. O něm však hovořit nechci, přestože mne osobně velmi tíží. V zakoupených slovenských novinách jsem narazila na článek, za který jsem byla upřímně ráda. Pojednával totiž o rodových stereotypech a nerovnostech, tedy o rolích mužů a žen, určených a vytvořených společností, o nichž se v posledních deseti či patnácti letech živě debatuje hlavně v západní Evropě a severní Americe. Rodové stereotypy představují jednu ze stěžejních oblasti „gender“ studií (studií o rodu), které tvoří součást společenských věd a vycházejí z nich přední představitelky feministického hnutí (ve Francii např. Héléne Cixous, Julia Kristeva, u nás Eva Hauserová či Alexandra Berková). pokračování

Oslovila mne univerzalita lidských práv S činností organizace Amnesty International (AI) se Lucie Fremlová (24) poprvé seznámila v roce 1995 při svém studijním pobytu v Anglii. Oslovila ji především myšlenka univerzality lidských práv, jejich nezcizitelnosti a nedělitelnosti, stanovená Všeobecnou deklarací lidských práv. Jak vysvětluje vlastními slovy: „Žádná vláda ani instituce nemůže nikomu odpírat práva, která mu coby lidskému jedinci náleží. Rovněž nemohou být jedinci či skupině lidí přiznávána pouze některá lidská práva, protože každý má nárok na všechna práva, odvíjející se z podstaty jeho lidství.“ pokračování

Starosta s Romy počítá Ján Eštok (40 let) je starostou slovenské obce Skrabské (v okrese Vranov nad Topľou). Tamním Romům pomohl založit romské občanské sdružení Terno jilo (Mladé srdce), na jehož činnost obec vyčlenila ze svého rozpočtu pro začátek 10 tisíc korun. Do Brna přijel starosta Eštok povzbudit skrabské romské fotbalisty při mezinárodním přátelském romském turnaji. Chtěl, aby dali Brňanům na frak. Nestalo se tak, Skrabští prohráli, ale starosta nadále stojí o partnerské vztahy s občanským sdružením Společenství Romů na Moravě. A doufá, že v budoucnu se budou brněnští a skrabští Romové setkávat i při jiných příležitostech, nejen při fotbale. pokračování

Na návštěvě v Amaro gendalos Každé romské periodikum hraje mezi Romy i ve společnosti velkou roli. Má obrovské pole působnosti – může promlouvat k desítkám, tisícům, milionům lidí, ovlivňovat jejich názory, jejich pohled i vychovávat je. pokračování

Pár poznámek k manuálu pro učitele Společnost Člověk v tísni v rámci velkého programu Phare (kampaň proti rasismu) vydala též manuál pro učitele. Je nazván Interkulturní vzdělávání – příručka nejen pro středoškolské učitele. Jeho hlavním úkolem je dát učitelům do rukou prostředek, který jim umožní orientovat se při výchově a vzdělávání dětí na základních a středních školách v otázkách obecné tolerance vůči příslušníkům nejdůležitějších menšin v ČR. Obsahově je manuál zaměřen na obecnou část, která vysvětluje základní pojmy tematiky interkulturního vzdělávání a pak na jednotlivé národnostní a jiné menšiny. Nejvíce prostoru je zde věnováno Romům. Tato kapitola je ještě doplněna prací Jany Horváthové Kapitoly z dějin Romů. pokračování

Kritika do vlastních řad je také pomoc Vladimír Horváth (42 let) je předsedou městské organizace Společenství Romů na Moravě (SRNM) ve Frýdku-Místku, je jediným Romem v městském zastupitelstvu a v krajském zastupitelstvu v Ostravě pracuje ve výboru pro národnostní menšiny. Je to schopný člověk, ví, co chce, za čím jde a ví hlavně, o čem mluví. Romům nejen pomáhá, ale také je kritizuje, za což je mnoha ostatními zavrhován a osočován. On však říká, že kritika do vlastních řad je také pomoc. Jak dlouho existuje pobočka SRNM ve Frýdku-Místku? Jsou to už dva roky, před tím jsme spadali pod Demokratickou unii Romů. Po roce jsme odešli pro velké názorové neshody s jejím vedením. pokračování

Důvodem k odvolání starosty byl i postoj k Romům Mimoň – Střet mezi starostou Mimoně Pavlem Ráčkem a jeho zástupcem Lubomírem Majlišem vyhrál místostarosta: 5. září se mu podařilo prosadit odvolání starosty z funkce. Jedním z důvodů byl i vztah k Romům. Zatímco Ráček s Romy vycházel a tři Romové jsou i na mimoňské kandidátce sociální demokracie v nadcházejících volbách, Majliš se rozhodl uplatňovat vůči Romům tvrdý postup. pokračování

Júlinka a Jožka V romské osadě rostlo děvče krásné jako obrázek a zvěst o ní, jak je pracovitá a jaká je to dobrá kuchařka, se nesla široko daleko. Když byla Júlinka ještě malá, zemřela jí matka a vychovával ji jen otec. Čas letěl a Júlinka rostla. Když už měla patnáct let, chtěla jít na tancovačku nebo jen tak se procházet s ostatními děvčaty, ale otec byl na ni tuze přísný a hlídal ji: „Nikam nepůjdeš, doma budeš sedět! Nejsi ještě dospělá, počkej tři roky a pak si choď, kam chceš.“ pokračování

Zamyšlení k začátku nového školního roku Všichni víme, že po volbách máme novou ministryni školství a možná se ptáme, jak se bude situace ve školství vyvíjet dál. Na rok 2002 bylo uvolněno ze státního rozpočtu na vzdělávání národnostních menšin 15 milionů Kč a na rok 2003 se tato částka navýší o pět milionů. Ale zda budou tyto finanční prostředky uvolněny, je otázkou budoucnosti, neboť nyní je nejpalčivějším problémem situace škol v záplavových oblastech. pokračování

Svíce hořely za jednotu romského národa Praha – Letošní Mezinárodní den Romů – 8. duben – byl ve znamení hořících svící. Jednu z prvních zapálil tibetský duchovní vůdce dalajláma, který se současně pomodlil za jednotu romského národa. Svíce hořely po celém světě a výjimkou nebyla ani ČR. pokračování

Zprávy PLZEŇ – V soutěžní přehlídce českého filmu, která skončila 5. dubna v Plzni, uspěly snímky s romskou problematikou. Zvláštní ocenění Kodak Vision za mimořádný počin udělila mezinárodní porota filmu Zdeňka Tyce Smradi. Jde o příběh rodiny, která adoptovala dva romské chlapce. Zlatého ledňáčka v kategorii Nejlepší dokument do 30 minut získal film Martina Řezníčka Úžera, který se v příběhu romské rodiny zabývá fenoménem úžery (lichvy). pokračování

muzejní okénko Milí čtenáři, rádi bychom se s vámi podělili alespoň o některé ukázky ze sbírek brněnského Muzea romské kultury. Na stránkách RH budeme pravidelně přinášet zejména historické ukázky z našeho dobového tisku i staré fotografie Romů. Novinový výstřižek a fotografie spolu nemusejí vždy souviset, což ozřejmí popis pod fotkou. U novinových článků zase nepřehlédněte rok, v němž vyšel a můžete zkusit porovnat, jak byla tehdejší situace Romů odlišná, anebo podobná ve srovnání s tou dnešní. Připravila Jana Horváthová pokračování

Ohlédnutí za Mezinárodním dnem Romů Slavily i děti ve Šternberku Den Romů oslavily 8. dubna také děti v romském komunitním centru ve Šternberku u Olomouce, kde Charita provozuje zařízení pro děti předškolního věku Jiloro. pokračování

My a oni V jednom malém městečku, v jednom malém kraji jedné malé země se lidé rozhodli, že chtějí vědět, jaké to bude, až jedno malé městečko, v jednom malém kraji v jedné malé zemi bude patřit do regionálněpolitického útvaru, který je velký mezi jinými velkými útvary na jedné velké planetě v jedné velké sluneční soustavě. A nebyli to lidé ledajací. Byli to lidé, kteří se i v té malé zemi cítí malincí, menší než ostatní – byly to ženy-matky. Ženy, které kromě toho, že vychovávají jiné malé lidi = děti, a tedy pracují na mnoho úvazků, se také zajímají o dění ve společnosti. Mimo jiné i proto, aby ti malí lidé, kteří jsou nyní v jejich péči, vyrostli do lidí velkých, které jiní nepřehlédnou a nebudou je odsouvat na vedlejší kolej. pokračování

Často chybí zájem o řešení romské problematiky Na setkání s vládním zmocněncem pro lidská práva Janem Jařabem a dalšími významnými hosty se sešli v Olomouci 2. června krajští koordinátoři z celé republiky. Akci připravila koordinátorka Olomouckého kraje Renata Köttnerová. pokračování

Průvod přilákal Pražany i cizince Postávající Romové v krojích a s hudebními nástroji na Václavském náměstí byli pro Pražany a turisty překvapením, zvláště pro ty, kteří o průvodu účinkujících městem nevěděli. Na Můstku se rozrůstal dav Romů, dav fotografů, kameramanů, novinářů a pří znivců festivalu. Postávající Romové si jen tak hráli, tancovali a zpívali. pokračování

Tradiční a současná romská hudba Stalo se již tradicí, že vystoupení romských kapel na světovém romském festivalu Khamoro provázejí odborné semináře. Jsou jeho integrálním doplňkem, který se snaží na odborné úrovni (ovšem určené nejen úzkému okruhu odborníků) představovat a diskutovat témata, která jsou aktuální ve vztahu k romské tematice. pokračování

Na začátku byla reakce na špatnou zkušenost Jedna z organizátorek festivalu Khamoro Jelena Silajdžič pochází ze Sarajeva. Vystudovala žurnalistiku, pracovala jako producentka filmu, spolupracovala například s Emirem Kusturicou. Mimo Khamoro v rámci občanského sdružení Slovo 21 uspořádala Letní mezinárodní romskou školu, projekt ženské skupiny Manuše a další. V rámci produkčního studia Studio production Saga organizuje nejrůznější kulturní akce, výměnné kulturní projekty, spolupracovala také např. se Sarajevskou filharmonií. Festival Khamoro zorganizovala už popáté. pokračování

Podnikatel si na nedostatek zakázek nestěžuje Mnoho romských podnikatelů si stěžuje, že nemohou získat zakázky, a své firmy předkládají jako lék na řešení problému nezaměstnanosti Romů. Prý k tomu stačí maličkost, jen dostat státní zakázky. Někteří podnikatelé však mají důvěru ve své síly a prohlašují, že sice jsou při získávání zakázek problémy, ale jejich firma je dokáže zvládnout. Toto podnikatelské sebevědomí má i Miroslav Tancoš z Nového Boru. pokračování

Téma: Romové známe je? Dlouhé tmavé ulice s polorozbořenými domy, poházené odpadky na chodníku, smíchané se střepy rozbitých výkladů a oken. Neoholení zachmuření muži s potrhanými rysy v tváři. Nejedenkrát jsem se brouzdala těmito ulicemi lemujícími nádraží. Temný, nelibě zapáchající opar mi stahoval hrdlo a srdce strachy málem vyskočilo z hrudi. To jsou ulice, kde žijí. Kde ženy vychovávají své děti, kde muži plánují své slunné zítřky. Tam nacházíme jejich svět, jejich zvyky a způsob života. pokračování

Klienti končí na ulici a vy tomu nezabráníte Benefiční akce na podporu projektu Střecha nad hlavou se uskutečnila v pátek 6. června v Praze. Její součástí byl workshop o projektech sociálního bydlení a benefiční koncert v prostorách a okolí Národního památníku na Vítkově. Účinkovali tam například Věra Bílá a Kale, The Plastic People of the Universe, Colorfactory, Svatopluk Karásek a Pozdravpámbu, Vlastimil Třešňák, Oldřich Janota a Kandrači. O podrobnostech jsme si povídali s Michalem Kročilem – tvůrcem a realizátorem projektu, terénním pracovníkem společnosti Člověk v tísni na Jesenicku. pokračování

Jací jsou Romové? Jaký je vztah k Romům a jak se k nim přiblížit? Něco jiného je říkat, že Romové jsou jiní než ti za plotem, a něco jiného je žít s nimi a přijímat je právě takové, jací jsou. Já sám žiji v domě, kde je velké procento Romů. A z mého pohledu je to tak trochu jinak. Většinou žijí pohromadě a mají velice jednoduchý pohled na život. Život znamená ráno vstát a jakoby se vracet do reality všedních dnů. Je nějaká šance, má to smysl někoho stále převychovávat? Určitě má. Nejvíc práce na změně povahy Romů je přístup k jejich charakteru: je třeba jako by se snížit k nim a tím je poznat. pokračování

Svobodu člověk docení, až když o ni přijde Při procházce městem člověk potkává různé lidi. Nikdo nemá napsáno na čele, co prožil, ale všichni lidi si nesou svůj ranec radostí, starostí a problémů. S jedním takovým člověkem jsem se nedávno potkal: byl to Pavel Mirga (36 let), hrál na kytaru a zpíval, a tak jsem se s nim dal do řeči. Proč se neživí muzikou, když tak pěkně hraje, zeptal jsem se. Začal mi vyprávět svůj příběh, který mi dovolil i zveřejnit. pokračování

Romský festival v Karviné se vydařil Sdružení Romů severní Moravy uspořádalo ve dnech 20. a 21. června již čtvrtý ročník Karvinského romského festivalu. Součástí letošního bylo otevření nově vybudovaného Romského kulturního centra v KarvinéNovém Městě. Zúčastnil se ho ostravský primátor Aleš Zedník, představitelé romských organizací, Rady vlády pro záležitosti romské komunity, ministerstva kultury, Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a další hosté. Festival zahájil hejtman Evžen Tošenovský a předseda pořadatelské organizace a hlavní organizátor Milan Ferenc. pokračování

Policie už zase jede! Vzpomínám si dobře, jak těsně po „sametové revoluci“ a ještě nějaký rok po ní policisté chodili jak tělo bez duše a nic do nich nebylo. Člověku jich skoro bylo líto. Chudáčci, nevěděli pořádně komu sloužit, když noví mocní byli tak zcela jiní proti těm minulým, a co se vlastně stalo. Profesionální opatrnost jim velela do ničeho se moc neplést, a tak se raději nepletli, zas ke škodě věci. Kdo by jim to vyčítal, kdyby se jaksi pořádně chytili a sloužili správné věci? To nedokázali, protože nevěděli, jak posuzovat zákony a lidsky nebyli dostatečně připraveni, aby rozpoznali dobro od zla. Zakrátko se však skutečně chytili! Ale jaksi jinak, než bychom předpokládali. Zase se stali mnohdy neomezenými pány nad životy i smrtí a opět to pokládají za normální. pokračování

Se Zdeňkou Jařabovou o Romech a předsudcích Zdeňka Jařabová (64) působí na Katedře sociologie a andragogiky při Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 1993 je rovněž vedoucí Projektu romského vzdělávání, který sestává ze tří hlavních částí. pokračování

Romské ženy se sešly na Orlíku Orlická přehrada – V krásném prostředí Orlické přehrady se sešly v půli července romské ženy ze sdružení Manushe, aby si užily týden volna od rodin a přitom se vzdělávaly v programu přednášek a seminářů. pokračování

Romové na Slovensku trpí bezprávím BudapešŤ/Košice (rpa, ror) – Ostrý rasismus, diskriminace a rasově motivované násilí vůči Romům na Slovensku podle Evropského centra pro práva Romů (ERRC) způsobuje vážné obavy v souvislosti s dodržováním závazků vyplývajících z Mezinárodní smlouvy o občanských a politických právech. Romskou tiskovou agenturu (RPA) o tom informoval Claude Cahn, programový ředitel ERRC se sídlem v Budapešti. pokračování

V Pohořanech začal první letní tábor SRNM V termínu od 7. do 13. července začal první letošní letní dětský tábor pořádaný Společenstvím Romů na Moravě v Olomouci. Sešlo se na něm 30 romských dětí z Olomoucka. Hlavní vedoucí, zkušená a obětavá Jiřina Somsiová, nám řekla: „Tábor v Pohořanech pořádáme už třináctým rokem, velice se nám tu líbí: jsou tady ideální podmínky pro turistiku a také velmi přátelští lidé, kteří nám vycházejí vstříc. Místní děti se každý rok těší na fotbalový turnaj, často se zapojují i do dalších her. Vždycky je rádi uvítáme. Děti se o prázdninách někdy nudí, tak proč bychom je nezapojili do naší činnosti.“ pokračování

Násilné sterilizace východoslovenských Romek v centru pozornosti mezinárodních organizací Slovensku se opět dostává mezinárodní pozornosti v souvislosti s případem nezákonných sterilizací romských žen na východě země. pokračování

Romové v neustálém pohybu Ve zprávě Výboru pro lidská práva OSN je Slovenská republika kritizována za to, že se doposud nevyrovnala s ostrým rasismem, diskriminací a rasovým násilím vůči Romům. Slovenské vládě je vytýkáno, že nepodnikla žádné zásadní kroky směřující ke změně protiromských postojů ve společnosti, a ani jejich existenci nepřiznala. „Ve skutečnosti někteří členové slovenské vlády sami ve svých vyjádřeních vycházeli rasistickým náladám vstříc s cílem získat podporu veřejnosti, čímž jen přispívali k vytváření celospolečenské kultury, v níž je porušování práv Romů tolerováno či dokonce podporováno,“ uvádí se ve zprávě, o které informuje ČTK. pokračování

Proč by neměly celebrity pykat? Téměř před čtyřmi týdny způsobila herečka Chantal PoullainPolívková vážnou dopravní nehodu. V pondělí 21.července večer nedala na olomouckém kruhovém objezdu přednost v jízdě automobilu značky Renault Clio. Náraz byl tak silný, že řidič utrpěl vážné poranění pánve a spolujezdkyně rozsáhlá poranění jater a zlomená žebra. Herečka vyvázla pouze s otřesem mozku. pokračování

Dům na půli cesty vede k samostatnosti Velký Dvůr u Pohořelic – Mladí lidé, kteří opouštějí dětské domovy, často končí jako bezdomovci. Je to dáno tím, že se o sebe neumějí postarat. Na pomoc se jim snaží přijít domy na půli cesty. Jeden z nich je asi třicet kilometrů od Brna, na zámečku ve Velkém dvoře u Pohořelic, a založilo ho Sdružení pěstounských rodin. pokračování

Prázdninový tábor brněnských dětí byl v Lančově Společenství Romů na Moravě uspořádalo týdenní dětský tábor v rekreační oblasti Lančov, která se nachází poblíž Vranovské přehrady na Znojemsku. Dne 28. července nastoupilo 72 nedočkavých dětí do autobusu a s nimi i deset vedoucích v čele s Irenou Bagárovou a Darinou Říčkovou. Děti byly ubytovány v chatkách, v krásné přírodě, kde dováděly a věnovaly se zábavným i sportovním aktivitám. Největší radost měly z toho, že mohou být v parném létě u vody, kde bylo možné zapůjčit si loďky. Samozřejmě nechyběly různé soutěže, stezky odvahy a celodenní výlet na zámek v Lančově, po kterém byly všichni řádně unavení. pokračování

Otevřený dopis V Romano hangos č. 23 v rubrice Napsali jste nám jsme zveřejnili dopis pplk. Bc. Stanislava Daniela, v němž si stěžoval, že se z našeho tisku stává štvavý plátek zaměřený na Policii ČR. Jelikož pan Daniel podal stížnost na náš tisk i na Ministerstvo kultury ČR, otiskujeme dopis, který naše redakce adresovala ředitelce Odboru hromadných sdělovacích prostředků Mgr. Editě Novotné. pokračování

Volná místa pro romské redaktory Transitions Online (TOL) vyzývá kvalifikované kandidáty, aby se hlásili na místo interního redaktora v rámci projektu Roma Journalist Internship Program na rok 2003/04. Budou vybráni tři začínající romští novináři, kteří budou po dobu tří měsíců bydlet v Praze a působit v kanceláři TOL. Jejich úkolem bude kromě redaktorské práce i pomoc v kanceláři. Úspěšní kandidáti budou mít možnost podílet se na vytváření zpráv pro nové webové stránky TOLu i pro sesterskou stránku Central Europe Review, která informuje o událostech v kultuře. pokračování

muzejní okénko - Národ bez domova Podle nejnovějších vědeckých zjištění pocházejí cikáni ze severozápadní Indie, odkud se po XI. století po Kristu roztrousili po celé Evropě. Putovali přes Egypt až do Maďarska, potom do Čech, odkud se dostali do Německa a Francie. Poněvadž přišli z Čech do Francie, říkají jim Francouzi Bohemiens. Původní řeč jejich byla novoindická, ale během staletého styku s evropskými národy obrušovala se do vlastní svéráznosti. pokračování

Vládní zmocněnec o ERRC a OSN Vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab zpochybňuje hodnotu informací o diskriminaci Romů v České republice, které 1. září zveřejnilo Evropské centrum pro práva Romů (ERRC). To uvedlo části zprávy ženevského Výboru OSN pro lidská práva, poukazující na netoleranci vůči Romům v ČR (píšeme o tom na jiném místě). Jařab míní, že jde o výňatky z výroční zprávy výboru, která vychází z informací, jež Češi sami OSN poskytli. pokračování

hudební okénko Gulo čar má opět nové CD Devítičlenná romská skupina Gulo čar dnes hraje soul funkovou hudbu silně ovlivněnou cikánskou melodikou a harmonií. Pop taneční rytmy a typické frázování funky hudby s jedinečným feelingem je kombinace zaručující této kapele nezměrné množství energie. Autorské texty písní vycházejí z tradiční romské poetiky a jsou také v romštině interpretovány. Gulo čar vkládá do své hudby invenci, energii, ale hlavně radost a srdce. pokračování

Černí, bílí, černobílí „Cikáni jsou nervózní. V štěstí jásají, v neštěstí si zoufají, v radosti se opíjejí. (...) Stan jest jejich domovem, opovrhují usedlým životem a jsou oddáni kočovnictví. Jsou uchváceni horečkou bloudění. Musí míti stále nové, živé, hluboké dojmy. O budoucnost se nestarají, o povinnostech nemají pojmu. Čest je jim cizí a zásadám nerozumějí. Cit jejich jest hluboký, žádost neukojitelná. (...) Ženy jako tanečnice, muži jako hudebníci prosluli. Mají své pověry, věří ve všeliké duchy a mocnosti přírodní. pokračování

Vesnička soužití slaví první výročí Ostrava – V roce 1997 zatopila velká voda Hrušov, část Slezské Ostravy, kde žilo hodně Romů. Místo bylo natolik postiženo, že magistrát rozhodl, že není vhodné k bydlení. Všechny domy se měly zbourat a místo nich byla plánována výstavba průmyslové zóny. pokračování

Boží slovo je pro mne zákonem Ján Surmajovi z Uliče je kolem padesátky. Je ženatý, má dvě dcery. Narodil se a žije v nejvýchodnější části Slovenska. Celý život pracoval, nejdéle – třicet let – v místním podniku Tvarona. Tvaronu dokonce pomáhal stavět, protože předtím pracoval ve stavební firmě. Bylo to pro něho poučné, pochytil základy, takže pak nebyl problém, aby postavil vlastní dům. pokračování

Zaměstnejme svou mysl nezaměstnaností „Nezaměstnanost neznamená být líný a pohodlně si užívat krásných dnů na úkor druhých.“ (Jindra BollaMládková) Nezaměstnanost je v dnešní době fenomén, který nás provází takřka na každém kroku. Byť se nás nemusí přímo dotýkat. Jak nasvědčují statistiky od roku 1989, jež mají vzestupnou tendenci, je zřejmé, že počet nezaměstnaných v ČR bude stoupat. Koncem srpna 2003 bylo u nás na 525 000 nezaměstnaných. Roční vzrůst nezaměstnanosti činí půl procenta. Přiznejme si, že Romy tento problém souží v mnohem větší míře než Neromy. pokračování

S radostí a dodatkem ... S velkou radostí a zadostiučiněním jsem si přečetl v Právu 24. září článek Václava Bělohradského Sto let za opicemi? Pan Bělohradský vychází ze zkušeností, které učinili vědci na jedné z nejlepších amerických univerzit v Atlantě, stát Georgia, při pokusech s opicemi. Dovoluji si krátce zopakovat. Ty pokusy prokázaly, že opice mají smysl pro spravedlnost a že se odmítají chovat rozumně při nespravedlnosti a revoltují. Když dostaly žetony, na jejichž základě si mohly vyměňovat potraviny, radostně je směňovaly za hrozny a jiné pochoutky, ale jen do té doby než zjistily, že některé dostávají totéž bez žetonů. Tím byla pravidla hry porušena. Opice pak zlostně vyhazovaly žetony i získané potraviny, jako by chtěly říci: „S vámi nehraju!“ Prostě a jednoduše, odmítly se chovat rozumně i za cenu úhony. pokračování

Tak je to všude Ať přijdete do jakéhokoliv trochu většího města v naší republice, setkáte se se stejným průběhem událostí v bytových záležitostech romských rodin. Stejná režie, stejný průběh, stejné výsledky. Brno, Olomouc, Slaný, Česká Lípa – to jen namátkou. Všude stejná pachuť čehosi nepatřičného, především lhostejnosti. pokračování

V Bulharsku jsme pátrali po místních Romech Když mi prodavači kukuřice na pláži zakřičeli skoro u ucha: „Toplá varená carevica, tedy teplá vařena kukuřice,“ vzbudili mě ze spánku, do kterého mě přivedlo šumění moře a narážení vln o břeh. Byl jsem rozčilený, myslel jsem si, že po nich skočím, ale jak jsem si uvědomil, že to je jejich práce, hned jsem zchladl. Pomyslel jsem si, chodit celý den po rozžhaveném písku a přitom s sebou tahat ještě plný hrnec vařené kukuřice, tak to tedy pěkně děkuji. pokračování

Společná jízda dojela za středoškoláky do Blanska BLANSKO – Součástí vládní Kampaně proti rasismu je vzdělávací projekt Společná jízda, který je zaměřen na středoškolskou mládež. Během akce navštěvuje multietnický tým studenty z různých škol a měst a diskutuje s nimi o problémech rasové nesnášenlivosti. Má se setkat přibližně s 4400 středoškoláky. pokračování

Flamenco a beseda Společnost Nová škola Praha společně s Výborem odškodnění romského holocaustu ve spolupráci s Centrem Romů Španělska jsou organizátory vzdělávacích besed pro základní školy o životě a kultuře Romů. Jednu z nich jsme s žáky šestých tříd nedávno navštívili v Ostravě. pokračování

O vzdělávání a výchově Romů Tradiční přednáškový cyklus začal v Muzeu romské kultury v Brně. První přednáška byla zaměřena na vzdělávání romských dětí, speciální programy a přístupy. Jmenovala se Vzdělávání, výchova a Romové? Mezi posluchači byli hlavně pedagogové a studenti pedagogické fakulty. pokračování

Klášter ožívá díky romským dětem Ukradený, zneužitý, navrácený, opuštěný: to vše by mohla být synonyma pro státem chráněnou památku, areál kláštera sv. Vojtěcha v Ústí nad Labem. V polovině 90. let minulého století byl vrácen původním majitelům, řádu dominikánů. Kvůli nedostatku smysluplného využití rozlehlých prostor kláštera, kostela a zahrady však odtud dominikáni odešli. pokračování

„Chceme domů alespoň na Vánoce, ale bez dýchacího přístroje a bez vaší pomoci to nepůjde,“ přejí si Lucinka (16) a Maruška (13) Gáborovy jsou dlouhodobě upoutány na lůžko. Společně leží na nemocničním pokoji, kde sledují televizi, poslouchají hudbu a jsou rády, že mohou být spolu. V nemocnici jsem je navštívila za doprovodu ustaraných rodičů. Z pokoje plného obrázků a dárků však vyzařovala láska, která byla evidentní na první pohled. Maminka i tatínek své dcerky neustále hladili a drželi za vyhublé a malátné ručičky, jež se pyšnily na růžovo nalakovanými nehtíky. Všudypřítomný hlasitý chod dýchacích přístrojů, který nasvědčoval závažnosti onemocnění, byl při mé návštěvě několikrát přehlušen radostným smíchem. Od ošetřujícího personálu jsem se později dozvěděla, že trpí nevyléčitelnou poruchou metabolismu, glykogenózou. Dochází při ní k ukládání glykogenu, což je zásobní cukr, ve svalech, které postupně ochabují. V případě obou sester došlo mimo jiné i k ochabnutí dýchacích svalů, jež je zapotřebí posilovat ventilátory. K dispozici na jednotce intenzivní a resuscitační péče na Dětské klinice v olomoucké Fakultní nemocnici, kde jsou obě hospitalizovány, samozřejmě jsou. Jenže rodiče by chtěli svým těžce nemocným dcerám zpříjemnit život tím, že o ně budou pečovat doma. K tomu však potřebují nejméně jeden dýchací přístroj, jehož zakoupení vyjde na 350 000 Kč. Gáborovi mají nyní možnost koupit použitý přístroj téměř o 70 000 Kč levněji. Nabídka platí pouze do 20. prosince, avšak na kontě na pomoc Lucii je momentálně k dispozici částka v přibližné výši 120 000Kč. pokračování

napsali jste nám Ostatní čekají, já si o pomoc říkám Nesouhlasím s tím, co prezentujete v týdeníku Romano hangos. Jsem Rom a je mi 42 let, momentálně jsem ve vězení a právě tady jsem se setkal s vašimi novinami. Již mnoho let se snažím nějakým způsobem zapojit do práce s Romy. Bohužel se mi nepodařilo nalézt lidi, kteří by mi tu možnost dali. Pocházím z České Lípy, snad tam nějaká organizace je, ale nikdo o ní neví a ona sama nejeví zájem se nějak prezentovat a zviditelnit se. V Romano hangos postrádám jakoukoliv snahu Romům pomoct žít a přežít. Píšete, co dokázali, napíšete o několika zpěvácích, hudebnících, umělcích, ale to je jen nepatrný zlomek romské populace. Daleko více Romů obyčejných profesí a povolání, kteří by rádi uplatnili svůj um, dovednost a v mnoha případech i odbornost. Ano, existují romští poradci, o kterých jsem se ale dozvěděl až tady ve vězení. pokračování

Romano hangos a my Brno (kd) – Redakce Romano hangos ve spolupráci s Muzeem romské kultury uspořádalo 30. října vernisáž soutěžní výstavy výtvarných prací dětí ze základních a zvláštních škol. Soutěž byla vyhlášena jako součást projektu Vydávání romského čtrnáctideníku Romano hangos v roce 2002/2003 financovaného Nadací pro rozvoj občanské společnosti v rámci programu Dživas Jekhetane – Žijeme společně. pokračování

Chci vydat knihu pohádek Veronika Kuchařová se narodila v Senici na Slovensku, teď žije na Moravě v Kopřivnici. Píše básně a pohádky, a ráda zpívá. Jednou chce vydat svou knihu pohádek. Rodiče s ní doma romsky nemluvili a ani ji romsky nevychovávali. pokračování

Jařab souhlasí s kritikou kvůli diskriminaci PRAHA – Pozitivní, vyrovnávací postupy ve prospěch Romů v oblasti zaměstnanosti se zatím nepodařilo prosadit, uvedl vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab v reakci na kritiku Evropské komise kvůli diskriminaci Romů. Právě problémy s přijímáním Romů do zaměstnání jsou jednou z výtek obsažených v posledním posudku Česka před vstupem do EU. pokračování

Koncepce a koordinace romské politiky v ČR Velice zajímavý materiál k současnému řešení záležitostí a potřeb Romů v ČR zpracoval Ing. Josef Holek, krajský koordinátor národnostních menšin a pro integraci cizinců v Libereckém kraji. Vychází především ze skutečností, které nastaly v tzv. romské politice při plnění požadavků Evropské unie a Rady Evropy v souvislosti se vstupem ČR do evropských struktur a v důsledku reformy státní správy. pokračování

Společenské vyloučení a nezaměstnanost Nedávno jsem si přečetla článek Mozek vnímá osamocenost jako bolest od Evy Hníkové. Vyšel 18. října v Lidových novinách. Problematika sociálního vyloučení souvisí dle mého názoru úzce s problematikou nezaměstnanosti, o níž jsem psala v Romano hangos č. 29. Ráda bych dala svůj článek do souvislosti s příspěvkem zveřejněným v LN. Už proto, že míra sociálního vyloučení, mnohdy vyplývající z nezaměstnanosti, je u Romů několikrát vyšší než u neromského obyvatelstva. pokračování

Můj život je jedno velké neštěstí a peklo na zemi Padesátiletý Jan (jméno je vymyšleno) říká, že v dětství neměl žádné hezké zážitky, protože jeho otec byl neustále opilý. Když přišel z hospody domů, bil matku i děti, a tak před ním strachy všichni utíkali a spávali venku. Jana to poznamenalo natolik, že se stal věčně zavřeným trestancem v kriminále i na svobodě. pokračování

Anonymové nás pasují do role vůdců Dostávám spoustu anonymů. Teď už i elektronickou poštou. Jsou všechny na jedno brdo. Nedávno jsem obdržel jeden obzvláště výhružný: „Vyřiďte laskavě (aspoň že to, pozn. redakce) všem svým nezletilým soukmenovcům, že jestli ještě jednou mi některý z nich sáhne na auto, tak tentokrát už bez výzvy ho rovnou zastřelím svou 45 Smith and Wesson! A to jak na ulici Bratislavská, tak i kdekoliv jinde!“ pokračování

Anketa2 Na vzdělávacím kurzu pro terénní sociální pracovníky Spolupráce s policií, který se konal ve Žďáru nad Sázavou ( podrobně o něm píšeme na str. 2), jsme položili několika účastníkům následující otázky: a) Jak jste se dostali ke své práci? b) Setkali jste se s nějakou zajímavou kauzou, kterou jste řešili? pokračování

O fyzickém násilí nemůže být ve vztahu ani řeč Liga lidských práv je velice mladá nezisková organizace, která byla založena teprve před rokem. Vzešla z Ekologického právního servisu. V rámci její činnosti probíhají tyto hlavní programy: Centrum právní ochrany dítěte (funguje v Praze), projekt Občanskoprávních hlídek (soustředí se na vztah policie k minoritám zejména v oblasti policejního násilí a zneužívání policejní pravomoci) a Poradna pro ženy v tísni. Přestože má každý program dost velkou autonomii a zaměřuje se na jinou cílovou skupinu, společným jmenovatelem je pomoc lidem, kteří se setkali s násilím v české společnosti. A právě na činnost Poradny pro ženy v tísni jsme se zeptali jejích dvou pracovnic, Martiny Žákové a Hany Langhansové. pokračování

Takhle ne! K polemice Amaro gendalos s Janem Jařabem Poslední listopadové číslo Amaro gendalos je věnováno dosti kruté polemice s Janem Jařabem. Je jí věnováno skoro celé číslo. Kdo to bude číst? I mně to dalo dost práce a přemáhání. A já toho přečtu hodně! Některé myšlenky se mi zdají být v této polemice zcela neúnosné. A tak čím méně čtenářů se o nich doví, tím lépe. Jako bychom se dostali někde na začátek let devadesátých, co do kultury oné diskuse, i obsahu. pokračování

Upřímnost za zdmi heřmanického vězení V souladu s novelou zákona o výkonu trestu je zaříze ní v OstravěHeřmanicích profilováno jako věznice s ostrahou, přičemž má i oddělení s dozorem. K výkonu trestu jsou zařazováni odsouzení s délkou trestu do 15 let. Normová ubytovací kapacita je 625 míst, skutečný stav se pohybuje od 650 do 700 odsouzených. Při odpykávání trestu mají vězni možnost pracovat, vzdělávat se, rozvíjet své tvůrčí dovednosti a jazykové znalosti. Silesia Kovošrot zaměstnává průměrně 15 odsouzených při zpracování kovového odpadu a barevných kovů. Každý si tak může vydělat až 3542 Kč. Co se týče vzdělávání, osvědčila se spolupráce se Středním odborným učilištěm Dakot v Petrovicích u Karviné. Odsouzení mají možnost získat výuční list v oboru strojní zámečník. V prostorách věznice se dvakrát týdně vyučuje anglická konverzace. V rámci programu Mladí dospělí si odsouzení zvyšují vědomosti z dopravní výchovy a výchovy k rodičovství, sociální pracovnice jim přibližuje zákoník práce, zákon o rodině a zaměstnanosti. Kdo chce, může cvičit jógu, seznamovat se s PC, chodit na muzikoterapie nebo hrát loutkové divadlo Věznice, kde bylo v roce 2003 evidováno pět průkazných případů násilí mezi vězni, se zabývá i tak závažnými problémy, jako je drogová závislost a alkoholismus. Cílem protialkoholní ochranné léčby v průběhu výkonu trestu je, aby odsouzení uměli využít získané dovednosti k abstinenci, která jim usnadní život na svobodě. pokračování

napsali jste nám Milý pane Horváthe, z Vašeho článku (RH 38) byl cítit smutek, že nemáte o Vánocích plný dům příbuzných. A já si říkám: zaplaťpánbůh, že býváme sami. Každý vycházíme z jiné zkušenosti. pokračování

muzejní okénko Kočovný národ cikánů. Nikdo je neznal, nikdo nevěděl, odkud přicházejí. Cikáni do pracovních táborů. Psal se rok 1417, když se na evropském západě objevili podivní lidé se zvláštním zabarvením pleti, s černýma, lesklýma očima a s hustými vlasy potulní cikáni, kteří od té doby nabyli smutné proslulosti. O svém původu nedovedli tito lidé říci nic určitého. Ve svých vozech krytých plachtou vezli s sebou papežské doporučovací listy, v nichž byli označeni jako „vyhnaní křesťané“, kteří patrně museli uprchnouti před pohany z Egypta a odtud putovali bez plánu s místa na místo. Z počátku vzbudil osud lidu „Romi“, jak se sami nazývali, účast a soucit. Ale velmi brzy změnily se tyto city v nenávist a odpor, když cizinci projevili nevšední pohotovost v krádeži a podvodech a nelekali se ani násilných činů. Následek toho byl, že „Egypťané“, třebaže měli též ochranný list císaře Zikmunda, byli vyháněni a dokonce prohlášeni za psance. Ochranný list císaře Zikmunda byl ostatně nestoudným padělkem černovlasých chlapíků. pokračování

Vánoce jsou jako nekonečný příběh Přestože víme co nás čeká a nemine, pokaždé nás Vánoce uvedou do zvláštní nálady plné naděje a rozechvění. O této zvláštní době jsem hovořil se svým přítelem Igorem Malíkem a romským spisovatelem Andrejem Giňou. Igor si připomněl zážitky z Vánoc, které prožíval jako kluk. pokračování

muzejní okénko Žeravičtí Danielové To už bylo po druhé, co jsem se setkal s tou podivnou řečí. Tenkrát před lety mezi zaměstnanci jednoho z největších evropských cirkusových podniků, a podruhé v letošním létě za návštěvy stálého cikánského tábora v Žeravicích u Přerova, kam jsem se vypravil zachytit několik snímků ze svatby dvou mladých členů tohoto prapodivného nárůdku, rozvanutého snad po celém světě z původního sidliště v Indii. Hi tuke lóve tázali se mne často po představení dobří známí cirkusáci, kteří chtěli vědět, kolik mám peněz, abychom podle toho zvolili levnou nebo náročnější restauraci k besedě o bohatých zážitcích z okruží cirkusové areny. pokračování

Slovo šéfredaktora k začátku šestého ročníku RH Naši milí čtenáři, začal rok 2004 a začátkem každého nového roku je mnoho věcí nejasných. Mimo jiné i náš rozpočet, se kterým můžeme počítat. Jisté je jen to, že Romano hangos bude vycházet i letos, a rádi bychom udrželi týdenní periodicitu. Zatím nás však tíží nedostatek finančních prostředků a jistou, doufáme že jen krátkou dobu, jsme nuceni přejít z úsporných důvodů na periodicitu čtrnáctidenní. Jakmile bude vše jasné, bude Romano hangos vycházet pravidelně každý týden. Doufám, že to bude nejpozději počátkem února. pokračování

muzejní okénko Cikáni nebudou mít vlastní stát V několika zemích, zvl. v Polsku, ožívá opět projekt, jehož dušev. původcem je označován zemřelý cikánský král Kwiek I.: Kwiek I. vydal z Budapeště anglické vládě žádost, ve které prosil, aby Anglie dala cikánům k disposici uzavřenou oblast v Indii pro kolonisační účely. Odpověď Anglie nezněla příznivěji než odpověď rumunské a polské vlády, které Kwiekovy dřívější žádosti zamítly. Je podivuhodné, že dostal vůbec odpověď, neboť u evropských ne-cikánů, kteří tvoří ovšem většinu, nebyl Kwiek I. oděn ani stínem autority, kterou je přece jen vyznamenáván autonomní černošský král z Ugandy. Zář směšnosti nebyla nikdy odlučitelná od osobnosti krále cikánů. Proto byly předem odsouzeny k zániku všechny kroky, které zaměřovaly k vytvoření národního cikánského státu, jak obdrželi na základě Balfourovy deklarace Židé právo na národní domovinu. Paralelita nutnosti cikánské otázky a nutnosti židovské otázky ještě dodnes není jasná žádné vládě, ačkoliv se v obou případech zdá zřejmá vnější podoba v tom, že oba národy žijí ve velkém počtu států jako skupina podobná menšině, aniž by měly vlastní, autonomní stát. Na světě je více než 2 miliony cikánů. Většina z nich žije v balkánských státech, ve střední Evropě, ve Španělsku, v Malé Asii a v Severní Africe. Mají svou vlastní řeč, kterou se mezi sebou dorozumívají téměř výlučně, ačkoliv rozumějí a většinou také ovládají řeč země, ve které se právě zdržují. Liší se podle rasy a obyčejů nápadně od okolních obyvatelů. Ačkoliv se popírá, že přišli do Evropy ze severozápadní Indie, a ačkoliv se též tvrdí, že pocházejí z africké pravlasti, liší se přece jen jasně od svého okolí. Schází jim přání po asimilaci, po přizpůsobení. Asimilisace by pro ně znamenala podřízení pod zákony, které nechtějí uznávat; asimilisace by mezi jiným přinesla s sebou usazení, a tomu nelze vyjma několika výjimek, cikány naprosto přivyknout. pokračování

právník radí Chci se zeptat, zda mi zaniká vyživovací povinnost k dětem, jestliže jsem se s manželkou rozvedl a nežijeme ve společné domácnosti. Podle čeho se určuje výše vyživovací povinnosti? M.B., Ostrava Vyživovací povinnost (malé nahlédnutí do rodinného práva) Základní povinností rodičů k dětem je vyživovací povinnost. Tato povinnost nezaniká např. po rozvodu, kdy rodič s dítětem nežije ve společné domácnosti a nezaniká ani ve chvíli, kdy zaniknou ostatní práva k dítěti. K dítěti mají stejnou vyživovací povinnost oba rodiče, kteří jsou ji povinni poskytovat podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Samozřejmě že soud při stanovení výživného přihlíží k tomu, kdo jak pečuje o dítě a o domácnost, ve které dítě žije. Pokud jde o předpoklady řízení o úpravě výchovy a výživy dítěte za situace, kdy rodiče dítěte spolu nežijí je situace následující: pokračování

Centrum pro studium demokracie a kultury v Brně vydalo koncem roku 2003 tuto zajímavou publikaci. Vydání bylo realizováno v rámci Výzkumného záměru ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Etnika, menšiny a marginalizované skupiny v ČR. Publikace si všímá zapojení politických stran a hnutí do pluralitního politického systému, věnuje se stranám, které si jako primární cíl stanovily obhajobu etnických či regionálních zájmů. Nejvíce pozornosti patří moravistickým politickým stranám a hnutím, polské menšině a romským politickým stranám a hnutím. Ve své recenzi si všímám posledně jmenovaných, tedy romských politických stran a hnutí. Autorem této stati je Pavel Pečínka. pokračování

napsali jste nám Romové se učí číst Romská národnostní menšina je jako jedna z mála menšin v České republice, která po revoluci začínala s vydáváním svých novin a časopisů. Měl jsem to štěstí a byl jsem, jak se říká, u toho. Společně s některými nadšenci z řad majority a samozřejmě s Romy a za podpory státu se na trhu začaly objevovat Romano kurko, Amaro lav, Romano ľil, Roma, Gendalos a další. Některé již zanikly, troufám si dnes říct i díky naší „cikánské“ ješitnosti a malosti. Bohužel tak zanikl i časopis Lačho lav – Dobré slovo (později se nazýval Amaro lav – Naše slovo). V této redakci jsem kdysi dávno začínal, působil jsem také v redakci Romano kurko – Romský týden, který vycházel v Brně a jehož vydavatelem byla agentura Romart pod vedením Romské občanské iniciativy. pokračování

Rovnoprávnost mužů a žen? Může se zdát, že s články o feminismu jako by se v posledních patnácti letech roztrhl pytel. Nabyla jsem dojmu, že lidem se slovo „feminismus“ spíš negativně asociuje s „feministkou“, tedy se ženou, která se za každou cenu snaží být mužem. Emancipovat se v jakousi „mužatku“, jež v každodenních domácích či pracovních úkonech napodobuje muže tím, že se zbavuje tradiční role „pasivní“, „submisivní“ partnerky obsluhující domácnost a rodinu, a postupně přebírá místo muže. pokračování

z policejní kroniky KARVINÁ – Romské děti se jako kobylky vrhly v parku U Bažantnice v Karviné na ženu (40) a sebraly jí tašku s oblečením, botami a penězi. Zlodějíčci využili toho, že seděla na lavičce a přezouvala se. pokračování

Léto – doba prázdninových pobytů, stezek odvahy, sportovních soutěží a večerních táboráků Ani ošklivé počasí prázdniny dětem nepokazilo Letní rekreace pražských dětí se tentokrát uskutečnila od 3. do 17. července v šumavském kempu Jitřenka v Sušicích. pokračování

Krok zpět aneb Dozvuky rasistického výroku z Bratislavy Během uplynulých dvou měsíců věnovala média v reakci na tiskové prohlášení ERIO požadující odvolání šéfa delegace Evropské unie v Bratislavě velkou pozornost kauze van der Linden. Rozpoutala se debata o osobě Erika van der Lindena, úloze internátních škol a vzdělávání Romů. pokračování

napsali jste nám Vážený pane Horváthe, přestože jsem se snažila, abyste do reakce RH včas obdrželi informaci o Zlíntalentu 2004, zřejmě jsem to do uzávěrky RH nestihla. Poté, co jsem si přečetla RH č. 13 z 1. 7. 2004 byly by vedle sebe dvě protichůdné zkušenosti. Česko hledá SuperStar jsem nikdy neviděla, pouze jsem četla některé články, názory apod. V této soutěži hlasují občané, kteří ne vždy přihlédnou jen ke kvalitám hlasu a projevu osobnosti, bohužel! Proto i váš článek Černá se u nás nenosí. Ale za velmi pozitivní i v této souvislosti považuji, kolik lidí z české většiny vyslovilo svůj názor – rozhořčení, že Martina Balogová nepostoupila a co za tím stojí. Nesouhlasím s vámi vysloveným názorem, že český národ přišel o hvězdu světového formátu. Nemyslím si totiž, že by pouze přední umístění v této soutěži umožnilo hvězdou se stát. Věřím, že Martina Balogová krásně zpívá (já jsem ji neslyšela) a i krásné čtvrté místo ji u nás dostatečně zviditelnilo! pokračování

Prázdniny a letní tábory pro děti Již podvanácté se konal letní tábor olomoucké pobočky Společenství Romů na Moravě v Pohořanech u Olomouce. Třicet dětí bylo se svými vedoucími ubytováno v budově místní základní školy. Hlavní vedoucí Jiřina Somsiová si pochvalovala prostředí a přátelské chování místních obyvatel, kteří vnímají pravidelný romský tábor jako samozřejmou součást prázdnin. pokračování

Tak blízko, tak daleko Každodenní životní realitou Čečenců a čečenských uprchlíků na území Ingušska se zabývá výstava fotografií Jindřicha Štreita Tak blízko, tak daleko. Mimo jiné představuje také projekty Sdružení Česká katolická charita (SČKCH). Na vernisáži, kterou na Rybnické ulici v brněnském Kavárna Baru uspořádaly 24. července Nesehnutí, Soužití 21 a SČKCH, představil své fotografie sám autor. Další části obsáhlé výstavy lze shlédnout do 18. srpna také v Pomalém Baru na Úvoze a v Café Steiner na ulici Gorkého. pokračování

Platforma pro spolupráci Praha – Čtyřicet delegátů romských organizací z ČR se sešlo 19. srpna v Praze k projednání koaliční dohody mezi Parlamentem Romů v ČR a Romským občanským sdružením – Grémiem romských regionálních představitelů. Koaliční dohoda dvou zastřešujících organizací mění dosavadní situaci uvnitř romského nevládního sektoru a vytváří platformu pro spolupráci romských organizací při realizaci programových cílů. pokračování

Co je taekwondo Taekwondo je staré téměř 2000 let. Podstatou je obrana beze zbraně, tedy rukama nebo nohama. Všechny pohyby vycházejí z obrany. Neexistuje část lidského těla, která by nemohla být použita na obranu: ruce, prsty, pěsti, klouby, lokty, kolena, nohy, hlava atd. Pravidelným tréninkem se vytváří zdravá rovnováha mezi silou a myšlením. Taekwondo vede nejen k tělesné síle, ale i k disciplinovanému myšlení. Pouze ve spojení těchto dvou prvků se dá získat potřebný klid k zvládnutí sebeobrany. Taekwondo se skládá ze souborných cvičení (poomsae), boje (kyorugi), přerážení (kyokpa), sebeobrany (hosinsul). Aktivuje energii ve všech orgánech, působí na svaly a stimuluje mozek, čímž je v největším rozsahu posilována vůle. Pouhé přežívání nečiní člověka šťastným, touží po dobrém obsahu svého života. Proto kultivuje taekwondo vůli spojením tělesných a duševních aktivit. Katka Danyiová, Jana Kabeláčová pokračování

Slovo šéfredaktora Vážení čtenáři, v současné době vám zasíláme žádosti o předplatné, které, mimochodem, je velmi nízké. Mnozí z vás přesto odebírání našich novin vypovídají. To nás samozřejmě velmi mrzí. Svědčí to také o jistém nedorozumění, které panuje. Rád bych tedy znovu vysvětlil některé okolnosti, které provázejí vydávání národnostního tisku. pokračování

Kniha, kterou čtou děti celého světa Kniha Tati, co je to rasismus? je rozhovorem mezi autorem a jeho dcerou Mérieme, která mu na demonstraci proti návrhu zákona o vstupu a pobytu cizinců ve Francii v roce 1997 kladla celou řadu otázek. Týkaly se významu sloganů, které na manifestaci zazněly. Když si Ben Jelloun později vzpomněl na tyto nevinné dotazy, dostal nápad napsat knihu o rasismu, kterou by mohly číst a pochopit děti z celého světa. Text, který „byl (…) vymyšlen a napsán s péčí pedagoga“, byl údajně 15krát přepracován – původní verze obsahovala mnoho obtížných pojmů a složitých slov, které bylo potřeba vysvětlit. Výsledkem je publikace přístupná dětem i dospělým. Autor jasnou, jednoduchou a objektivní formou vysvětluje příčiny, důsledky a kořeny rasismu. „Chtěl bych, aby byl (text) přístupný všem, i když jej věnuji především dětem mezi osmi a čtrnácti lety. Jejich rodiče si to ale mohou přečíst také.“ pokračování

Nezaměstnaní Romové v Olomouci mají plnou podporu Projekt Podporované zaměstnávání Romů v občanském sdružení SPOLU Olomouc, Agentura podporovaného zaměstnávání, chce, řečeno slovy naší pracovní konzultantky Magdaleny Mandatové, jít v ústrety Romům, poskytovat jim podporu při hledání pracovních míst na otevřeném trhu práce a při uplatnění se ve společnosti. pokračování

Nové CD romských písní Ačo Slepčíka Pod názvem Gipsy Songs v těchto dnech vychází unikátní CD s písněmi osobitého romského kytaristy a zpěváka Jána Ačo Slepčíka. Album s více než dvacítkou romských písní, doplněné brožurkou s texty písní v romštině a jejich českým i anglickým překladem, vydává Amabile v koprodukci se sdružením Dženo a za finanční podpory Magistrátu hlavního města Prahy. pokračování

Psychologie Romů – autor Petr Bakalář, vyd. Votobia, Praha 2004 Na zmíněnou knihu mě upozornila moje téměř celoživotní přítelkyně, která několik desítek let pracovala na brněnské univerzitě v oboru pedagogiky. Domnívala se, že bych si ji neměla nechat „ujít“, protože v ní autor pečlivě nashromáždil „všechno“ o Romech. Vychází z velikého množství literatury. Ona sama se nikdy o problematiku romských lidí zvlášť nezajímala. Knihu jsem koupila. pokračování

Zkoušejí dramaterapii Salesiánské sdružení mládeže v Teplicích připravilo pro děti několik akcí už na září – diskotéku, víkend v přírodě a orientační běh na Doubravku. Než se ale činnost v novém školním roce rozběhne naplno, mohou se zapojit také do podzimního malování ve středisku. pokračování

Neználek v říši divů Rozruch v českých médiích kolem nucených sterilizací Romek v České republice z konce 90. let, který nedávno vyvolala zpráva ERRC, již poměrně ustal. Deset žádostí teď prošetřuje kancelář ombudsmana. pokračování

Metropolita USA a Kanady v Rokycanech Do rokycanského chrámu Nejsvětější Trojice zavítali velice vzácní hosté. Po nedělní liturgii (19. září) navštívil místní pra-voslavnou církevní otec Herman, metropolita USA a Kanady z Washingtonu v doprovodu vladyky Kryštofa, arcibiskupa pražského a českých zemí. pokračování

napsali jste nám Vážená redakce, rádi bychom vám poděkovali za zprostředkování jízdy parníkem po Brněnské přehradě. Nastoupili jsme na lodní zastávce v Bystrci a pluli až na konečnou zastávku u Veverské Bítýšky. Z Dětského domova Tišnov nás bylo 25 dětí a doprovázely nás naše tety vychovatelky. Náš dík patří také Dopravnímu podniku města Brna, zejména vedoucímu kanceláře generálního ředitele panu Zdeňku Rossi, který ve spolupráci s paní Danou Teinitzer-Šarköziovou pro nás výlet lodí zajistili. Plavba se všem velmi líbila. S pozdravem děti z Dětského domova Tišnova pokračování

ROMAN KVINTET Roman kvintet je brněnská hudební jazzová skupina, která se zaměřuje na instrumentální hru. Hraje standardní evergreeny, skladby velkých jazzové osobností, ale i romské čardáše či foxy v jazzovém kabátě. Hudebníci Roman kvintetu pocházejí z významných muzikantských rodin, takže k hudbě byli vedení už od dětství. pokračování

Djangofest již potřetí úspěšně v Brně Brno – Již třetí ročník festivalu Djangofest se konal v brněnském klubu Fléda. Organizátorem bylo Společenství Romů na Moravě. pokračování

Romové etnikem jsou V oznámení o konání tiskové konference a semináře Mýty a realita integrace Romů (pražský klub Mánes 26. října) jsem si přečetla anotaci příspěvků semináře, na němž vystoupili pánové Ing. Petr Víšek, výkonný ředitel Socioklubu, Roman Krištof, projektový koordinátor IOM Praha, Tomáš Pojar, ředitel společnosti Člověk v tísni – společnost při ČT a Mgr. Tomáš Hirt ze Západočeské univerzity. pokračování

S Annou Šabatovou na téma sterilizace a její důsledky v širším kontextu Hovořila jste o tom, že Směrnice o provádění sterilizace pochází z roku 1971. Je tudíž zastaralá jak z odborného, tak socio-kulturního hlediska. Patrně nebere v úvahu, že romská komunita má jistá specifika, což znamená, že například pět dětí je u některých rodin naprosto normální počet. Lze z pozice veřejného ochránce práv doporučit ministerstvu zdravotnictví, aby byly tyto směrnice změněny v tom smyslu, že by počítaly se specifiky různých menšin, které zde v dnešní době žijí? pokračování

Za svými názory si pevně stojí Anton Horvátko alias Guglo (45 let), soukromý podnikatel, vlastník jednoho brněnského hotelu. Jeho jméno je všeobecně známé nejen mezi Romy ale i mezi majoritní společností. Vrylo se do paměti těm, kteří s ním přišli do styku, nebo navštívili jeho hotel či vinárnu zařízenou v indonézském stylu s teráriem s krokodýly, hady, pavouky a dalšími živočichy. V jeho hotelu se pořádaly plesy, bály a romské večery při cimbálové či popové muzice. Guglo je olašský Rom, který jako první ve své rodině porušil tradice a oženil se s rumungricou (tak nazývají Olaši Romy z východního Slovenska). I když ctí olašské tradice, přesto žije životem, který se jeho komunitě vzdaluje. Děti vede ke vzdělání a vychovává je v hodnotách, které jsou všeobecně uznávané. Říká, že Olaši se musí změnit a přizpůsobit většině, jinak je jejich tradice budou jen omezovat a poškozovat. Jako příklad uvádí ostatní Romy žijící v Čechách. Jeho vlastní komunita jej zato odsuzuje, ale on si za svými názory pevně stojí. Při nedávném rozhovoru nás zajímal zejména jeho názor na olašského krále. pokračování

vzdělávací okénko V době, kdy vychází toto číslo Romano hangos už oslavujeme 15. výročí pádu komunismu a začátek procesu nastolování demokratických principů do života společnosti. Dne 17. listopadu 1989 tento proces v celé naší republice (a tehdy i její součásti – na Slovensku), zahájily statisíce lidí, nejčastěji mladých. Komunistický režim byl již vnitřně tak rozložen, že k překvapení mnohých se opravdový převrat – jinak to nazvat nelze – uskutečnil. Byla to nekrvavá revoluce, tak řečená sametová. pokračování

K lepší informovanosti veřejnosti o problematice násilí na ženách, domácího násilí a možnostech obra Domácí násilí zahrnuje veškeré formy fyzického, psychického a sexuálního násilí ve všech typech rodinných a obdobných vztahů. Vyskytuje se v rámci celé společnosti, týká se všech lidí bez ohledu na jejich vzdělání, sociální postavení, životní styl, náboženskou orientaci, rasu, věk. Domácí násilí je většinou záležitostí dlouhodobou (ve vztahu často přetrvává po celou řadu let). Začíná pozvolna a nenápadně, v průběhu doby má tendence narůstat: stává se častější a krutější. pokračování

Pravda a lež o domácím násilí Tvrzení: Domácí násilí se vyskytuje pouze v určitých sociálních vrstvách. Pravda: Domácí násilí se týká všech lidí bez ohledu na jejich sociální postavení, vzdělání, rasu, náboženství apod. Tvrzení: Domácí násilí je okrajová záležitost, která se v naší společnosti se vyskytuje jen zřídka. Pravda: Jedná se o velmi častý negativní jev. Statistiky uvádějí, že k domácímu násilí dochází v 15 až 30 % rodin. pokračování

Amnesty International: Zastavte násilí na ženách v Kolumbii Čtyři desetiletí trvající vojenský konflikt v Kolumbii je doprovázen brutálním násilím na ženách, na kterém se podílejí všechny bojující strany – armádní obranné složky, polovojenské oddíly i guerillové skupiny. Amnesty International bude v rámci nové kampaně Zastavte násilí na ženách v ozbrojených konfliktech naslouchat obětem sexuálního násilí, které doposud zůstávaly bez jakékoli pomoci. pokračování

roma rising/romské obrození Milan Horváth Narodil se 22. ledna 1953 v Bohumíně, nyní žije v Lysé nad Labem. Je majitelem stavební firmy, předsedou Romského občanského sdružení a členem městského zastupitelstva. Za svůj největší osobní a pracovní zdar považuje nejen úspěšnost své firmy, ale i to, že postavil dům, v němž sdružení funguje. Kandidoval v místním volbách, což mu umožnilo účastnit se i politického života a života Romů ve městě. Těší se úcty i ze strany, za níž kandidoval. S manželkou společně vychovali pět dětí, které dnes mají možnosti, jež oni dva nikdy neměli. Dostalo se jim také lepšího vzdělání a dnes jsou úspěšní ve vlastním podnikání. Chtěl by kandidovat na vyšší post. Co se práce týče, nedokáže předpovídat budoucnost. Do budoucna si přeje, aby mu nestoupla sláva do hlavy, aby zůstal tím, kým je nyní, a jeho povaha se nezměnila. pokračování

Patřit mezi vyvolené S Ivonou Parčiovou, pracovnicí Muzea romské kultury v Brně, jsem se poznala při vyřizování odškodnění romským obětem za utrpení v době druhé světové války. Muzeum se na zprostředkování odškodnění podílelo již od roku 1998. Nejprve to bylo formou humanitárního příspěvku ze Švýcarského fondu, poté spolupracovalo s Česko-německým fondem budoucnosti a Mezinárodní organizací pro migraci na dalších akcích zaměřených na odškodnění romských obětí holocaustu. pokračování

Žijeme v jednom městě Brno (av) – V předvánočním duchu se nesl večer uspořádaný 9. prosince soubory, kroužky a sólisty národnostních menšin žijících v Brně. Stalo se tak již počtvrté pod záštitou primátora a za podpory statutárního města Brna. pokračování

Sto lidí, sto názorů O Parlamentu Romů v ČR jsem už napsal článek pod titulkem Válka o miliony, který vyšel ve 22. čísle Romano hangos. Protože jsem popsal, co si myslí Romové, nedá mi, abych nenapsal, co si myslím já. Nechci válčit a už vůbec ne z pozice síly. Sám jsem už jednou zažil, že jsem v jedněch romských novinách nedostal možnost říct svůj názor. A nejen já, ale i mnoho dalších Romů. Při tom je normální a přirozené, že lidé nesouhlasí jen se vládní politikou, ale jsou i v opozici. Vydavatelé zmíněných novin s námi válčili z pozice síly a pod rouškou spravedlnosti nás ve svém tisku špinili. Prezentovali nás jako nepřátele Romů. Skutečnost však byla taková, že prali svoji špínu. A protože RH jsou noviny Romů, my to dělat nebudeme! Ctíme svobodu slova, zveřejníme každý názor na tento parlament. A hlavně očekávám, že se vyjádří jeho zástupci. pokračování

vzdělávací okénko Mezinárodní den lidských práv Už od roku 1950 se 10. prosinec připomíná jako celosvětový Den lidských práv: v tento den byla o dva roky dříve (1948) přijata Všeobecná deklarace lidských práv, tedy první mezinárodní kodex univerzálních práv člověka, ze kterého vychází řada dalších mezinárodních či národních právních úprav lidských práv a svobod. (jk) pokračování

Co pro mě znamená moje řeč Romština je něco, co nám Romům zůstalo. Ačkoliv nás gádžové chtěli asimilovat, ať už to byla Marie Terezie nebo komunisti, romština nám zůstala jako náš poklad. Když se na to podíváme tak, že Romové nemají svůj stát, svou zem, můžeme být rádi, že máme svůj jazyk. pokračování

Také jeden nepovedený pokus Mezi romskými členy Rady vlády pro záležitosti romské komunity se objevila myšlenka oslovit představitele politických stran, které mají své starosty na radnicích, a hejtmany krajů. pokračování

Klokánek – rodinná alternativa ústavní péče Klokánek je jedním z projektů Fondu ohrožených dětí, jehož cílem je změnit dosavadní systém ústavní výchovy dětí a nahradit jej v co největší míře přechodnou rodinnou péčí. Ta potrvá po dobu než se dítě může po vyřešení nebo zlepšení situace vrátit domů, nebo než je pro něj nalezena náhradní rodina (osvojení, pěstounská péče). pokračování

Asociace romských žen hodlá vstoupit brzy do Grémia Známá romská spisovatelka a aktivistka Ilona Ferková stojící v čele občanského sdružení Asociace romských žen se domnívá, že se dostatečně nevyužívá zájmu romských žen o jejich účast při řešení záležitostí, které se jich týkají. Podle ní se řešení sociálních problémů, otázky rodin a výchovy dětí nedají řešit bez přímé účasti Romek. pokračování

roma rising/romské obrození Chad Evans Wyatt, americký fotograf, je autorem projektu Roma Rising/Romské obrození. Představuje v něm necelou stovku Romů, kteří se prosadili v české společnosti. Jejich fotografie jsou do 30. září vystaveny v Muzeu romské kultury v Brně. Některé z nich představíme v RH. pokračování

Cítím se čím dál více jako Romka Gabriela Hrabaňová (24) je předsedkyní občanského sdružení Athinganoi, ve kterém působí od jeho vzniku v roce 1999. Je to ale především mladá a energická žena, která poslouchá nejen romskou muziku, ale i hip hop. Nyní studuje bakalářský obor sociologie – politologie na Anglo-americké univerzitě v Praze. Po studiích by na sobě ráda dál pracovala a studovala v zahraničí. Říká ale, že potom se chce vrátit a žít tady. pokračování

Segregované školy pro Romy Rasová segregace Romů ve školách střední a východní Evropy neustále trvá. Dá se dokonce říct, že se situace zhoršila a způsobila nenapravitelné škody generacím Romů, kteří byli vychováni se stigmatem podřadnosti. pokračování

Prohlášení Parlamentu Romů ČR Vláda projednala a vzala na vědomí zprávu o stavu lidských práv v ČR v roce 2003. V této souvislosti Parlament Romů ČR (PR ČR) se znepokojením konstatuje, že respektování lidských práv Romů v ČR není zajištěno stejně jako u většinového obyvatelstva. Romové jsou pro barvu své pleti diskriminováni při přijímacích pohovorech do zaměstnání. Ve zvláštních školách jsou romské děti zastoupeny více ne 70 procenty. pokračování

Soutěž na Mírově Redakce Romano hangos vyjela 2. května na návštěvu do věznice Mírov, jedné z nejpřísnějších v ČR, kde si odpykávají své tresty mimo jiné i ti, kteří vraždili. pokračování

S romskými podnikateli jednal plzeňský primátor Romští podnikatelé Štefan Bandy a František Duna se obrátili na plzeňského primátora Jiřího Šnebergera (ODS) se stížností na postup představitelů radnice obvodu městské části Plzeň 1. Na základě údajně zjištěných nedostatků požadovali zrušení smluv s romskými firmami zajišťujícími čištění a úklid komunikací a zeleně tohoto obvodu. Majitelé firem se cítí diskriminováni. pokračování

Rozhovor s první romskou poslankyní Evropského parlamentu Livií Járóka Chci, aby má dcerka mohla žít v lepší společnosti Livia Járóka (30) je první romskou poslankyní Evropského parlamentu. Pochází z rodiny maďarských romských hudebníků. Doma dodržuje romské tradice nejen v podobě různých rodinných oslav a společenských příležitostí, ale i co se týče tradiční romské kuchyně, která se v Maďarsku vaří i v neromských domácnostech. A také hraje na piano. Říká: „V každé romské rodině se hraje. Všichni členové mé rodiny hrají na nějaký hudební nástroj, a proto se rádi scházíme a společně hrajeme. Naší společnou zálibou je poslech romské hudby. Sbírám romskou hudbu z celého světa. Když jsem pracovala pro budapešťské Rádio C, měla jsem možnost se dostat ke spoustě úžasné romské hudby.“ pokračování

Co znamená nechuť reagovat na hypotézy Marka Jakoubka Reakce na článek Svoboda bádání a existence Romů od Ivo Budila, který vyšel v Orientaci LN 29. ledna. pokračování

Ian Hancock: Mé romství je jednoduše romské Ian Hancock (63) se narodil v roce 1942 ve Velké Británii. Z otcovy strany je maďarský Rom, z matčiny Brit. Přesto se z Británie přestěhoval do USA, kde se oženil. V současné době působí jako profesor romistiky na univerzitě v Texasu. Rovněž vede romský archív a dokumentační středisko. Jeho návštěva v Muzeu romské kultury v Brně byla příležitostí k rozhovoru. pokračování

citáty slavných V konkrétních symbolech totiž neuvažují jen afričtí černoši a takzvané primitivní národy – všechny velké východní civilizace (snad kromě Indie) byly vybudovány lidmi, jejichž mysl se utvářela podle téhož vzoru. Tato mentalita dala lidstvu velikány, jako byli Konfucius, Mencius a Lao´c. Je víc než pravděpodobné, že právě myšlení vycházející z konkrétních symbolů nám zprostředkovávalo veškeré vědění a moudrost, obsažené v architekturách Střední Ameriky a v čínském umění. Po pravdě řečeno se nám dík této mentalitě dostalo toho nejlepšího, čeho je člověk schopen dosáhnout – s jedinou výjimkou, kterou je aplikovaná věda. Jenom v ní mohl zlomek západní civilizace vyniknout, a na tom teď staví svou nadřazenost. Pokud jde o nejdůležitější roli, kterou … je černý muž povolán zastávat v americké společnosti, definoval bych ji jako kulturní, s důrazem na duchovní aspekt této kultury. Po vyhlazení indiánů jsou černoši nejryzejší a nejpůvodnější rasou Severní Ameriky. Vyrůstali spolu s touto zemí a jsou svými kořeny vrostlí hluboko do její půdy. Paul Robeson (1898–1976) pokračování

Vyjádření Gabriely Hrabaňové Po zveřejnění článku předsedy občanského sdružení Dženo, pana Ivana Veselého, Krach medializace romské dekády ze dne 18. 2. považuji za nutné podat své vlastní vyjádření k problému medializace romské dekády. Ani v této chvíli se nehodlám snižovat na úroveň pana Veselého a polemizovat o opravdových důvodech, které ho vedou ke kritice mojí osoby a práce celého sdružení Athinganoi, chci však veřejnosti podat úplné a pravdivé informace vztahující se k okolnostem, které vedly k posunu vydání časopisu o Dekádě. pokračování

Anketa Při naší návštěvě Střední romské školy sociální jsme se zeptali také studentů, jak se jim v novém prostředí líbí. 1. S jakým předstihem a jak jste se dozvěděli o stěhování? 2. Bylo to pro Vás dostatečně brzy? 3. Jak jste v nové škole a internátě spokojeni? pokračování

Marta Tulejová, jedna ze zřizovatelek školy, říká Jsme Romové, proto se o nás mluví Jaký byl důvod kvapného přestěhování vaší školy? Stěhování bylo plánované, už dva roky jsme hledali větší prostory než byly v Kolíně. Tamní budova nebyla svými rozměry dostačující k výuce, ani neposkytovala studentům potřebné zázemí. Studenti byli ubytováni po šesti až osmi v malých pokojích, postel na posteli, jedna skříň, na stoly už nebylo místo. Stravovací část byla v suterénu, k výuce jsme neměli dostatek tříd. Byli jsme nuceni zrušit jazykové třídy a udělat z nich třídy kmenové. Cizí jazyky se musí učit v malých seskupení a to v Kolíně nebylo možné – skupiny tam měly po dvaceti studentech. Učitelé už ani neměli kabinety. Stravovací část také nestačila, jedlo se na několik etap. Původně jsme zvažovali o přestěhování do Prahy, ale pak jsme od toho upustili a hledali dál. Když se naskytlo místo v této zvláštní škole, bylo to jako dar z nebe. Kdybychom toho neuvyžili, mohli jsme čekat také další dva roky. pokračování

Vnitřní záležitosti Romů Chcete-li Roma v Německu k smrti vyděsit, řekněte před ním Loli Baba. Takto pojmenovali němečtí Romové antropoložku Evu Justinovou. V době nacismu prováděla na Romech různé „výzkumy“ podle tehdejších norimberských rasových zákonů. Hlavním objektem jejího „vědeckého zájmu“ byly děti. Výsledkem pak deportace Romů do Osvětimi, kde se jich ujal další „vědecký pracovník“ Josef Mengele. pokračování

Memoáry romských žen Muzeum romské kultury v Brně vydalo knihu Memoáry romských žen. Dvě seniorky rekapitulují svůj život. Ač se nikdy v životě nesetkaly, v jejich příběhu shledáváme překvapivě mnoho společného. pokračování

Paměti romských žen III. (Pokračování rozhovoru s paní Rosálií) A jak vypadala? Byla hezká? (maminka) No ona bola, ona ještě žije! Ona je bílá, vysoká, silná! Tady žije ve Znojmě nebo na Slovensku? Ne, na Slovensku. Tam v tej vesnici. Tam zůstala. No. Tam má vnučku pri sebe a tá vnučka ju opatruje. A nemůže sa vdat, pokial ona žije! Má dvacet šest roků! Bratova dcéra je to. No. pokračování

Rusové nejsou jen mafiáni, říká Anatolij Rozov Anatolij Rozov se narodil v Praze v ruské rodině. Když mu bylo dvanáct let, odjela rodina do Uzbekistánu, pak do Ruska a dlouho žila v tehdejším Sovětském svazu. Po pětatřiceti letech, v roce 1990, se Anatolij Rozov vrátil zpět a dnes žije v Brně. Předsedá Asociaci ruských spolků v České republice, která usiluje o prohlubování a udržování vzájemných vazeb mezi ruskými občany žijícími u nás i v zahraničí a také o zachování a rozvíjení ruské identity kulturními, hospodářskými nebo vzdělávacími aktivitami. pokračování

Kniha, která donutí zamyslet se Kniha Nechci se vrátit mezi mrtvé autorky Eriky Olahové je souborem 12 povídek vycházejících z romského prostředí psaných česky. Vznikaly v průběhu devadesátých let, avšak pouze jednu (Dítě) autorka publikovala již loni před vydáním knihy v romistickém časopise Romano Džaniben (č. 1–2/2001). pokračování

Další příspěvky do diskuse o romské identitě O čem bych vám chtěl povědět Tento článek neodpovídá názoru redakce. Článek (redakčně zkrácený) zveřejňujeme – a rádi, na výslovné přání autora, jemuž evidentně činí potíže někam patřit. To není výčitka, pouhé konstatování faktu. Bylo by jistě zajímavé zjistit, zda jeho učitelem na univerzitě, kde studuje antropologiii, není pan Jakoubek. Tím by mohlo být vše vysvětleno. pokračování

Anketa Několika studentům prvního ročníku gymnázia jsem položila následující otázky (odpovědi byly anonymní): 1. Jak hodnotíš umístění školy? 2. Co je podle tebe největším problémem soužití školy a jejího okolí? 3. Dovedeš si představit, že bys měl/a romského spolužáka? pokračování

Proč je 8. duben Mezinárodním dnem Romů U příležitosti tohoto dne se konají na celém světě nejrůznější akce, které připomínají existenci romského hnutí a romského národa. Tradice má základy v 8. dubnu 1971, kdy bylo zahájeno první mezinárodní jednání romských představitelů. Od té doby bývá označováno jako 1. světový kongres Romů. Poprvé bylo toto datum připomenuto o sedm let později – na 2. světovém kongresu Romů v Ženevě. pokračování

Elena Gorolová: Sterilizace mně naprosto od základu změnila život Kdy jste byla sterilizována? Sterilizace mně byla provedena v roce 1990, když mi bylo 21. Moje první dítě byl chlapeček, ale protože byl napříč, doktoři museli provést císařský řez. Po dvou letech a devíti měsících jsem porodila další dítě. Původně říkali, že porod bude v pořádku, nastaly však komplikace. Doktoři museli nanovo provést císařský řez a přitom mě sterilizovali. Museli to prý provést, protože jinak bych zemřela. pokračování

Nesuďme Antonína Ferka podle barvy pleti V RH č. 5 jsem si přečetl článek O čem bych vám chtěl povědět od Antonína Ferka, kde zesměšňuje romistické pojetí „správného Roma“ a romskou kulturu jako takovou. Přišlo mi, že na rozdíl od Marka Jakoubka a jeho publikace Romové konec (ne)jednoho mýtu je Ferkův článek už jen samoúčelným výkřikem a nepřináší nové vědecké poznatky. Snad ani Marek Jakoubek by netvrdil, že romská kultura je pouze produktem kultury chudoby, i on chápe celou věc komplexněji (tím nechci říct, že mi jeho výzkum připadá objektivní). Považuji se za nositele romské kultury (ale opravdu si nemyslím, že by mi byla dána geneticky). Myslím si, že na našich zvycích, jazyku (kultuře) se nic nemění, ať se jí říká cigánská, cikánská a nebo romská. pokračování

Zkušenosti a poptávka základem projektu Brno (red) – V dubnu zahájily občanské sdružení Ratolest Brno a ZŠ a MŠ Křenová projekt Lačhi buťi, který byl podpořen v rámci programu Phare 2003 RLZ. „Obě naše organizace pracují s dětmi ze sociálně a ekonomicky znevýhodněného prostředí, proto jsme se rozhodli, že by bylo dobré spojit síly a vytvořit ucelenou nabídku služeb, která by oslovila děti i jejich rodiče,“ sdělila Věra Růžičková, koordinátorka klubu Pavlač z Ratolesti Brno. pokračování

Polední máj, byl neonacismu čas… První máj je nejen svátkem zamilovaných, ale i Svátkem práce. Z nedávné minulosti ho známe především jako významné výročí komunistické diktatury a jí proklamované dělnické třídy. Tato „tradice“ přetrvala dodnes, ale doznala podstatných změn. Na 1. máje totiž v dnešní demokratické době demonstrují i neonacisté a fašisté, kteří příležitosti využívají k hlásání protikomunistických a nacionalistických hesel. Nebylo tomu jinak ani v Brně, kde o prvomájové neděli v poledne pochodovalo na 300 neonacistů v doprovodu stovek policistů. pokračování

Kampaň proti rasismu se neorientuje jen na Romy V roce 2000 dala česká vláda zhruba 10 milionů na programy romské integrace a na protirasistickou kampaň. Letos rozděluje už jen čtyři miliony korun. Vládní protirasistické programy vzbuzují u odborné veřejnosti přinejmenším rozpaky. Někteří tvrdí, že místo aby vláda dala peníze na informační kampaň přímo mezi Romy, marně se snaží převychovat širokou veřejnost. Zástupce vládního zmocněnce pro lidská práva se ocitl pod tvrdou kritikou na semináři o problematice romské integrace, kterého se účastnily asi dvě stovky lidí ze státních, komunálních i vzdělávacích institucí. Kateřina Jacques, vedoucí sekretariátu vládního zmocněnce pro lidská práva, byla na semináři hned několikrát obviněna, že romské problematice nerozumí, a dokonce mate veřejnost nesmyslnými frázemi. pokračování

Dekáda romské inkluze má přinést také vyšší zaměstnanost U Rady vlády České republiky pro záležitosti romské komunity byl vytvořen Výbor pro Dekádu romské inkluze 2005-2015. Výbor je poradním orgánem při naplňování iniciativy v České republice. Členy Výboru jsou národní koordinátor, zástupci ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, práce a sociálních věcí, zdravotnictví a ministerstva pro místní rozvoj, představitelé romské veřejnosti, členové Rady vlády ČR pro záležitosti romské komunity, zástupci nevládních neziskových organizací a jiné osobnosti občanské a odborné veřejnosti. Členy Výboru jmenuje předseda Rady vlády České republiky pro záležitosti romské komunity na návrh předsedy Výboru. pokračování

Chtěla jsem bydlet jako slušný člověk Alena Kanalošová (41 let) Za jakých okolností a kdy jste byla sterilizována? Na operaci jsem šla v roce 1987. V tu dobu jsme s manželem bydleli v bytě 3 + 1. Manžel má v Ostravě sestru, která nás tenkrát přemluvila, abychom se odstěhovali za ní. Byt jsme v Ostravě nezískali, a proto jsme se během dvou měsíců vrátili zpět. V Mostě jsme šli na tehdejší národní výbor, kde nám nechtěli vrátit byt, přestože jsem tam umístila podnájemnici. Paní Machačová nám byt sebrala. Neměli jsme kam jít, a tak jsem se rozhodla jít na bytový odbor za panem Dolejším, který tam v tu dobu působil. Ten mi doslova dal výkaz z Mostu – na příkaz paní Machačové. Nezbývalo mně nic jiného, než za ní jít osobně. Podařilo se nám získat byt 1+1 na bloku 13, ale v tu dobu jsem měla již tři děti a čtvrté bylo na cestě. Byla jsem myslím v šestém měsíci těhotenství. Nemohli jsme se do toho malého bytu všichni vejít. Paní Machačová mně řekla, že dostaneme větší byt v případě, že se nechám podvázat. Zprvu jsem podvaz odmítla. V tak malém bytě by se to ale nedalo zvládnout – tři děti, já těhotná a můj muž. S manželem jsme nemohli mít z tohoto důvodu ani žádný sexuální poměr. Bylo mně tenkrát 23 let. A tak jsem neustále chodila za paní Machačovou a prosila o větší byt. A ona mně zase řekla, že když se nechám podvázat, během týdne zařídí, abychom se mohli nastěhovat do našeho původního bytu. Řekla jsem to manželovi s tím, že na podvaz nechci. Manžel ale nesouhlasil. Asi na měsíc jsme rozhodnutí odložili, ale v tom malém bytě to nešlo vydržet. Trápilo mě to, a tak jsem se pak sama rozhodla, že operaci podstoupím. Sepsaly jste tu dohodu s paní Machačovou, nebo jste se jen ústně dohodly? Jednalo se o ústní dohodu, protože jí se v těchto věcech dalo věřit. Dosáhla všeho, čeho dosáhnout chtěla. Na národním výboru měla všechno pod palcem, dokonce bytový odbor i školu. Byla oddanou komunistkou a režim jí přál. Já jsem byla mladá a neznalá. Říkala jsem si, že to vše podstoupím nejen kvůli dětem, ale i manželovi. pokračování

Paměti romských žen VIII. Pokračování rozhovoru s paní Rosálií A všecky tam zůstaly na vesnici, jak jste bydleli? Jenom vy jediná jste se odstěhovala pryč z těch kamarádek? Len já. Já, ale… už ty druhé rodiny, jak tam vedle nás bydlely, my jsme mali svoj pozemek. My máme, jako naša mama má svoj pozemek a tam barák postavený, zahrada je tam, stromy, … ale ty druhý bydleli jako na obecném, a za komunistů to bylo tak, že nechceli, aby bydleli pohromadě Romové moc. Aby boli tak mezi lidmi. Po mestách roznesený. Tak ony sú většinú v Trnavě, sú rodiny v Trnavě, Piešťanoch, Novém Městě, tak sú… Jen ta moje rodina, moja mama je tam akorát! Sama! Ostatný sú všecko pryč! No. Tak maminka tam byla celý život, vlastně, všechny děti vychovala… No, ona nechcela jít. Ona nechcela jít od tam. Tak tam zůstala. No. Co už. Stará, už tak nemůže ani chodit. Pomáli chodí akorát po baráku. A tolik roků a kdybych já tolik… Kolik ona teď má roků? Osmdesát osm. Osmdesát osm. No to už je požehnaný věk. Ale ona nemá ani vrásky! A co ona zkusila! Ona velice moc zkusila! Měly jste se rády s maminkou? No. Ona brečí, jak ma vidí. Pokaždý! pokračování

Kde se ukrývá romský Jungmann? IV (Romaňi čhib, Karlova Univerzita, Praha) Češi byli tři sta let pod nadvládou německých Habsburků. Oficiálním jazykem v Čechách byla němčina. V „amtech“ (na úřadech) se mluvilo německy. Němčina pohlcovala a dusila češtinu, češtinou se opovrhovalo. Počátkem devatenáctého století mluvil česky jen nevzdělaný vesnický lid a chudí lidé ve městech. Kdo byl jen trochu vzdělanější, mluvil německy. Vždyť i velcí Češi, jako byla Božena Němcová nebo Josef Dobrovský, se naučili česky teprve v dospělosti. Doma je vychovávali poněmecku. A významný český historik František Palacký vyrůstal v rodině, kde se mluvilo více německy než česky. pokračování

Romano hangos v terénu Pro mé děti je to lepší než být na ulici Paní Gabriela Klempárová (34) žije v Praze na Žižkově. Její situace je více či méně bezvýchodná, protože nemá kde bydlet, ani kam jít. Setkaly jsme se s ní při výzkumu zaměstnanosti příslušníků romské komunity v České republice organizovaném Evropským střediskem pro práva Romů, jehož záměrem bylo uskutečnit pohovory s lidmi, kterých se toto téma nejvíce týká. Praha byla jednou z cílových lokalit a předpokládalo se, že vzhledem k tomu, že má u nás nejnižší míru nezaměstnanosti, promítne se to i do situace tamních Romů. K našemu nemilému překvapení jsme však zjistily, že opak je pravdou. Problémem je nejen zaměstnanost, ale také bydlení. Jedním z příkladů zapeklitosti je právě žižkovská lokalita. Minimum místních obyvatel (ať už se jedná o platiče či neplatiče, legální či nelegální nájemníky) pracuje, protože jako Romové a dlouhodobě nezaměstnaní nemají na českém trhu práce šanci sehnat volné místo. Z absence příjmu logicky vyplývá nedostatek financí a neschopnost platit nájem, který mnohdy přesahuje částku vyplácenou v nezaměstnanosti a sociálních dávkách. Proto jsme se rozhodly, že se za některými z respondentů vrátíme a pro Romano hangos pořídíme autentické výpovědi těch, kteří budou ochotní mluvit. Paní Klempárová souhlasila: byla by ráda, kdyby se prostřednictvím romského tisku dozvědělo o jejím případě co nejvíce lidí. V dnešní tíživé situaci bez práce a trvalého či alespoň dlouhodobého útočiště se totiž ocitla i přesto, že je vyučenou aranžérkou. Dlouho bojovala s těžkou nemocí a nyní hledá práci dál. Ale jak říká: „Když nemáte čistý trestní rejstřík, málokdo vám práci nabídne.“ pokračování

Servitus v Muzeu romské kultury BRNO – Na 30 dobrovolníků z více než deseti zemí světa se koncem června zúčastnilo přednáškového a diskusního cyklu v Muzeu romské kultury v Brně. Na programu byl cyklus přednášek a diskusních dílen na téma integrace Romů, které organizovala hostující organizace Servitus a o jejichž obsah se postarali pracovníci muzea a brněnského sdružení Drom. pokračování

napsali jste nám V úvodu sděluji, že studuji na Filozofické fakultě v Brně obor knihovnictví. Vzhledem k tomu, že jsem poslední dva roky pracovala jako terénní pracovnice a předpokládám, že se k této práci v nejbližší době vrátím, vnucuje se čtenáři otázka, proč právě tento obor. pokračování

Změny v systému sociálních dávek PRAHA – Od 1. července 2006 by se měl změnit systém dávek sociální péče vázaných na sociální potřebnost. Rozhodla o tom před časem vláda. Ministři schválili návrh zákona o životním a existenčním minimu, zákona o pomoci v hmotné nouzi a zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím nových právních předpisů. Návrhy zákonů ještě musí schválit Parlament ČR a podepsat prezident. pokračování

Klaus děkuje extremistům PRAHA Prezident Václav Klaus poděkoval ultranacionalistům z Národního sjednocení. Vedení této extremistické strany nedávno předalo prezidentské kanceláři prohlášení, ve kterém se zastalo Klause a jeho euroskeptických názorů. Klausův tajemník Ladislav Jakl jim za to prezidentovým jménem poslal na konci června děkovný dopis. pokračování

Jediné, co si pro své děti přeji, je přiměřené a slušné bydlení Renata Ščuková (32) Bydlím tady už něco přes rok a mám rovněž podanou žádost o byt. Jsem vdaná 12 let, máme čtyři děti: šestnáctiletého syna, dvanáctiletou dceru, sedmiletého synka a s nejmladším, čtyřletým dítětem, jsem ukončila mateřskou. Nejde mi o získání vymožeností, pokud mi bude přidělen byt – jedná se mi jen o to, aby mé děti neskončily v dětském domově jen kvůli tomu, že nemáme kam jít. Nabídli mně k bydlení domek mé matky v romském ghettu Drátovny, kde už jsem dříve žila. Je to tam jak v chlívku, prakticky žádné sociální zařízení, o možnosti dodržování hygieny ani nemluvě. Není tam voda ani elektřina, kanalizace je špatná, venku je smetiště a dokonce tam bouchla žumpa. Bydlela jsem tam tři roky a utekla jsem, protože jsme tam všichni onemocněli. U synka se projevilo astma a ostatní jsou alergici – zdi jsou tam všude pokryté plísní. Provedli jsme nějaké základní opravy, abychom tam s dětmi mohli bydlet. Když bylo jasné, že si nás město přeje z hotelového domu vystěhovat, chtěli, abych se tam vrátila, protože se jedná o dům, který vlastní moje matka. Já však s matkou už dlouhou dobu nevycházím, nestýkáme se a navíc vím, že mi nepomůže, přestože jsme rodina. I v této finanční tísni jsem jí musela zaplatit nájem na tři měsíce dopředu, protože se podle dohody s mým bratrem, který je jejím jednatelem, jednalo o nájem pouze na tři měsíce. Předběžné opatření, díky němuž mohu opět bydlet v hotelovém domě, pro mne bylo záchranou – měla jsem už nastěhovaný nábytek zpět do matčina domu. Nevěděla jsem kudy kam, protože jsem věděla, že by mi odebrali děti. Jediné, co si pro své děti přeji, je přiměřené a slušné bydlení. Ke spokojenosti by mi úplně stačil sociální byt. Jen ať mám střechu nad hlavou, zbytek už nějak spravím. pokračování

Jaké byly letošní letní tábory Ani přes problémy s penězi se děti nenudily Stejně jako v předchozích letech zorganizovalo Společenství Romů na Moravě i o letošních prázdninách několik letních dětských táborů. Jejich pořadatelé z Brna, Olomouce, Nového Jičína, Bruntálu a Šternberku měli však tentokrát s přípravou mnohem více starostí. pokračování

Taková jsi byla vždycky Milá Mileno, na sobotní ráno 10. září letošního roku dlouho nezapomenu. Přišla mi SMS, že už nejsi mezi námi, že jsi zahynula kdesi daleko, až v Africe, při autohavárii. Nechtěla jsem tomu věřit a hned jsem volala dalším lidem, zda je to pravda. Bohužel, zpráva byla pravdivá. Nemůžu se s tím stále smířit. Určitě nebudu jediná, kdo po Tobě bude truchlit. Každý z nás si ponese v srdci vzpomínku na Tvůj úsměv, optimismus, dobré slovo, kterým jsi nikdy nešetřila. pokračování

napsali jste nám Dnes po ránu jsem se docela rozčílila. A příčina? Televize Nova, konkrétně Radek John a jeho upoutávka na pořad Na vlastní oči. Cituji: „Vzala k sobě bydlet čtyři romské rodiny. Snažila se je vychovat. Jak to dopadlo?“ Reportáž jsem zatím neviděla. Věřím, že soužití není (nebo nebylo?) bez problémů. Tak je tomu asi vždy, když se jedná o soužití různých kultur. Mně jde o tu upoutávku. Proč by se dotyčná paní měla snažit rodiny vychovávat? Vzala si na byt samé malé děti? Nebo si snad zřídila nápravně výchovný ústav? Nesnažila se jim spíše vnucovat svoji představu o životě a způsobu žití? Soužití s jinou osobou – a je úplně jedno, jestli je nebo není odlišné rasy nebo národnosti – je vždycky o vzájemném přizpůsobování se. Je to stejné jako v manželství. Nemůže se přizpůsobovat jenom jeden a ten druhý pouze nařizovat. Myslím, že mi to odsouhlasí každý psycholog, že takové manželství celkem zákonitě dospěje ke krachu. Proč si ta paní k sobě ty rodiny brala? Chtěla skutečně pomoci, nebo si chtěla léčit nějaké svoje komplexy? Ale to už je zase trochu jiné téma. Vraťme se k té inkriminované upoutávce. Podle mého názoru splňuje všechna kritéria pro trestný čin podněcování k rasové nesnášenlivosti. Sylvia Trenčanská, Brno pokračování

Vsetínští Romové souhlasí s přestěhováním VSETÍN – O krok vpřed se posunula kauza vsetínských Romů. Před půl rokem pohrozila tamní radnice jim a dalším nájemníkům vystěhováním z pavlačového domu a na neplatiče podala žalobu. Lidem, kteří řádně platili nájem, nabídl městský úřad náhradní sociální byty v okrajové lokalitě Poschla. Obyvatelé to ale považovali za segregaci a proti rozhodnutí se ohradili peticí. Nyní někteří z nich s přestěhováním souhlasí. pokračování

Triny má nové CD – Aven Triny, to je vokální trio tvořené Ivetou Kováčovou, Janou Procházkovou a Dagmar Podkonickou. Všechny tři jsou výborné zpěvačky a příběh jejich tria je jednoduchý a krásný: Triny se porvé prezentovaly veřejně v květnu roku 2000 a brzy poté natočily své debutové album. Druhé album dívčí vokální skupiny opět vychází z romské lidové písně, zpracované pro trojhlas za doprovodu skvělých muzikantů. Radost a spontální zpívání trčí z každé písničky, zajímavé aranže vokálních linek se střídají s napaditými aranžemi nástrojů a celkově vytváří velmi působivé a příjemné album. Album se nahrávalo ve studiu Svengali pod kontrolou zvukového mistra Vladimíra Papeže a vychází v papírovém digipacku. Křest CD bude 7. listopadu v pražském kulturním Dobeška. pokračování

Sbohem, paní Mileno Všechny nás ta zpráva o smrti Mileny Hubschmannové zasáhla nepřipravené. 8. září při autonehodě tragicky zahynula kdesi v jižní Africe. Nikdo tomu nechtěl uvěřit. Ani já ne. Před nedávnem prodělala složitou operaci sleziny, dlouho se po ní zotavovala. Nakonec se po dlouhé době cítila opět při síle a plánovala si, co všechno ještě musí udělat. Kdo ji znal, věděl, že byla velmi pracovitá. Věřila, že kdysi v minulém životě žila v Indii, studovala na Indologickém ústavu indické jazyky. Před 23 lety se rozhodla věnovat se józe. Cvičila jógu, změnila od základů způsob stravování. Přestala jíst maso a jedla pouze rostlinnou stravu. Všichni, kdo jsme ji znali, jsme to respektovali. Vždy, když se ohlásila na návštěvu, vařila jsem bezmasé jídlo. Nekouřila, nepila alkohol, žila velice střídmě a tudíž zdravě. Měla všechny předpoklady, pominu-li operaci sleziny, z níž se zotavila velice dobře, aby se dožila vysokého věku a pobyla tady s námi ještě dlouho. pokračování

Romové v rozšiřující se Evropě V Bruselu byla uspořádána ve dnech 20. až 22. listopadu mezinárodní konference názvu použitého v titulku. Pořadatelem byla bratislavská organizace UNDP, což by se dalo z anglického názvu přeložit jako Vývojové projekty Spojených národů. pokračování

Informační manuál Policie České republiky Policista v multikulturním prostředí V letošním roce byl vydán tento manuál autorů Lenky Budilové a Tomáše Hirta a kolektivu jako pomůcka pro Policii ČR v práci mezi příslušníky menšin za spolupráce Ministerstva vnitra ČR a organizace Člověk v tísni. Příručka si všímá příslušníků menšin národnostních i náboženských, migrantů a cizinců. Mimo jiné také Romů. Právě kapitole Romské populace v ČR se chci věnovat nejen z pohledu polemiky s některými názory, ale i věcné správnosti. Snad si mohu činit oprávněnou ambici být k takovému pohledu a názoru povolán po mnoha letech intenzivní práce v této oblasti. pokračování

Triny má nové CD – Aven Triny, to je vokální trio tvořené Ivetou Kováčovou, Janou Procházkovou a Dagmar Podkonickou. Všechny tři jsou výborné zpěvačky a příběh jejich tria je jednoduchý a krásný: Triny se porvé prezentovaly veřejně v květnu roku 2000 a brzy poté natočily své debutové album. Druhé album dívčí vokální skupiny opět vychází z romské lidové písně, zpracované pro trojhlas za doprovodu skvělých muzikantů. Radost a spontální zpívání trčí z každé písničky, zajímavé aranže vokálních linek se střídají s napaditými aranžemi nástrojů a celkově vytváří velmi působivé a příjemné album. Album se nahrávalo ve studiu Svengali pod kontrolou zvukového mistra Vladimíra Papeže a vychází v papírovém digipacku. pokračování

Kampaň proti rasismu – Projekt tolerance 2005 Ve středu 9. listopadu se uskutečnila v budově Úřadu vlády ČR tisková konference k průběhu letošní vládní Kampani proti rasismu – Projektu tolerance 2005. Na tiskové konferenci byli přítomni předseda vlády Jiří Paroubek, místopředseda vlády Pavel Němec, zmocněnec vlády pro lidská práva Svatopluk Karásek, zástupci realizátorských subjektů a tzv. tváře kampaně – osoby a osobnosti, které se do ní zapojily, nebo jí propůjčily svoji tvář. Vláda ČR podporuje projekty zaměřené k posílení tolerance a porozumění mezi etnickými menšinami a majoritou v rámci vládní kampaně proti rasismu již pošesté. Stejně jako v předešlých letech byla pro tento účel vyčleněna částka čtyři miliony Kč. Z ní jsou financovány různé, na sobě nezávislé projekty, zaměřené na rozdílné cílové skupiny a využívající specifické komunikační kanály a strategie. Smyslem kampaně je podpora tolerance, snášenlivosti a multikulturního porozumění. Představuje oficiální ge- sto, kterým vláda odmítá rasově, národnostně či etnicky motivované předsudky a nesnášenlivost. Slouží jako protiargument k názorům, kterými se pravicoví extremisté pokoušejí oslovit nevyhraněnou majoritu ve společnosti a nabízí těm, kteří mají zájem o jinou kulturu, aby se s ní mohli seznámit. Kampaň koordinuje vládní zmocněnec pro lidská práva ve spolupráci s nevládními organizacemi a profesionálními agenturami. pokračování

Z teba kňaz nebude Ľudovít Didi a jeho prvý rómsky román Vydavateľstvo Slovart uviedlo začiatkom tohoto roka na knižný trh ďalší prozaický debut Príbehy svätené vetrom. Keď som knihu uvidela na pulte, prebehlo mi mysľou, že znova ide o titul nového autora s mystifikujúcim pseudonymom – Ľudovít Didi. Z obálky sa však dozvedám, že autorom tejto „autentickej knihy pestrých príbehov, napísaný pôvabne insitným, rómskym variantom magického realizmu „je skutočne Ľudovít Didi, narodený 16. januára 1931 v Púchove, že študoval na vysokej škole ekonomickej v Prahe, odkiaľ ho pre politické názory vylúčili, neskôr vyštudoval vysokú školu pedagogickú v Nitre, spolu s manželkou podpísal roku 1980 Chartu 77. pokračování

Páter František Lízna vzkazuje Romům: Nenechte si vzít své romipen Páter František Lízna je znám svou pastorací mezi těmi, jež společnost vyloučila ze svého středu pro jejich provinění vůči platným zákonům – vězňům na Mírově, z nichž většinu tvoří Romové. Pro mnohé, jichž se rodiny zřekly, se stal jediným pojítkem mezi nesvobodou a svobodným světem. Má pro ně slova naděje a útěchy, když se jim zdá, že pro ně všechno skončilo. Svou lásku k Romům neskrývá, naopak. Kde může, tam o Romech s láskou hovoří. Jako vězni bývalého režimu se mu největší podpory dostalo právě od Romů. Mezi katolíky je zase vyhledáván jako exercicista – duchovní učitel, jehož duchovní vedení směrují věřící k prohloubení víry v Pána Ježíše Krista. A zcela jistě si získal i úctu skalních turistů. Před rokem se pěšky vydal ze Svaté Hory na pouť dlouhou přes 3100 km až do španělského města Santiaga de Compo-stela ke hrobu apoštola Jakuba, příbuzného Pána Ježíše. Trvalo mu 106 dnů než dorazil do cíle. To vše nás vede k poznání, že je to člověk s obrovskou vnitřní sebekázní, silnou vůlí na rozdávání, pevných životních postojů. Při povrchním pohledu byste mohli nabýt dojmu, že dovede být i hodně tvrdý. Zadíváte-li se ale pozorněji do jeho očí, naleznete v nich teplo pohledu plného lásky, boží lásky, jíž se také říká Agapé. pokračování

Plán na zlepšení situace Romů na Karlovarsku schválen KARLOVY VARY – Situací Romů v ghettech Karlovarského kraje se zabývala konference, která se konala třetí listopadový víkend. Hlavní slovo při tom mělo Romské občanské sdružení Karlovy Vary, jehož zástupci na setkání vyzývali k vybudování sítě terénních sociálních pracovníků. To by podle nich mělo vést k pozdvižení života Romů a integraci romských komunit v Karlovarském kraji. pokračování

napsali jste nám - Učitelka se srdcem na dlani Nedávno naše milá paní učitelka a vychovatelka Vlasta Cigánková oslavila své kulaté narozeniny. Již pět let učí a vychovává předškoláky. Patří mezi ty pedagogy, kteří svou práci berou jako poslání, a v naší škole je jich většina. pokračování

Paměti romských žen II. - Pokračování rozhovoru s paní Barborou Takže oba dva Vás vychovávali… Ano, ano, oba dva. A bylo u Vás zvykem, že matka vlastně učí své dcery hospodaření, že je učí vařit a takové věci? Tak to víš, že jo. To jsme musely všechno dělat a poslouchat. A žádné flakování (poflakování) abo (nebo) někam se cpát, abo toto, to ne, to ne. Za mnú chodili kluci ze Spiše, z Levoči a měli jsme tu pec, no, tak co a jednu místnost a toto. To jsme museli poslechnút. A byl starší brácha, jo a kolikrát bití, ještě jsem chodila v jiným stavu s dcérú, tu nejstarší a ještě jsem dostala bití. pokračování

Nevíte, co koupit svým blízkým na Vánoce? Gondolán trio: Čekej a neplakej Když se řekne Gondolán, vybaví se profesionálům v oblasti hudby muzikanti, kteří, jak řekl Karel Vágner na křtinách CD Gondolán tria, „nikdy nezahráli falešný tón“! A říkáme-li, že nedokážou zahrát falešně, myslí se tím čistota tónů z hlediska hudebních režisérů i upřímnost jejich projevu, vycházejícího jak z čistoty srdce, tak z tradic tohoto druhu muziky. Tu ocenili a oceňují již celé generaci fanoušků hudby – ale jaké vlastně? Je to trochu romský folklór, trochu jazz, trochu pop, je to cosi neuchopitelného a nepopsatelného, ale hlavně nenapodobitelného a naprosto originálního. Vstupte, informujte se, „vyslechněte příběh“ (jak zní název jedné ze známých písní i připravované publikace) – a vsadíme se, že i vy budete mít zájem blíže se s fenoménem Gondolán seznámit, ať již na koncertech nebo na zvukových nosičích! CD 259 Kč Objednávejte na: www.multisonic.cz pokračování

Zprávy ÚSTÍ NAD LABEM – Ústeckou Matiční ulici a okolí hlídají kamery městské policie. Minulý týden navíc strážníci přímo v Matiční ulici otevřeli novou služebnu. Lokalita, která je známá kvůli plotu mezi starousedlíky a obyvateli obecních bytů pro neplatiče, by tak podle primátora Petra Gandaloviče měla být bezpečnější. Majitelé rodinných domků kamery i služebnu přivítali. pokračování

ČR stále vyváží zbraně do zemí porušujících lidská práva Vyplývá to z Výroční zprávy o kontrole exportu vojenského materiálu v roce 2004, kterou na sklonku roku 2005 vydalo Ministerstvo zahraničních věcí ČR (MZV). Prodané zbraně skončily například v Kolumbii, Uzbeki stánu, Číně, Etiopii a Srí Lance. Tyto a další podobné vývozy jsou v jednoznačném rozporu s principy Kodexu chování EU při vývozu zbraní, k jehož dodržování se ČR zavázala již v roce 1998. Celkový objem exportu vojenského materiálu činil v roce 2004 téměř 90 milionů eur. pokračování

Právo a spravedlnost – pouze pro vyvolené Národní stranu a její svéráznou formu ultrapravicové politiky jste asi většinou zaregistrovali, ale ruku na srdce, kdo ze čtenářů o této pidistraně slyšel před její nesmyslnou akcí v Letech u Písku? V minulém čísle jsem psal o vývoji skupiny, která si říkala „Národní síly“ a od ledna 2005 se tvářila jako jednolitý celek. Jak už to ale v historii (nejen) naší ultrapravice bývá, žádné spojení netrvá věčně – inu jedni fašisté s dalšími moc dlouho nevydrží. pokračování

Dejme dětem šanci Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku v únoru zamítl stížnost romských rodičů na diskriminaci při vzdělávání jejich dětí. Reakcí na tento případ je níže zveřejněný příspěvek, který nám do redakce poslal Igor Malík. pokračování

Slovo šéfredaktora Vážení čtenáři, jistě jste si všimli, že v letošním roce vychází Romano hangos jako měsíčník, nikoliv jako čtrnáctideník. To je jistě nepříjemné, protože to snižuje aktuálnost našeho zpravodajství. Omlouváme se za tento nedostatek, ale jsme nuceni nastolovat co nejpřísnější úsporná opatření, z nichž to nejpodstatnější je snížení periodicity. pokračování

Jan Horváth, žák Mileny Hübschmannové, říká: Bez mateřštiny není národ U příležitosti nedávného slavnostního představení knihy vzpomínek slovenských Romů na II. světovou válku Po židoch cigáni v Muzeu romské kultury v Brně jsem se setkala po letech s Janem Horváthem. Hlavní autorkou velmi obsažné knihy byla jeho milovaná učitelka, zakladatelka romistiky na Karlově univerzitě v Praze, Milena Hübschmannová. Zasvětila svoje celoživotní úsilí obrození a zvelebení romského jazyka a romské kultury. Nemalý sál byl téměř přeplněn Romy i Neromy, kteří s ní pracovali, vzpomínali a vyprávěli. Milenu zastihla loni smrt při autonehodě v Jižní Africe a vydání knihy, výsledku osmileté práce, se už nedožila. Jan Horváth pracoval před lety v redakci Romano Kurko v Brně. To už byl otcem čtyř dětí a dálkově studoval střední knihovnickou školu. Často jsme se v redakci vídali. Zmíněné noviny už dávno nevychází. Janko se ještě před jejich zánikem odstěhoval s rodinou do Ostravy, kde působí jako pedagog. Je nadšeným propagátorem a učitelem romštiny a romské kultury vúbec. Píše zejména básně a má k vydání připravenou už svoji druhou sbírku Měli jsme si co povídat. pokračování

O knihách Dospělí se v obýváku hádají. Důvodem jsou ztracené brýle, americká politika nebo romská otázka. Školní dítě se marně snaží zabránit sporu pláčem nebo anekdotou o Hurvínkovi. Studující dítě marně nabádá, že takhle se o Romech nemluví. Dospělé dítě ví, že v hádce nejde o téma, ale o to, pohádat se. A tak kdykoliv zazní klíčové slovo „brejle“, „Bush“, „Cikáni“, jde se projít. pokračování

Spolek žen poškozených sterilizací se stále schází OSTRAVA – Spolek žen poškozených sterilizací byl založen dne 6. ledna 2005. Každý první pátek v měsíci se v ostravském Vzájemném soužití scházejí všechny ženy, kterých se problém sterilizace týká. Schůzek se též účastní ředitel sdružení Vzájemného soužití Kumar Vishwanathan a právní zástupkyně sterilizovaných žen Mgr. Michaela Tomisová. Na schůzkách spolku mají ženy možnost sdělit si své příběhy či se dozvědět aktuální zprávy o vývoji v případu. Skutečnost, že ženy, které podstoupily nedobrovolnou sterilizaci, mohou otevřeně mluvit o svém údělu, je pro ně velkým přínosem. Nedávná zpráva ombudsmana k problematice sterilizací byla pro všechny velkým povzbuzením. Cítí, že činnosti spolku má smysl. Též motivuje ženy, aby vytrvaly nejen ve vzájemném setkávání, ale v celé kauze. pokračování

Štefan Jano by se chtěl vrátit do dětského domova, ale už to nejde Tak normálně žít do konce života Když jsem Štefana Jana (19 let) potkal poprvé v Orlové, vycházel z úřadu práce a ptal se mne, kde najde městský úřad. Držel igelitovou tašku a byl skromně oblečený. Strašně tenkrát mrzlo. Nabídl jsem mu cigaretu, kterou s úsměvem přijal. Neměl u sebe občanský průkaz a nebyl v evidenci úřadu práce. Vymyslel jsem plán, jak mu pomoci. Nejprve jsme spolu zašli požádat o nový občanský průkaz, protože ten původní ztratil. U žádosti jsem zaplatil sto korun a po měsíci, když si jej přebíral, dalších sto korun jako sankci, že si o nový průkaz nepožádal do osmi dnů. Na začátku vyřizování jsem mu pomohl ve spolupráci s místní kurátorkou a sociálním pracovníkem získat noclehárnu v Karviné na jedenáct nocí. Koupil jsem mu zimní bundu a teplý svetr. Po měsíci, když si převzal nový občanský průkaz, mohl se přihlásit na úřadu práce. Pak mohl požádat sociální odbor o dávky státní sociální podpory 2300 korun. Když přešel po jedenácti nocích z noclehárny v Karviné na ubytovnu Bethel pro muže, mohl požádat sociální odbor o zvýšení státní podpory na ubytování. A 17. března jsem učil Štefana vařit halušky s kysaným zelím a škvarkama. Teď má Štefan Jano nárok na 5000 korun státní podpory. Je domluveno, že tuto částku bude přebírat sociální pracovnice v Bethelu. Z toho si bude platit ubytovnu (2650 Kč) a celodenní stravu (snídaně, oběd, večeři 1860 Kč), zbytek zůstane na jeho osobní potřeby. V azylovém domě Bethel již dva roky bydlí také Gustáv Makula, kterému jsem v podobné situaci rovněž pomohl. Slíbil, že Štefanovi teď v začátcích taktéž pomůže. Štefanovi jsem poradil, aby četl knihy. Získá tím větší jistotu, když bude mluvit s lidmi. Tímto skončila má hranice pomoci. pokračování

Romové na Slovensku bojují s chudobou Ženy si musí udělat pořádek samy v sobě Andrea Bučková, Baška, jak si sama říká, je mladá, krásná Romka uhrančivého pohledu a majitelka překrásného hlasu, altového až kontraaltového zabarvení, se kterým umí dokonale zacházet. Snadno si ji dovedete představit jako mluvčí nějaké politické strany, která svou osobností strhne lidi k tomu, aby s ní sympatizovali a nakonec i volili. Kdo ví? Možná za pár let o ní ještě hodně uslyšíme, uchováli si elán a nadšení. Baška pracuje jako regionální koordinátorka Úřadu zmocněnkyně vlády pro romské komunity v Banskobystrickém kraji. Kromě toho působí jako programová manažerka Kulturního sdružení Romů na Slovensku, což je občanské sdružení, které působí v tomtéž regionu. pokračování

Jak český stát přistupuje k řešení problematiky Romů Rád bych se v této diskuzi dotkl nejen aktuálního tématu, ale ve stručnosti připoměl i několik vlastních poznatků z předchozích let, jak český stát v celé své struktuře přistupoval a přistupuje k řešení problematiky Romů. Od roku 1989 se této oblasti nevěnovala ze strany státu téměř žádná pozornost. Vláda ani obce a jejich úřady na místní úrovni neměly žádný koncept, který by se toutou problematikou systematicky zabýval. Domnívám se, že zde nebyla ochota ani politická vůle začít se v této věci angažovat. Podle mého názoru se úřady chovaly tak, jako kdyby tento problém neexistoval. V horizontu několika let se ale začala situace měnit v neprospěch státních institucí. Kulminace problémů uvnitř romské komunity i navenek začaly být neudržitelné. Problém se přenesl do zahraničí, zejména Kanady, a následně do Velké Británie. Ani předchozí rasové útoky, které si vyžádaly i oběti na životech, nepřinutily stát, aby se touto problematikou vážně zabýval. pokračování

Osmý duben – den nejen romské identity Osmý duben slaví Romové na celém světě jako Mezinárodní den Romů. V tento den, který byl ustanoven na čtvrtém kongresu Mezinárodní romské unie ve Varšavě (1990), si lidé připomínají oficiální zpečetění mezinárodní spolupráce Romů. Romské hnutí tak nabylo mezinárodní, politické i sociální dimenze. Účastníci oslav si každoročně připomínají společný původ, jazyk, kulturu, sjednocení, spolupráci a zejména své „romipen“, tedy romskou identitu. Letos si navíc připomněli i 35. výročí založení Mezinárodní romské unie. pokračování

Něco z historie MDR Mezinárodní den Romů byl ustaven coby oficiální mezinárodní svátek ve Varšavě v roce 1990 na čtvrtém kongresu Mezinárodní romské unie. Od té doby se slaví na počest prvního mezinárodního setkání romských představitelů, které proběhlo 8. dubna 1971 poblíž Londýna. Na kongresu došlo k oficiálnímu navázání mezinárodní spolupráce Romů a byly mimo jiné přijaty symboly mezinárodního romského hnutí: mezinárodní romská hymna a romská vlajka. Iniciátory tohoto setkání byli Grattan Puxon a Donald Kenrick z Anglie, Jarko Jovanović z Jugoslávie Matéo Maximoff z Francie, který zastupoval francouzské Manuša. Členové českého Svazu CikánůRomů a slovenského Zväzu CigánovRomov zastupovali ČSSR. Třebaže je Mezinárodní den Romů pro Romy jedním z mála mezinárodních svátků, o jeho existenci a mezinárodním charakteru zatím příliš nevědí nejen někteří příslušníci majoritní společnosti, ale i samotní Romové. pokračování

Naše redaktorka Katka: hodně úspěchů Noviny Romano hangos začaly vycházet v roce 1999. Ve stejném roce nastoupila do jejich redakce i mladičká Kateřina Danyiová. Vedle své redaktorské činnosti se postupně začala zdokonalovat též v grafickém zpracování novin, což pak několik dalších let na zcela profesionální úrovni zajišťovala. Bohužel, všechno jednou končí a Kateřina, která i přes svůj mladý věk patřila k služebně nejstarším pracovníkům Společenství Romů na Moravě, z redakce odchází. Minulé dvojčíslo bylo poslední, na kterém se redakčně i graficky podílela. Další její profesní život bude spojen s pražskou grafickou firmou, v níž se bude Kateřina podílet mimo jiné na sazbě knih. Získat toto místo nebylo nijak jednoduché, Katka uspěla v konkurzu mezi padesáti zájemci! Její úspěch je o to cennější, že Romové a Romky to při přijímání do zaměstnání mají ztížené o předsudky ze strany majority. pokračování

Anketa Veřejná diskuse s Romy žijícími v Moravskoslezském kraji se konala dne 28. března v Ostravě. Téma: Romové Romům. Připravilo ji Centrum politických analýz z Prahy (zastoupené Bradem Cloughem) ve spolupráci s Výborem pro odškodnění romského holocaustu (zastoupeným Čeňkem Růžičkou). Diskusi vedl Ladislav Goral z Úřadu vlády ČR. Jako host vystoupil prezident Východoanglické rady Romů Peter Mercer. Třem z účastníků jsme položili následující otázky: 1. Splnila akce Romové Romům vaše očekávání? 2. Co byste vzkázali čtenářům Romano hangos? pokračování

Komentář Uplatnění teze „kultury chudoby“ v praxi Je to asi rok a půl, kdy v RH probíhala polemika o knize Romské osady v kulturologické perspektivě autorů Hirta a Jakoubka. Pro osvěžení: oba působí na Západočeské univerzitě v Plzni, vyučují kulturní antropologii a hlásají, že Romy spojuje jen „kultura chudoby“. Mezi řádky se čtenář dozvídá, že vlastně Romové jako etnikum neexistují, a to navzdory všem doložitelným prvkům, které činí etnikum etnikem a národ národem: v případě Romů je to po staletí nenormovaný jazyk se spoustou dialektů, spojených společnými jazykovými prvky, a kultura bezpochyby velice bohatá na tradice. Nedávno se mi bohužel naskytla příležitost přesvědčit se, jak tato ideologie funguje v praxi, jak je nebezpečná, když ji propagují vedoucí úředníci magistrátu. pokračování

Rokycanské setkání s KSČM bylo populistickou akcí Setkání pod názvem Jak se žije Romům aneb Co se musí změnit proběhlo v předposlední dubnovou sobotu v prostorách rokycanské sokolovny pod záštitou Evropské sjednocené levice / Severské zelené levice. pokračování

Chceme vycházet s každým slušně Paní Milena Škorupová je moje sousedka z vedlejšího paneláku a členka samosprávy nájemníků v OrlovéLutyni. Věděla, že jsem externím redaktorem Romano hangos, a proto se na mne obrátila. Narodila se v Břeclavi, ve dvaceti letech se provdala a přestěhovala do Orlové. Dvanáct let pracovala v třídírně uhlí na Dole Bezruč v Ostravě, poté čtrnáct let ve Vítkovicích jako pomocná kuchařka. Říká, že kdyby v podniku nedošlo k organizační změně, byla by tam pořád. O práci se neustále zajímá. Ukázala mi potvrzení, které dokládá sociálnímu oddělení v Orlové, aby mohla dostat podporu 3800 Kč. Bydlí v městském bytě 1+1 se svým druhem Janem Klempárem, který též žije z podpory v nezaměstnanosti. V kuchyni, kde sedíme, je čisto a útulně. pokračování

Festival Colourscope 2006 Akce se uskuteční 9. a 10. června v Kuřimi u Brna a symbolicky ji otevře Radůza, momentálně nejúspěšnější interpretka ze všech labelů Indies Records. Společnost Indies Records se vždy snažila podporovat i začínající umělce, což mimo jiné dokazuje každoročním počtem vydaných debutů. Odpovídá tomu také začátek sobotního programu, který je určen vyhledávací soutěži worldmusic Česká spořitelna Colours Talents. Čtyři skupiny se budou snažit již od 13 hod. přesvědčit porotce o svém talentu a mají šanci vyhrát natáčení a vydání alba právě u Indies Scope Records. Na tuto část programu je vstup zcela zdarma. pokračování

Novinky v audiofondu Muzea romské kultury V poslední době byla fonotéka Muzea romské kultury v Brně, která mapuje hudebnost Romů v celé její šíři, obohacena o nové zajímavé nahrávky. V roce 2005 vydalo brněnské vydavatelství Indies records již v pořadí druhou desku skupiny Triny. Kapela vychází především z barev tří ženských vokálů. Hlavními protagonistkami jsou Iveta Kováčová, Jana Procházková a Dagmar Podkonická. Album Aven se proti tomu předešlému odklání od elektronických nástrojů, samplů a smyček a více se hlásí k přirozenějšímu zvuku akustických nástrojů. Celkově je subtilnější a více vyznívá v detailech. Charakteru vokálů všech tří zpěvaček takové pojetí rozhodně sluší více. Vokální aranžmá Ivety Kováčové si vkusně pohrává s jednotlivými motivy romských písní. Vše se děje s nadhledem a přirozenou hravostí. pokračování

Představujeme sbírky Muzea romské kultury 2. Kořeny insitního výtvarného projevu Zájem o neškolený výtvarný projev a jeho „poezii“ se zrodil s novou koncepcí umění v 19. a především ve 20. století. Vyvolala jej cesta Paula Gauguina do Polynésie, na Tahiti, která představuje obrat moderního umění ke zdrojům energie vyjádřené v přírodě. Moderna nalomila staré konvence renesančního iluzionistického umění. Zanevřela na technickou virtuozitu a vyzdvihla spontánní vlastnosti kreativity, jako expresi, znakovost a básnický půvab neškoleného výtvarného projevu. Člověk 20. století se začal zamýšlet nad otázkami, na které hledali myslitelé odpověď už od starověku. pokračování

osudy lidí Bývalý horník Josef Zíma (44 let) se se už jako malý chlapec přestěhoval s rodiči a dalšími sourozenci z Mutěnic do Hodonína, poté do rodinného domku v Dolních Dunajovicích, kde vychodil základní školu. Celé dětství si přál stát se horníkem, aby si vydělal hodně peněz a postaral se o rodinu. Jeho sen se mu sice splnil, ale spíše negativně. Josef Zíma fáral v ostravských dolech celých osm let, než dostal tak silné astma, že s horničinou musel skončit. Má dvě děti a momentálně je v invalidním důchodu, protože jeho časté astmatické záchvaty vyžadují léčbu v ústavu v Babicích, kde je hospitalizován, pouze občas je z ústavu puštěn domů. Dnes už si je vědom ceny, která ho stála zdraví. Říká: „Nasadil jsem svému tělu vysokou laťku, abych uživil svoji rodinu, ale moje tělo to bohužel nezvládlo.“ Zpracovala Dana TeinitzerŠarköziová pokračování

napsali jste nám Existuje latentní diskriminace asistenta pedagoga? V živé paměti mám dobu, kdy začali ve škole působit romští asistenti. V té době se začínalo prakticky z ničeho a postupem času se asistenti vypracovali na plnohodnotné členy kantorského sboru. To byla cesta dlouhá sedm let a od té doby se mnohé změnilo. Funkce romského asistenta byla zařazena do katalogu prací pod novým názvem a zní vychovatel asistent pedagoga. Jsou zařazeni mezi pedagogické pracovníky a s tím jsou spojené výhody jako např. dva měsíce prázdnin. pokračování

Historie romského holocaustu Romové v Československu před německou okupací Protiromská opatření ze strany úřadů měla dlouhou tradici, jež předcházela období okupace českých zemí nacistickým Německem. Zákonná opatření i praktické provádění této politiky vycházela především ze zákona o potulných Cikánech. Vzorem pro tento zákon se stal francouzský zákon o kočovnících z roku 1912 a bavorský zákon „o cikánech a zahalečích“ z roku 1926. pokračování

Protektorátní „cikánské tábory“ po vzoru rakouských Výnos o potírání cikánského zlořádu se stal výchozím dokumentem nejen pro provedení soupisu, ale také pro zřízení tzv. cikánských táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Vzory pro zřízení těchto táborů byla již existující podobná zařízení např. v rakouském Lackenbachu. pokračování

Romové nemají soucit s dětmi? Jsou otázky, na které vám odpoví pouze ti, kterých se dotýkají osobně. Hledám odpovědi, ale ne odpovědi laciné a povrchní. Jsem romského původu, ale bohužel romské kulturní prostředí, tradice a zvyky mne ne-poznamenaly a nevychovaly. Vyrostla jsem u pěstounů. Dá se říci, že jsem zvídavá, a proto je dialog pro mne tím nejdůležitějším zdrojem porozumění. pokračování

Kultura ghetta Matiční ulice v Ústí nad Labem byla (je) braná, jako symbol segregace Romů v ČR a neschopnosti úřadů řešit občanské soužití jinak než s použitím represe. V polovině prázdnin ožila tato „slavná“ ulice workshopem, který v místním nízkoprahovém centru Nový svět pořádali lidé z německé Nadace Roberta Bosche. pokračování

Uvádíme povídku ze současné tvorby Andreje Gini píšícího v romském jazyce Jsme hloupí, nebo nemocní? Budu vám teď vyprávět něco, co se před víc jak dvěma lety stalo v jednom městě. Stejně jako jinde, i tady jsou holobyty. Bydlí v nich několik romských rodin a mezi nimi také jeden starší Rom, kterému říkají Kašuko – Hluchý. Nedoslýchá totiž. Nijak se nezlobí, že mu takhle říkají. Dokonce už své přezdívce přivykl natolik, že když jej někdo osloví jeho skutečným jménem, tváří se, jako by to ani neplatilo na něj. pokračování

Představujeme sbírky Muzea romské kultury 7. Barevně, či černobíle? Expresivní díla Tibora Červeňáka jsou výrazem psychických pocitů a dojmů z dětství, ve kterém nachází stále nové inspirace ve své dnes téměř již profesionální dráze, zatímco talentovaný a všestranný Tibor Tonka prohlásil: „Mohl bych i malovat, ale tak dlouho budu kreslit jen černobíle, dokud nebude nám Romům dobře.“ Promovaný historik Bartoloměj Daniel se za umělce nikdy nepovažoval a jeho grafický projev vyjadřuje povahu jemu vlastní, tedy pohled do historie Romů a její dokumentaci, zvláště řemesla kovářského. pokračování

Recenze nové básnické sbírky Vlada Oláha: Amaro drom pal o Udut – Naše cesta za Světlem V roce 2006 vychází v nakladatelství Radix (Kořeny) další sbírka básníka Vlado Oláha. Je to již čtvrtá básnická sbírka v řadě v průběhu deseti let. pokračování

Václav Havel podepisoval na Provázku BRNO – Ve čtvrtek 31. srpna odpoledne na sklepní scéně Divadla Husa na provázku si davy lidí vystáli frontu, aby obdrželi podpis exprezidenta Václava Havla. Spisovatele a dramatika v sále přivítal ředitel Centra experimentálního divadla Petr Oslzlý slovy: „Vítám tady Václava Havla jako svého osobního přítele a přítele našeho divadla.“ pokračování

Výhrady vůči ministerské analýze Na základě analýzy situace ve vyloučených romských komunitách přijala 11. září Rada vlády ČR pro záležitosti romské komunity usnesení, podle něhož by se vláda při řešení chudoby v uvedených lokalitách měla zaměřit na oblast zaměstnání a vzdělání. Podle výzkumu existuje v České republice více než 300 romských chudinských čtvrtí a domů s více než 80 000 obyvateli. pokračování

Paměti romských žen – Kořeny I/1 Rozhovor s paní Marcelou, ročník 1928, Brno, tazatelka Dana Zajoncová Mohla byste nám prosím vyprávět o svém životě, tak jak ho vy sama vidíte? Ano. Tak když jsem byla malá, byla jsem vychovaná u babičky… (pláč) Měla jsem život těžkej. Když jsem měla hlad, babička mi řekla, tady máš krajíc chleba, když mně byla zima, řekla mi, sbírej peříčka, bude z toho peřina. Maminka byla v koncentráku, tatínek si našel jinou ženu, já jsem ji neměla ráda, tak jsem říkala: „Tati, prosím tě, buď ji zažeň, nebo s ní zůstaň, nebo co chceš s ní dělat, ale já ji opravdu…“ Když už jsem byla větší: „Já ji nenávidím, protože máma je v koncentráku, trpí.“ Byla v Osvěčíně (koncentrační tábor Osvětim, Polsko), moje sestra taky… (už pevnějším hlasem) A tak já jsem měla takovej těžkej život. No ale zase potom jsme přišli do Mezilesí tady u Pelhřimova, tak holky mě vzaly do školy, stejně mě to nebavilo… pokračování

Sladká tráva Je pod námi, nasáklá deštěm anebo se občas vlní pod nárazy větru. Zaplňuje prostor, po kterém se dobře šlape. Tráva na každém kroku. Měkká i pichlavá, pokaždé na dosah ruky. Roste mezi vápnem rozpadajících se zdí a plotů, v kamení, uprostřed cesty i mezi odpadky novodobého ghetta. Dá se po ní utíkat do všech stran kdykoliv se člověku zachce, třeba až na samotný konec světa. pokračování

Za Zdeňkou Jařabovou Jak jsme vás již v Romano hangos informovali, 1. září zemřela v Olomouci ve věku 68 let Zdeňka Jařabová. Byla ženou známého a slovutného profesora olomoucké univerzity Josefa Jařaba, pozdějšího senátora, znalce americké a anglické literatury. Nám všem známý Jan Jařab, lékař a někdejší vládní zmocněnec pro lidská práva, nyní v týmu eurokomisaře Špidly v Bruselu, je jeden z jejich synů. Paní Zdeňka Jařabová udělala pro emancipaci Romů neskutečně mnoho. Připomeňme jen strohá fakta. Dlouhá léta působila na katedře sociologie a andragogiky při Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. pokračování